Proč se nebát mít děti?

Moje milá Lucinko, lidé se od nepaměti bojí neznámého. Ne každý je tak odvážný (vážně odvážný? nebo jen masochistický?), aby do všeho šel po hlavě a bez rozmyslu. Aby se nikdy ničeho nebál a v prvních okamžicích se mu alespoň nepostavily chloupky na rukou. A to, co ti právě píšu, děsí dost lidí. Věř mi, moje malá Lůco, možná ti někdy někdo bude povídat, jakým zlem jsou děti, jak všechno zničí, budeš jim otročit a bude ti předhazovat vyjádření mamin z internetových diskuzí, které jsou samy vyplašené. A v ještě vtipnějším případě ti to bude všechno říkat někdo opravdu povolaný- tedy někdo bezdětný (a proto nezaujatý soudce?), někdo bez osobní zkušenosti byť jen s hlídáním.

Tento článek ti píšu už delší dobu, jistě sis všimla, že jsem ti dlouho nenapsala žádný vzkaz a mám pro to dobrou omluvu- za posledních několik dnů se toho u nás dost stalo. Začala jsi se cpát přesnídávkou, dokonce jíš i příkrmy s rozmixovaným masem, rýží a mrkvičkou, svědí tě dásně a nejspíše ti porostou brzo zoubky, jsi protivná a nevyspalá. Ale já bych také byla uplakaná a podrážděná, kdyby se najednou tolik věcí událo a navíc ještě to nové tlačení v pusince. Až se bude jednat o druhý, třetí zoubek, jistě už nebudeš tak vyplašená. Jsi ale statečná holka a nekřičíš příliš. Je přece normální, že každé nové bolení s sebou nese dávku strachu, o co víc, když jsi maličká, od včerejška pětiměsíční.

:-D fotka dva dny stará :-) vonělo to divně, chutnalo ještě divněji, ale mohla ses po tom utlouct :-)

---

****

Moje malá Lucinko, tento článek je na dobu, kdy už tak malá nebudeš. A možná za 18 let, kdy na tebe padne plnoletost a tedy i spousta nových (již zákonných) možností trávení volného času, budeš mít hlavu jako pátrací balon z toho, co se životem dál. Netrap se ničím, dej si čas jen sama pro sebe a nenech se nikým k ničemu hned dotlačit, hlavně pokud jde o tvůj život. Sama vím, že v 18ti je spousta věcí už reálnějších, než jen o několik málo let předtím, a z neznámého se dělají vrásky na čele tak snadno. Proto kdybys náhodou řešila v hlavince i tuhle otázku (jako bych slyšela tvého tatínka: "Spěchat v tomhle nemusí a nemusí být ve všem po mě..."), nebude na škodu několik slov ode mě o tom, čeho se bát nemusíš, ačkoli určitě ze všech stran uslyšíš něco jiného.

****

"DÍTĚ JE VELKÁ ZÁTĚŽ!"

Dítě je hlavně nový život, polovinou po tobě samotné. Nemluvíme o žádné olověné kouli na noze, není to ani polštář, co položíš na gauč a on tam vydrží bez pohnutí ležet dalších dvacet let, čekat na tebe bez zavolání, známek hladu a nepohodlí. A polovinou bude po svém otci, proto ti bude připomínat, že není jen tvojí radostí. Ty sama si k němu vytvoříš vztah, ono tebe bude bezvýhradně milovat už jen proto, že je v tobě a je o něho dobře po devět měsíců postaráno. Dokonce se cítí šťastné, když je ti dobře. A někdo by namítal, že po porodu ta euforie přejde. Ale sama zjistíš, že ve chvílích bez tebe je nešťastné, ztracené a bezbranné, bude šťastné kdykoli tě u sebe ucítí a bude poslouchat tvůj hlas, vnímat pohlazení. To je to kouzlo, holčičko. Jaký k sobě budete mít vztah, záleží na tom, jak moc ho budeš milovat TY. Protože u něho budeš mít vždy první místo. A ano, po porodu už nebudete prožívat emoce společně tak intenzivně, ale ono si pamatuje, kdo k němu mluvil a poslouchal jeho speciální přání, co se jídla týká :-D Ze začátku bude vyžadovat tvoji pozornost a bude to pro vás oba nové- přece jen jste dlouhou dobu prožili v jednom balení a nebyla tedy potřeba brát tolik ohledů, neměla jsi plné ruce dítěte, když sis chtěla uvařit čaj.

