O sexuální asistenci pro postižené

:) Tato myšlenka se mi vrátila po přečtení jiného článku a není vlastně od věci, když se o tom zmíním i tady, vzhledem k tomu, že jsme všichni rozumní, civilizovaní a blbci způsobně drží ústa (a pokud nebudou a v komentářích se budou děti vyjadřovat neuváženě, chtě-nechtě poletí ;-))

Ano, pojali jsme to tak, že ošklivé kačátko je jiné, znetvořené, případně jen přehlížené. A ano, největší právo označit se za kačátko mají právě vozíčkáři a lidé s dalším postižením, z jejichž příběhů je možné vidět realitu a skutečnosti i v jiných souvislostech, s různými formami autismu a omezeními v mezilidské rovině vztahů. Také díky "pocitu ošklivého kačátka" jsme nespokojení sami se sebou a nikdo z nás (relativně) normálních nemá nejmenší představu, jak mimo společnost se často cítí právě tato skupina lidí, která má ale stejné tělesné potřeby, cítí stejné emoce, které jen nemá tolik příležitostí projevit. Narážím na osamělost, kterou mnohdy cítí a někdy až nespokojenost se sebou samým, protože si plněji uvědomují, že ne všechno je možné a jen kvůli "nedostatkům jejich těla".

(Ano, řekla jsem to opět hnusně, mám docela problém najít slova a je to asi dost vidět. Proto raději zkusím popsat příběh slečny a mladého muže a opatrně naznačit, proč se zastávám právě té "novinky", která přichází z jiných zemí.)

---

****

Když jsem ještě asistovala, vozila jsem často ze školy domů slečnu, která snila o tom, že jednou bude mít přítele, se kterým bude žít, který ji bude milovat a bude ji považovat za krásnou, dospělou a tedy i schopnou a plnohodnotnou osobu. A to je v pořádku, to si svým způsobem přeje každá žena. Potřeba vztahů je prostě normální, pokud jste hetero, přejete si prostě jednou mít muže, mít děti (případně je mít až někdy potom, ale prostě provádět tu činnost, při které se obvykle vyrábějí) a celkově si vážit sami sebe. Vše by bylo tedy v pořádku, problém spočíval právě v tom, že postižení této slečny bylo natolik vážné, že se musela přebalovat, krmit, převlékat, mysl měla jasnou, ale problémy s mluvidly měly za následek to, že se vyjadřovala velmi špatně, byla krátkozraká, technicky vzato nebyla ani jistota, že by byl případný styk možný bez rizika vnitřního poškození (a o individuálním prožitku se toho také moc jistého nedá říct). A s těmito vyhlídkami je docela normální, že jste smutní, cítíte se občas pod psa a ani si někdy sami sebe nevážíte.

Ale nedávala frustraci moc najevo, bylo jí 17 a snila aspoň pro začátek o tom, že se odstěhuje od táty a bude žít ve svém, přibere si k sobě podnájemníka, který by měl bydlení zadarmo výměnou za služby osobního asistenta, když ji bude vozit, převlékat, starat se o ni. A snila právě o muži, který by se do ní mohl časem zamilovat a milovat ji stále, přála si mít děti. A mě bylo smutno pokaždé, když o tomto snu mluvila, protože mi bylo jasné, že některé sny se asi nesplní a že to trápí i ji. V současné době bydlí ve svém bytě s kamarádkou-asistentkou a na svého "muže" stále čeká, pořád čeká.

A také jsem jednou asistovala jednomu studentovi, jeli jsme do jeho školy a přejížděli na přednášky. Samozřejmě musíte během dne pít a pak také potřebujete čůrat. Hodně moc se přede mnou styděl. Ten den ho ráno oblékal jeho spolubydlící-asistent, který měl ale také právě školu a já byla náhradnice, ráno jsem ho nahého tedy neviděla, ale vyčůrat se přede mnou styděl, bylo vidět, jak moc trapně mu je, ale když musíte, prostě musíte. Byl červený ve tváři, učurával jako prostatik, ale to opravdu jen proto, že se mě bál, což také chápu, mě taky vadí čůrat vedle někoho, natož kdybych byl kluk na vozejku, který se musí nechat oblékat, umývat, čůrá do bažanta a moc holek kolem sebe nikdy neměl, natož nějakou cizí, co mu drží bažanta a vidí ho v tuhle chvíli.

