"Jako od maminky"

Nevím, jak ty vaše matky, ale ta moje vařit rozhodně neuměla. A navíc to věděla. A navíc s tím nehodlala nic dělat, ačkoli hltala (pouze pohledem) Babicu, Kuchařskou pohotovost a další naučné pořady. Ačkoli kombinace Babica a naučný pořad... No, budiž. Nahrávaly se díly Jirky Babici a mě to vždy zavánělo amaterismem, nemohla jsem si pomoct, ale prostě to pojmenuju tahle. A taky vždy moje matka nesnášela Zdeňka Pohlreicha a jsem si jistá, že touto dobou miluje "vaření" nováckého inspektora.

Zděňka nesnášela. A vtipné bylo hlavně to, že neviděla ani jeden jediný díl, vždy jen upoutávky. Hlavně ho odsuzovala za to, že jen nadává a nevaří. Nevím, jak k tomu došla, když si nepustila ani jeden díl ani jedné řady. Zdeňka uznávám a mám ráda to, co dělá. Někomu přijde sprostý a chápu, že jeho pozice v Ano, šéfe! není dvakrát lichotivá a lidem připadá jako hnidopich. Když jsem ale viděla některé lokály a jejich kuchyně, chtělo se mi blejt. Hlavně, když slyšíte, kolik si řeknou za jednu porci toho vyvoněnýho žrádla, které byste možná ani psovi nedali. A víš, maminko, že on nebyl první? Ano, má to fungovat jako česká obdoba Gordona Ramseyho, ani on není zrovna příklad zdvořilosti, ale když to prostě někdo se*e a ví to, dokonce mu dá vědět a poprosí ho o radu, kterou ale stejně ne vždy chtějí udělat... Co potom? To má prostě přijít a říct: "Jo, ty chudinko, lidi ti sem nechodí? Ty malej ubožáčku, jak je to možné?!" Blbost. Když někdo něco nechápe, pomůže kopanec do hlavy.

Nejsem kdo ví jaký fanda, ale ještě než jsem viděla první díl Ano, šéfe!, pracovala jsem v hotelové kuchyni, měla na starosti švédské stoly a čistotu. Pravidelně jsem myla lednice, pravidelně se mylo všechno. Lednice byly dvě a chápala jsem, že se všechno musí dobře skladovat, dokonce jsem kvůli hygieně přeskládávala vejce z papírových plat, ve kterých nám to z Fany jezdilo, hezky do plastových, ačkoli to někdo může vzít jako ztrátu času, hlavně, když jich během snídaní vypotřebujete 3-4(1 plato je po 30ti kusech). Ale některé věci vám prostě dojdou. A něco někdy poserete. Ano, ze začátku jsem špatně balila sýry, nebo někdo z recepčních si v noci něco nakrojil a já si toho nevšimla. Ale na to nepotřebujete mít žádné pořádné školy.

---

A Zdeněk dokonce i vaří. On to, maminko, těm kuchařům i ukazuje. Takže mi neříkej nic o tom, že jen mele hubou. To je ten důvod, proč tak žereš Babicu. Ale prostě pochop, že nemůžeš prezentovat jako "tradiční italský recept" cosi, když řekneš "pokud nemáme mascarpone, nastrouháme eidam 30". Za tohle tě nějaká mama na italském předměstí umlátí pánví a ani nevíš jak. Ano, umím si představit komentáře, že "prostě vaří pro normální lidi, co nemají čas srát se se vším, vyvářet přírodní šťavky, dělat polévku bez bujónu a péct hodiny kosti". Já vám to neberu ;-) Já vám nezakazuju ani toho Hrušku, pomineme-li že ty recepty nejsou jeho a na netu leží už nějakou dobu, vadí mi jeho přístup, se kterým to prezentuje. Ano, může to být dobré, ale až pojedete na Slovensko a potkáte nějakého starouška-baču, nezkoušejte mu vykládat, že si korbáčky děláte sami doma, divila bych se, kdybyste nedostali holí.

Uznávám, "normální lidi" (myslíme ty, kteří nemají čas srát se se vším a nevadí jim cpát do sebe kvanta glutamátů) si klidně bujóny a masoxy používat mohou, jinak by je asi nikdo nevyráběl a neprodával. Ani Zdeněk vám to v podstatě nebere. Ale řekněte mi, nechcete si v restauraci, kam zajdete jednou za čas a kde necháte takových peněz, dát jídlo dobře a poctivě připravené? To fakt nechcete? Vždyť toho kuchaře za to platíte, aby se dělal s kostma, aby se v tom babral rukama. A přiznávám, že Dan se se šťávama dělá sám, najde si čas na to, aby si s jídlem pohrál a poprvé v životě mi jídlo doopravdy chutná. A je pravda, že čas od času vyzkouším hospodskou kuchyni a ačkoli tu chemii cítím ještě než ochutnám, někdy nechápu, že je to ještě osolené, ačkoli sama o sobě je ta kostka solená. Ale ať si děcko zvyká, ať si zvyká, že se dá vařit i jinak. Pořád je to lepší, než vaření mojí mámy. Schválně "italské rizotto": na vrstvě oleje necháme zesklovatět cibuli, otevřeme si konzervu lunchmeatu, pokud možno s tlustou vrstvou sádla a kydneme to tam. Přihodíme mraženou zeleninu.... Musím to vykládat dál? Shrnu to tak, že můj žlučník oznámil žaludku, že někdo měl blbej nápad a já hned po jídle šla vrhat, ačkoli jsem nebyla pro-ana ani bulimička.

Na svou obhajobu uvádím, že ani moje pozdější hubnutí nemělo nic společného s nejezením nebo vrháním, prostě jsem začala jíst. Zní to asi pro tyto skupiny nepochopitelně, ale ano, jídlem jsem zhubla, pohybem přidala i nějakou svalovou hmotu a bylo to účinnější než hladovění. Hlavně proto, že během hladovění svaly mizí ;-) Že si raději nejdete dát něco výživného a dobře uvařeného :-)