Proto je tu ale také jeho táta, já a tvůj táta, Terezka... Jasně, hlavní rozhodnutí je vždy jen na vás dvou rodičích, ale pokud si to budeš přát, rádi ti pomůžeme, pohlídáme a podpoříme.

****

V 18ti jsem si neuměla představit, že bych byla máma. Dokonce jsem prohlašovala, že nebudu mámou nikdy. Ale taky jsem byla tou dobou panna. Prvního přítele i styk jsem měla ve 20ti letech. Nečekala jsem kdo ví jak brutální kariéru, přece jen jsem byla trochu realista a věděla jsem, co asi můžu čekat, jak složité bude najít práci, která by mě samotnou dokázala zajistit a pomoci mi žít ve svém. Ale když jsem poznala tvého tatínka- ano, hádáš dobře, to nebyl můj první přítel a ani dokonce druhý (byl .... pokud nepočítám těch pár.... to je fuk)- věděla jsem, že pokud by se stalo, že se jednou budeme dělit a starat o tak krásnou holčičku, budu šťastná, protože s tímto člověkem budu ráda sdílet i peklo. A to je- věř mi- milionkrát horší než bolavé bříško se zaraženými prdíky. To je asi ono. Dítě nevnímám jako zátěž, protože vím, že toho druhého miluju, můžu se spolehnout a hlavně s ním mluvím- tedy je miminko chtěné a přáním obou. Že ten popud mít dítě není z počátku prostě jen ten fakt, že chci vermomocí dítě a kdyby šlo koupit v obchodě z regálu, neztrácím čas s někým chlapem. Mít dítě tedy spíše beru jako proces, ne jako fakt sám o sobě. Pokud se samozřejmě nenecháš převálcovat na párty, máš x promile v krvi, nebereš prášky a neměl ani gumu. To můžeš být realitou proplesknutá celkem rychle. Ale i kdyby se ti to stalo, ty čertice neposedná, budu vždy respektovat tvoje rozhodnutí.

Někdy mívám dvakrát denně čas pro sebe a dokonce se i najím, ale není to až tak zlé :-D
(zdroj FB/PoVšemHovnoJenPoVčeláchMed)

"DÍTĚ STOJÍ PENÍZE!"

A co dneska nestojí? Ano, taky mi padne u pokladny čelist k zemi, když jdu nakoupit rezervy na 3 týdny (to abychom do většího obchodu nemusely obden, hlavně teď v zimě), ale když si koupíš psa, kupuješ granule, pelíšek, šampóny, hračky, odměny, občas konzervu, platíš poplatky ve městě, veterináře, nemůžeš jet na dovolenou s jakoukoli cestovkou, když chceš brát psa s sebou, při cestování autobusem musí mít košík a ne každý to v dopravních prostředcích zvládá. A to nepočítám případný cvičák, třeba i myslivecké/terapeutické zkoušky, výstavy + samotné peníze na nákup psa, pokud je i s papírama.

To už tě vyjde levněji kočka, o trochu levněji, když máš vlastního dodavatele pilin nebo písku. Ale i takovej jeden křeček tě donutí hledat mu krmiče/ opatrovníka, když se rozhodneš jet na 14 dní k moři. Jinak by ses mohla taky vrátit domů k vyvoněné zdechlince. Lucinko, všechno stojí peníze a to není žádný velký objev. Pokud chceš něco bez starostí, kup si kaktus a hlavně se vyhýbej všemu živému. I přítel tě stojí peníze, dárky k narozeninám, Vánocům, Val
entýnu, výročí, jen tak, jídlo, občasné pozvání (na oplátku tebou- ono být holka je sice hezké, když tě chlap gentlemansky zve, ale projevit občas iniciativu taky není nic špatného) do kina, nakupování prádla pro tebe a ve výsledku spíše pro něho. Pokud chceš v životě ušetřit na penězích a nijak nesnižovat svoje vlastní výdaje, s nikým netrav čas, do nikoho se nezamilovávej, s nikým nechtěj žít. Buď sama, ale důvodem k radosti ti bude samotné vědomí, že za sebe můžeš utrácet, jak si budeš přát.