****

Možná už chápete, co myslím. Když jste v pubertě, vidíte věci, které vás na vás samotných štvou, vadí vám akné, přeskakování hlasu, mastící se pleť, pocení. Vidíte nedostatky a jste nespokojení. A jak se asi musí cítit někdo, kdo ví, že problém s akné je jen prkotina, která přejde, ale sezení na vozejku nepřejde, to prostě nezmizí, vozejk není fáro z půjčovny a holku na to nezbalíš. A vlastně tě štvou tvoje nedostatky, někdy se nenávidíš a je ti jasný, že ne všechny potřeby a přání se někdy naplní.

O sexuální asistenci

Kdo si chce přečíst celý článek, díky kterému jsem se o této věci dozvěděla, odkaz je zde. Více se mi líbí označení "intimní asistence", člověk, kterému je možné se otevřít, věřit mu a s jeho pomocí zjistit, že to tělo, kvůli kterému nejsou všechny věci možné, je stejně důležité, krásné, vnímavé jako každé jiné.

*****

Pro všechny, kdo klikli na tento článek jen kvůli výskytu slova "sex" a čekají, kdy konečně budu mluvit o pornu- tak o něm mluvit nebudu ;-) Místo toho si půjčím výrok z výše uvedeného článku. "Mnoho jejich hendikepovaných klientů (německých asistentek) netouží primárně po pohlavním styku, ale po porozumění, po dotycích a intimitě. Po tom vychutnat si chvíle s nahým člověkem, který vnímá jejich tělo jako nahé tělo - ne jako objekt k převlečení nebo vykoupání."

*****

Osobně si myslím, že je zapotřebí asistentů, kteří budou kvalifikovaní, trpěliví a otevření. Kteří právě v této oblasti pomohou. Uznávám, že ani podpora rodiny postiženého a ujišťování "Máme tě stejně rádi, i když jsi na tom tak, jak na tom jsi... ale jsi prostě náš... a na tom se nic nezmění" není zrovna dostatečné, je vlastně celkem fuk, jak vás bere vlastní rodina, která s vámi prošla těch x let a viděla vás nahého/nahou milionkrát. Jde o to, jak vás berou cizí a jak se berete hlavně vy sami. A proto myslím, že je tato postava asistenta důležitá. Protože se jedná o někoho cizího, o někoho, kdo vás nikdy nepřebaloval, nepřevlékal, nekoupal. Otevřít se tedy někomu jinému je tedy velký krok dopředu a samo o sobě to dodá dost odvahy a sebeúcty.

A že se masturbuje.... No a co? Připomíná mi to Účastníky zájezdu "Kdo masturbuje, ruku nahoru..." Je to docela normální, tělesná potřeba jako každá jiná a když není možné ji sdílet s někým navzájem, proč si to vlastně neudělat sám. Možná to mravokárcům připadá jako hnusné a zvrhlé, ale i tato činnost vyžaduje, aby se člověk uznával, aby se měl rád, aby neměl sám se sebou problémy, jinak to bude mít za následek jen to, že se vám udělá ze sebe samých nanic a budete se cítit jako zoufalci. Což nepotřebujete, když jste sami bez přítele/přítelkyně a na vozejku. ;-) Takže pokud se náhodou v tom článku dočtete, že někdy dochází i na "jemnou společnou masturbaci a vyjádření sexuální energie", nepovažujte to za zvrácenou hnusárnu.

Doufám, že opadnou předsudky, které toto téma mohlo vyvolat. A doufám, že se o tomto tématu bude možné normálně bavit a nebude to nic divného. Co je divného na sebeúctě?!