Nikdy jsem nebyla žhavá do vaření a to také díky mamince, která mi jídlo uměla znechutit. Navíc vaření pomocí kuchyňských pomocníků mi vždy přišlo dost nanic, zvlášť, když to ještě víc osolila, když samy o sobě bujóny z kostky solené jsou. Takže po nastěhování k muži jsem s úlevou zjistila, že toto vaření zde nehrozí a vaření ho baví natolik, že si s ním nemusím lámat hlavu (no, komu by se chtělo ztrapnit kuchařským neuměním?!).
Ale jak to tak u chlapů bývá (někdy i ženských), po odpoledni v hospodě a 17 velkých pivech (cestou domů jásal, že se vrací do mladejch let), probudí se do celého dne s migrénou (tak takové to za mladých let nebylo) a dělá, že je mrtvý. Tento pohled mi jako satisfakce z předešlého odpoledne stačí, bolí ho přece hlavička a slibuje, že už nikdy nebude pít. Tak aby netrpěl, vyfasuje k obědu polívku. Není to nic moc recept, je to spíš takové "Pokoušíme se vařit pro úplné blbce", protože to píšu zrovna já :-D máte vlastně na výběr, jestli si koupíte pytlíkovou polívku a nebo zkusíte tohle, protože je to přibližně stejně jednoduché, aby to zvládl každej hňup.
Vaření ve dvou ;-)
Předpoklad 1. máte kuře- stačí kostra- pokud nemáte kuře, tak ta polívka jednoduše nebude kuřecí, ale zeleninová, pokud nemáte zeleninu, máte to blbý. Ale pokud vám v lednici přebývá (jako mě) kostra kuřete s křídly, mrkev a petržel, máte vyhráno. Nejlépe se mi dělá na rozpuštěné trošce másla, přihodíte omytou mrkev a petržel (klidně nakrájenou na velké kusy), také rozčtvrcenou menší cibuli se slupkou (ta tomu všemu přidá pěknou barvu) a hlídáme, aby se nepřichytávalo. Zelenina hnědne a lehce pouští šťávu (to je dobře), přidáme omytou kostru a necháme chvilku na zatažení, zalijeme vodou, aby kuře bylo schované a přidáme koření (celý pepř, sůl, něco zeleného-sušeného- třeba bazalku, ale decentně jen na chuť, protože zelené hlavně přijde na konec, ale na dochucení zeleniny stačí troška).
Ztlumíme plamen, aby se to v poklidu vařilo, mezitím si nakrájíme cibuli (základ české kuchyně) na drobno a za občasného míchání ochutnáváme (pozor, foukat!). Dneska mi stačila půlhodinka, kuře si vyndáme na obrání, zeleninu ještě klidně můžeme nechat na plotně, ať si ještě chvilku bublá a když máme obráno (a nakrájeno na menší kousky), přes cedník slijeme vše v hrnci do mísy. Ta zelenina se už použít nedá (jednou jsem to zkoušela- byla to blbost, je dost měkká) a hlavně sloužila na barvu a chuť vývaru, takže pokud máte slepice, hladové bezzubé důchodce nebo divné chutě...
moje výpomoc se ke mě nacpe na návštěvu pokaždé, když se u nás postaví hrnec na plotnu... tak vaříme opět spolu
Tahle pomoc ho ale až moc baví :-D hlavně, když dostane kůži a chrupavky
Hrnec vrátíme zpět na plotnu (není potřeba ani omýt, ta voda se tam vrátí a troška mastného na dně se teď hodí), klidně na sucho necháme zesklovatět cibulku. A teď je to poměrně na každé, pokud chcete mrkev, přihoďte si nakrájenou mrkev, pokud máte chuť na brambory, přidejte nakrájenou bramboru, pokud nudle... Teď opravdu záleží na každé. Ten můj umírající chlap má rád s bramborou, takže přidávám nakrájenou bramboru a liju zpět z mísy vývar. Přidávám maso. Pokud to chcete mít ještě hustší, klepněte tam vejce a rozmíchejte. Při slově "vejce" ta moje mrtvola myslí jenom na ta svoje, takže na to kašlu a připravuju si na závěrečné posypání jarní cibulku na drobno a kudrnku, co máme ještě v lednici. Můžete samozřejmě i klasickou petrželku, pokud máte v květináčku, bude vám hezky růst.
Brambory mám vařené, vypínám plotnu a posouvám hrnec na studenou. Těm bylinkám (hlavně čerstvým) bohatě stačí, když je teplá voda, jinak se z nich stane takový blevajz a my chceme, aby byly poměrně svěží a chutné, takže je přidáváme po vypnutí.
Jarní cibulka s kudrnkou
Petrželka vysazená ze semínek asi před měsícem...a pořád dorůstá :-)
Nevím, nejsem kuchařka a ani z jeho výrazu nepoznám, jestli se to dá. Ale už aspoň není zelený, takže to zabralo a neotrávil se. A hned je mi lépe, že nepokračuji v maminčině vaření (to se vaří jednoduše: olej, cibule, bujón, voda, nudle, hotovo), ale mám aspoň minimální snahu něco dělat.
Tip pro příště, místo kuřete slepici, to postaví na nohy i úplně mrtvého flamendra
OdpovědětVymazatpokusím se někdy zabít to, co máme na zahradě jen se bojím, že bych to vařila hodiny, jsou už pěkně staré. Kuřata se nám v lednici právě válejí častěji ale díky za tip
OdpovědětVymazatJe fakt, že se vařej pomalu, spíš jen probublávat. Ale i na to je trik. Nastavit hrnec na minimum v noci na celou noc (naše babičky nechávaly jemně bublat ho na kamnech), když už je vám naprosto jasné, co bude ráno
OdpovědětVymazatAsi stejně zůstanu u prohlížení kuchařek, i když to vypadá dobře.
OdpovědětVymazatkuchařkou se nikdy nic nezkazí já vařím v podstatě velmi zmateně, protože si v tom nevěřím. vím, jak by to mělo přibližně na konci vypadat a chutnat, ale v podstatě jedu improvizaci a mám staženej zadek, aby to vyšlo
OdpovědětVymazat