Dámy a pánové, prosím, netvrďte nikomu a nikdy, že během těhotenství maminky vyžadují sex každou hodinu a tatínci jsou z toho celí žhaví. Nedá se to tak nějak brát všeobecně, ale spíše to záleží na každém zvlášť. A pokud fakt máte pravdu, prohlašuji se hrdě za vyjímku a muže za druhou. Chápejte, možná je blbé psát o sexu tady a způsobem, jakým se běžně vyjadřuji, hlavně když se sem mohou dostat náctiletí. Ale lidi naneštěstí nejsou samosprašní jako kytky a nedělí se samovolným dělením, prostě nějaká ta aktivita je potřebná a přirozená.
Muž tedy jezdí. Je několik dní v týdnu pryč a když přijede domů, je připitomělý z nedostatku spánku a tak uspokojování je pomálu. A teď má pauzu, od neděle je doma a pryč už možná pojede jen párkrát. A od neděle se nikdo z nás k ničemu neměl.
Známí se mě občas ptají, jak zvládám dobu o samotě, případně (vtipálci) kontrolují, jestli nemám nateklé zápěstí ze samoobsluhy (ano, milé děti, i to se občas dělá, samy to poznáte). A přitom se celkově moje potřeba takového kontaktu smrskla z 2x denně na jednou denně, později vlastně 2x týdně. Ani nevím proč, možná to souvisí s tím, že přibýrám (což je přirozené), nebo s mojí náladovostí (to je přirozené vlastně taky). A co mě překvapilo nejvíc bylo zjištění, že můj muž je na tom vlastně podobně. Včera jsme seděli na autobusové zastávce a chtěli se nechat odvést jen na pár piv/limonád a večeři, čekali jsme asi dvacet minut a protože jsme byli sami, navzájem jsme se přiznali k tomu, že nám vlastně nevadí, že od neděle žádná akce nebyla a kdo ví, jak často bude.
Dan je pod tlakem, teď nosí domů peníze jenom on a nejspíš i tenhle kšeft půjde do kopru. Rekonstrukce dílny pomůže, ale stále ještě nemá dost peněz na nové stroje. Musí pořád vymýšlet, přepočítávat a přizpůsobovat se situaci, večer je unavený a neusíná po půlnoci jako dřív, běžně odpadá už po desáté. Nedivím se mu, že potom jde do útlumu, kolísá mu krevní tlak a cítí se vyčerpaný. Když jsem řekla, že ani já nemám běžně náladu, byl překvapený. Protože slyšel, že "ženské, když jsou těhotné..." Jo, slyšeli to asi všichni. Tak asi nejsem správný druh ženský, jsem samostatná vývojová větev či co, od rána se mi mele dítě v břiše, mele se mi tam po každém jídle a málokdy je v klidu.
A o několik hodin později jsme se probudili, já si rozlepovala oči a jak se pokouším rozkoukat, zjišťuju, že buď muž potřebuje močit, nebo už byl a jedná se o erekci. No, břicho mi povyrostlo. Jemu vlastně taky, docházím k závěru, že bude mít ten syndrom (mám to z chytrého časopisu, už jsem si jeden koupila), jak tatínkové přiberou ze solidarity. Takže nějaké řádění je hůře proveditelné. A mě dříve dosluhují i kyčle. A sice by se to dalo sfouknout kuřácky, ale při představě, že tahle funguju od poloviny šestého týdne do porodu a ještě 6 týdnů potom... je mi nanic. Nevadilo mi to jeden týden měsíčně, ale tohle je už moc. Překontrolovala jsem stav kyčlí, po těch několika hodinách spánku by sílu mít mohly.
Pobavil mě, klepání na mém břiše cítil předtím jen několikrát a tak informace- takový ten první dojem- že než byl, cítil, jak dítě nejspíše protestuje proti takové přílišné aktivitě (po ránu a navíc nalačno) silnějšími kopanci, které v tak nepatrné vzdálenosti byly vnímatelné velmi, ale velmi důrazně, hlavně, když je jen o několik cenťáků dál. Ha, tatínkové prostě běžně pohyby vnímají rukou přes břicho, asi si nestrkají dovnitř sondy pohybu. Během doby, co byl ve sprše, potomek mi dával najevo, že tohle se mu vůbec, ale vůbec nelíbí. Neudobřila jsem si ho ani ovocným salátem a to je co říct.
Takže, prosím, něvěřte všeobecným faktům. A nebo jim klidně i věřte, ale nechávejte si je pro sebe. Kdykoli se mě totiž někdo zeptá, jak zvládám mužovu nepřítomnost a moje častější chutě, je mi vlastně nanic. A po dnešním ránu si i říkám, že to bude čím dál složitější. Vlastně by mě zajímalo, jak to přežily jiné páry, protože si to sama neumím představit. A nebo možná i umím, ale je to dost vtipné akrobatické číslo hodně samostatného vystoupení v manéži.
Komentáře
Okomentovat