Lucinko, samozřejmě dítě toho potřebuje hodně, postupně víc. A je velký nerozum snít o dítěti v době, kdy ho nemůžeš zaopatřit. To je vážný důvod. Je k němu potřeba právě ten proces, nejdříve společné zázemí s někým, koho miluješ. Ale nezaměňuj ho rozhodně za neochotu -lenost- zříci se třeba nové televize s ultramoderní prohnutou obrazovkou, značkového oblečení. S postojem "Proč bych se měla kvůli někomu omezovat ve svých zájmech a nakupovacích náladách" zůstaneš jednou nejspíše doopravdy sama, bez přátel, partnera, zato s plnou peněženkou.

****

Výhodou, kterou jsem velmi ocenila, byla nabídka již obnošeného oblečení po jedné holčičce známých, kteří další dítě již neplánovali. Ta jejich malá se narodila také v září, tak to alespoň dobře pasovalo velikostně, najednou jsme měli dost hezké věci do tvých dvou let, kočárek, který se dá přeskládat na sporťák, až budeš větší a projede i v neuvěřitelném terénu bez jediného zapadnutí kolečka. Od jiné tety jsme dostali vaničku, kterou původně chtěla používat na koupání psa, ("ale protože měli dvě.."). A krmící židličku do kuchyně, dva fusaky do kočárku... Lůco, ano, dítě stojí dost peněz, ale také rychle roste. Ani se neotočíš a zjistíš, že vyrostlo o dvě čísla, škrtí ho dupačky. Ano, věci, které už na sobě jiné dítě mělo, jsou kolikrát lehce zaprané a flekaté, ale nevěřila bys, jak dobře na některých kouscích vypadá batika nebo malování barvami na textil. A sice jsme ti dost věcí koupili úplně nových, je nám jasné, že budou jen na nějakou dobu. A až se někomu z přátel narodí holčička, poputují zachovalé kousky dál. Nevěřila bys, kolik věcí každá druhá máma má po svých dětech schovaných, v krabicích v garáži, kočárky složené v rohu místnosti zabalené v pytlích. Není ostuda pomáhat si a podělit se. A peníze alespoň chvilku používat na jiné věci.

Lucinko, nepleť si lenost a výmluvy s fakty. Ano, miminko stojí peníze, ale je to přesně to samé, co s patrnerem, psem, kýmkoli. Pokud miluješ svého muže, nevidíš jen otrapu, co občas krká a prdí a kterému pereš ponožky. Když miluješ svoje dítě, nevidíš jen ty pokakané plíny a poblitá trika. A nevidíš ani v jednom případě jen hromadu vyhozených peněz. Lůco, když miluješ, vidíš to důležité, vidíš, proč jste spolu a proč ti stojí za to některé věci překonat spolu. Když někoho miluješ, kdo zároveň miluje tebe, je to o tom SPOLU. Mám pocit, že lidé, kteří křičí do světa postřehy o tom, jak "Dítě tě zotročí, nenechá tě budovat kariéru, donutí tě dřepět doma", se nejspíše bojí toho "spolu". Jak jsem řekla, vztah tebe a dítěte závisí na tobě. Ta odpovědnost za tvoji spokojenost ve vztahu ty-tvoje dítě je NA TOBĚ. Dítě po narození je skoro slepé, vyděšené, velmi zranitelné- není schopné jakékoli manipulace a předstírání "lásky". Jeho láska je opravdová, nejopravdovější a bez podmínek. Neboj se převzít odpovědnost za svoje city. V případě vlastního dítěte nejsou tvoje city v ohrožení zklamáním, neopětováním. Lucinko, já tě moc miluju. A jsem hrdá, že jsem právě tvoje máma.

