Čekající Popelky

Jak tu tak sedím, přišla mi SMS, od muže, nejspíš z Německa, takže se mu lehce prodraží. Že domů dorazí zítra večer a ne až v pátek. Zase se snaží přijet dřív, aby s náma byl déle. Dochází mi, jaké mám štěstí, hlavně během toho kostrbatého článku, co jsem vyplodila před chvílí. Asi to holt není o nicnedělání, za což můžeme žalovat pisatele pohádek. Nebo jen naši vlastní důvěru v ně.

Jak to napsal Robert Fulhgum (čti Fuldžum) v knize, kterou mám moc ráda, ale naneštěstí ji nemám ve svojí knihovně, byla půjčená od tety. Takže si nemůžu dovolit citovat, ale i tak by ta citace byla pekelně dlouhá, protože on píše stylem životních příběhů, nakonec vám dojde, jak hluboké vlastně ty příběhy jsou. Ve třech příhodách vlastně odsoudil pohádku o Popelce a dost logicky. Ano, dostala se ke štěstí díky tomu, že seděla na zadku a čekala. Až někdo přijde, dostane ji na bál, až princ přijde a najde ji s botou a s nechutnou trpělivostí (a asi i neschopností) snáší všechny útrapy, které si na ni vymyslí jeji trapiči. Je trochu divné, že se dostala k takovému konci, nečinně. Prostě ji k tomu jakoby někdo dostrkal. A ukažte mi někoho, kdo se tahle potřebuje zapojovat do života ostatních, hlavně, když fňukají nad svým údělem a dál sedí na zadku a snášejí to. Tyhle tři příběhy si prosím najděte, vlastně celá ta kniha je skvělá.

---

Třeba jsem taky byla jako Popelka, ale opravdu moc možností ani s odstupem času nevidím, nevím, jak jinak jsem se měla chovat. A o to víc jsem ráda, kam jsem se dostala. Nejen zeměpisně, nejen ze svobodného stavu do vdaného a do září budu sloužit jako inkubátor a potom jako snad dobrá máma, lepší. A taky jsem ráda, že už se tak nebojím pohybovat se v kuchyni, ačkoli nádobí umím umýt lépe než myčka a moje umění není na žádné pořádné úrovni. Ale jen vím, že mě nebaví ohřívat si omáčky, co mi muž nechal v mrazáku a chci maso. Tak jsem si v pondělí koupila kuře, hned strčila do trouby obě nohy, včera jsem si udělala prsa s žampionovo-smetanovou omáčkou a brambory s jarní cibulkou, dneska polévku. A je pryč, co já tu budu jíst? :-D Ještě že se mám na co těšit, zítra večer přijede (když už se netěším na jídlo, těším se na muže- taková divná náhražka jídla :-D). Ale těším se, neskutečně moc. A určitě bude překvapený, že jsem se konečně pustila do vyprázdnění té skříně.