(Věčné?) Kouzlo zlých kluků

Opakovat pořád dokola, jak je život parádní a hodný odžití, je jedna věc. Na druhou stranu si ho sami komplikujeme už jen tím, že si do něho necháme vlézt kohokoli. A tak tě jen ještě jednou poprosím, abys přemýšlela pořádně, jestli jít s někým na rande. A pro jistotu dvakrát, než si ho vezmeš.

(zdroj všech 3 obrázků: FB/Banksy)

Kde se to v holkách vlastně bere? Proč musí narazit na jasnýho hajzlíka, co kope do odpadkových košů, fluše papírky nebo uráží na potkání? A ještě se do něho zamilovat?!

Nedávno jsem byla upozorněna (v jiné souvislosti) na pana Kalinu. V podstatě říká, co za několik let možná zjistíš sama- spoustu věcí si v sobě neseme z dětství. Neděláme to nikdo schválně a ani rodiče nedělají schválně chyby, aby poznamenali svoje děti na X let. Ale vnímáme každý jinak. Ani já si kolikrát okamžitě neuvědomím, jakým dojmem na tebe můžu působit v určitých situacích už teď. A když mi to náhodou dojde, stydím se a snažím se s tím něco udělat.

Co ale je ještě starší fakt, tak to, že si kluci hledají přítelkyně jako je jejich matka. A holky pokukují po typech svých otců. V mladším provedení. Ani já si nechtěla na začátku přiznat, že to tak může být. Snažila jsem se a dávala si pozor, protože tvůj děda je hodně upovídaný a manuálně nezručný snílek. Představa, že bych jednou mohla skončit s někým jeho rázu, mi naháněla strach. Potkala jsem Jakuba.

---

***

A nebyl to hajzlík. Byl hodnej, milej, podržel mi dveře a občas(!) za mě i zaplatil v kavárně kafe. A já se vedle něho cítila dobře, protože byl velmi citlivý a nekonfliktní. Vedle něho se dobře sedělo na lavičce v parku, s hlavou na jeho rameni a povídalo se o všem nepodstatném. Jakmile přišla řeč na důležité věci, rozbásnil se, jak by je jednou dělal tak a onak a už po několika dnech mi bylo líto, že s jeho přístupem k praktickým věcem, bych byla já ta, která vyměňuje žárovky a přišroubuje si polici. Nejdříve jsem to nechtěla poslat do kopru a snažila jsem se přizpůsobit. Když mě to štvalo dál, pokusila jsem se ho trochu "vychovat". Ale začala jsem ho místo toho stahovat k zemi. Vždy jsem musela být ta dospělá, která řekla, že tak věci nefungují. Pokud bych si ho v budoucnu vybrala jako partnera, za nějakou dobu bychom chodili oblečení v přešitém povlečení z postele a jedli listy pokojových kytek.

A tak jsem s hrůzou po několika měsících vystřízlivěla a uznala, že jsem si našla mladší verzi mého otce, která se rozbrečela, když jsem se s ním rozcházela. V mých očích ale byl balónkem, který jsem měla přivázaný k zápěstí obou rukou a kolem kotníků. S vědomím, že jsem se nechala uvázat sama a tu dobu jsem si prodlužovala svojí hloupostí. Po odstřižení bylo dobře mě a myslím, že pak bylo lépe i jemu.

***

Lucinko, vím, že do výběru kluka ti nebudu moct kecat. Ačkoli jsem už jeden článek napsala, nejspíš bude (spolu s tímto) zahrabaný v tomto šuplíku povídání hodně vzadu.