****

"DÍTĚ TI ZKAZÍ POSTAVU!"

Tak to věk taky, nebudeš po přechodu o mírách 90-60-90, s vypnutou pletí a bez unavených kruhů pod očima. Jasně, během těhotenství přibereš a je to úplně logické, když musíš unést kromě sebe i jednoho dalšího člověka. A stojí to i dost energie. Takže ano, možná tě budou všichni strašit poporodními kily, co se tě nebudou chtít pustit, fakt je ale ten, že je jen na tobě, kdy se s nimi rozloučíš. Je to jako se vším- můžeš sedět a fňukat, jak je to zlý, ale pokud s tím můžeš něco udělat, tak s tím něco dělej.

****

Lucinko, během našeho společného devítiměsíčního dobrodružství, jsem přibrala 23 kilo. Narodila ses 21. září. Nechtěla jsem se hned zatěžovat postavou, přeci jen chvilku po tvém narození měly začít Vánoce. Chtěla jsem si užívat kojení, které při rychlém shození váhy končívá. Mlíko se mi přestalo dělat dost rychle (po čtvrtém týdnu), on ani stres a návrat do stresového prostředí nijak nepomáhá a otec tvého táty je dost silný oříšek. Když už jsme začaly se Sunarem, nemusela jsem se tak hlídat a mohla jsem se začít pomalu více pohybovat, ale nakonec vše, co jsem potřebovala, byl jen přirozený pohyb s tebou. Ono být s tebou den co den, sama tě nakrmit, obskakovat, zabezpečit, hrát si, ve chvilkách tvého spánku se vrhnout na špinavé nádobí, uklízení. Ano, kolikrát jsem byla ráda, když jsem se dvakrát za den najedla. A klidně i čokolády. Stačilo jít dvakrát denně na procházku, když ti nešlo usnout, nachodit 8 kilometrů s kočárem, při té příležitosti nakoupit a tak tlačit ještě navíc váhu nákupu.

Miluješ zvedání nad hlavu, letadlo- a vážíš skoro 7 kilo. Zkus si deset zvedaček a za půl hodiny dalších deset :-) a za den jich udělej 200 :-D Lucinko, ano, tělo se po porodu změní, nejspíše nebudeš mít tak pevná prsa, budeš mít možná strie na břiše a trochu povolené svaly, ale je také možné, že pravidelným pohybem s miminkem v rukou se třeba za 5 měsíců znovu budeš moci obléknout do kalhot, které jsi nosila před otěhotněním. Jako já. A rozhodně se nenech odstrašit tím, že se to už nedá vzít zpátky. A nebo že to je až neúměrně vysoká daň za jedno dítě. Věř mi, do rakve lidé nechodí s ideální postavou a pevnou pletí- dobře- chodí, pokud umřou mladí. Bude mi letos 25 a já toho rozhodně nelituju.

"CHLAP TĚ OPUSTÍ!" "BUDE TĚ PODVÁDĚT!" "MUŽI NEMAJÍ RÁDI NÁLADOVÉ TĚHULE/ZANEDBANÉ PUŤKY!"....

Aneb všechno, co by se mohlo týkat námitek na mužské touhy a jeho zaječí úmysly. Ano, muž nezralý se bude cítit hodně v háji a nejspíše to neustojí. Pokud je mu 16, nemůžeš se divit, že zdrhne :-D

Je hloupost navlékat všem mužům hned ty nejhorší úmysly a vlastnosti. A ještě vtipnější je, když ti pohled mužů na mateřství jejich přítelkyně/ženy interpretuje bezdětná holka. Nevěřila bys třeba, kolik mužů při pohledu na těhotnou ženu, má erekci. Nebo kolik mužů se alespoň zeptá, jestli si na tvoje břicho mohou sáhnout, i když sami mají přítelkyně/manželky/kamarádky. Samozřejmě ne každý to tak má, říkám jen, že většina mužů z okruhu přátel. Když jsem se na to ptala tvého táty, nedokázal to pořádně popsat. Vlastně to spíše vyznělo jako z hodiny biologie o etologii: "Těhotenství v nás probouzí pocit, že se jedná o zdravou, plodnou samici, kterou chráníme, opatrujeme a rozmazlujeme. Že i dítě, které nosí, je naše
, jako pokračování vlastního rodu. Tedy rozhodně ne konkurence a rozhodně ne negativum."