Zlí kluci mají svoje kouzlo. Budeš s nimi mít pocit svobody a nebudeš se bát nudy. A možná se v nepodstatných věcech shodnete. Pokud ne v těch důležitých, prosím, neprodlužuj to. Když budeš držet pusu a přizpůsobovat se, budeš s ním na jedné vlně a ničeho dobrého tím nedosáhneš. Pokusíš-li se ho napravit, jsi na tenkém ledu. Když budeš mít smůlu, může tě zbít, když štěstí, rozejdete se v klidu. Ale šance, že ho opravdu změníš jen svojí vůlí, je mizivá. Ačkoli bych ti to přála, pokud se opravdu stane, že právě s ním bys měla pocit, že je ten pravý a mohla bys být šťastná. Jsem přece tvoje máma, vždy ti budu přát to nejlepší.

***

Tvůj táta byl trochu hajzlík v mládí, ale byl také šikovný a pracovitý. Pubertu plnou akcí a pařby měl dlouhou, jednou se probral, bylo mu 30 a neměl kromě zhuntovaných jater a dvou pobytů v base nic. Tvojí starší sestře Terezce tou dobou bylo 10 a měla svojí rodinu s jiným tátou. Tak táta začal pořádně makat na sobě, našel si pořádnou práci a i přes nepříznivé okolnosti hledá způsoby, jak jít dál a ne zpět do průserů. Tatínkovu éru blbnutí jsem nepoznala ani já, natož ty. Proto myslím, že uvidíš jen toho hodného a pozorného chlapa, co tě bude na rukou nosit a občas ti řekne, jak jsou věci doopravdy.

Je o tolik jiný, než byl Jakub. Žárovky nevyměňuju a poličky mi šroubuje sám. Možná se v maličkostech neshodneme, máme jasno v těch důležitých věcech. O těch spolu umíme v klidu mluvit i hodiny. A víme, že spolu nemusíme úplně ve všem souhlasit. Přesto se milujeme a dokážeme spolu spát v jedné posteli. A věř mi, že se mi to tak líbí mnohem víc. Nejsem totiž závažím a on není poletujícím nestabilním balónkem. On mi pomáhá, když se nejistě do něčeho zkouším pustit, já připravuji zázemí a občas dodávám nápady. A myslím, že takové soužití by s Jakubem nebylo možné.

***

Co ale jiné holky, co letí jen a pouze na zmetky? Mohl by v něčem mít ten Kalina pravdu? Tato otázka mi leží v hlavě dlouho a přesto si s odpovědí nejsem jistá. Ale kdo ví, co všechno děti vnímají? Určitě to, když se rodiče hádají. A mámy čekají na táty dlouho do noci a ti jsou potom zlí. A tátové se smějí spolu v hloučku, co ty jejich hloupé mámy zase provedly. A mámy se snaží zhubnout a nadávají, že jim to nejde, ačkoli jim všichni tvrdí, že vypadají, na svůj věk a ty děti, dobře. (Že by počátky problému vnímání postavy a následné sklony k anorexii okoukané od matek?) A tátové nevěří mámám a mámy tátům a je věčně dusno. Je možné, že by holčičky potom měly slabost pro mladší verzi svého otce podobnou v tom dusnu, napětí a adrenalinu, který je při hádkách a riskování? Protože by byly zvyklé na zacházení otců s mámami a ani si neuměly představit, že by to šlo i hezky?

Je těch "možná" možná moc. A já se možná pletu. Pokud bych se nepletla, znamenalo by to, že holky budou mít slabost pro kluky, co do nich kopou a jsou drsní, do té doby, dokud se budou jejich rodiče hádat a zacházet se sebou navzájem bez úcty. Potom bych raději neměla pravdu, protože by to bylo smutné.

Určitě jsem se ale nepletla v tom, Lucinko, co jsem sama prožila. Ničit si život blbečky, co si neumí ničeho vážit (z frajeřiny, nebo proto, že to sami viděli u svých otců a matek), je zbytečná zkušenost, která tě může stát hodně sil a iluzí. Nebo spíše víru. Víru v sebe a lidi kolem tebe. Ať už se stane cokoli, budeme s tatínkem při tobě. A žij svůj život tak, abys byla spokojená. Musíš udělat svoje chyby a musíš se z nich sama poučit.

Máme tě rádi.