Lucinko, opravdu záleží na tom, jaký vztah se svým přítelem/mužem budeš mít. Rozhodně nemám ráda manipulaci a tvrzení ve třetím měsíci těhotenství, že "jsem brala prášky, ale tehdy zrovna ne". Být vyplašený a podvedený chlap, tak té dotyčné asi zabalím věci do tašky, donesu jí je na autobus, posadím ji na sedadlo a pošlu k její mamince, která určitě "měla pravdu, když jsem se k tobě stěhovala". Jasně, že muži nezralí a němí budou mít problém. Ano, jsou i muži, kteří ani později nebudou děti považovat za smysl svého života, jsou i ženy, které si děti nepřejí ani s životním partnerem po boku. Ale hlavní je o věcech mluvit, říkat si tyhle postřehy a vědět, co si který z partnerů o dětech myslí a zařídit se podle toho. Muži hůře snášejí, když jsou do něčeho dotlačení a postavení před hotovou věc, ženy jsou impulzivní a kolikrát tajnůstkářky. Proto mluvte spolu, Lucinko. Nemusíš si děti přát, nemáš vůči mě, tátovi a komukoli povinnost je mít a po hlavě se do jejich výroby hnát. Ale pokud se tak rozhodnete, tak se hlavně rozhodněte spolu, Lucinko.

****

Když jsem byla těhotná, hodně mých kamarádek a známých mi říkalo, že během těhotenství mají muži i ženy větší sexuální apetit. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že to je individuální. Já se cítila naopak nepřitažlivě a později jsem měla bolavé kyčle a tak nešlo provozovat všechno, co bylo dříve možné. Tatínek se o tebe bál a navíc měl dost starostí se zařízením pokoje, připravením všech možných potřeb, takže byl trochu víc ve stresu, než obvykle. No, větší apetit jsme neměli, po porodu následovalo dlouhé období klidu pro mě, pro tatínka ne. Ale měl možnost najít si jinou "kamarádku", ví, že bych se na něho nezlobila. Měl tu možnost vždycky a zatím ji nikdy nevyužil. Teď navíc říká, že ji už nevyužije, protože by to bral jeko podvedení tebe. Až tak nás má rád, představ si.

****

Možná ti někdo bude říkat, že matky jsou zákonitě domácí puťky ve vytahaných hadrech, se slepenýma vlasama, flekatým výstřihem a věčně utahaná individua ploužící se bezcílně po bytě, kdykoli jim dítě na chvilku usne. Lůco, to není pravidlo. Ano, během šestinedělí dost žen volí komfort a klidový režim. Ono devět měsíců bez měsíčních starostí a následné šestinedělí nepřetržitých křečí do zad a břicha a s dítětem v náruči- jó, to je slušná zátěž. Uznávám, že i já tou dobou nebyla výstavní kus. Ale nakonec platí to, co jsem psala u těhotenských kil. Záleží jen na tobě, holčičko. Pomalu zhubnout do normální velikosti triček, oprášit ta "předtěhotenská" a dokoupit nějaké nové kousky. Pomalu zhubnout do "předtěhotenských kalhot" a popřípadě koupit i nové. Jestli budeš kočárek tlačit v balerínách nebo lodičkách je taky jen na tobě. A nikdo ti nebude zazlívat, že nenavštěvuješ zrovna salóny krásy, pokud jsi je nenavštěvovala doteď. Hlavní je, aby ses ty sama cítila dobře, cítila se čistá, přitažlivá a spokojená.

****

Na závěr pro zasmání :-) otázka třetí a poslední nemá chybu :-)