... než ona zabije mě. Ale doufám, že pokud žijete ve stejném domě s rodiči vašimi (případně toho vašeho), že nemáte občas takové záchvaty zuřivosti jako já. A pokud ano, přeju vám (stejně jako sobě) silné nervy.
Bydlím na vesnici. Nevím, jestli jsem o tom někdy snila, ale zase tak mimo od věci to není. Ačkoli trochu všude z ruky, v Praze jste během chvilky a dokonce je v okolí i pár obchodů, takže hlady se tu umřít nedá. A bydlím ve starém rodinném domě. O tom jsem už tak moc nesnila, jako panelákové dítě jsem sice toužila po prostoru, ale přece jenom... starý dům už moc nezměníte, tedy pokud si nenajmete firmu, protože vám je jasný, že ten kámen pod domem sami prokopat nehodláte a tak se asi nikdy úplně nezbavíte plísně, asi nejspíš ani jarního rojení mravenců (letos zatím nic, tak vyčkávám s Biolitem a Savem proti plísni- jako dva v jednom- to taky nemají rádi). A taky bydlení s jeho otcem- po tom možná toužit můžete, ale pouze za předpokladu, že se bude jednat o někoho jiného, než mám tady já.
DĚDEČEK? NE, DÍKY.
Když jsem ho poznala poprvé, nevadil mi, ačkoli jeho historky o vojně a misích v cizině se mi nezdály reálné, ale co, zavřu oko, popřípadě druhé. Ale jak složité to s ním bude, mi bylo jasnější už týden po mém nastěhování, protože jsem se o sobě dozvěděla parádní novinku. Jakožto osobní asistentka jeho mladšího syna, která teď žije s jeho starším synem (sakra, jak já mohla být blbá a neviděla jsem v tom tu logiku), jsem mu pomohla odhalit zvrácenost v jeho rodině, totiž fakt, že jeden mě k němu do domu přiveze a pak si mě společně oba synové půjčují na hrátky. No, tak jsem hned děva, parádní uvítání, koláč na uvítání nových sousedů netřeba.
Horší je, že to je takový kruh. Je sám. Obě manželky, které kdy měl, od něho utekly. Jedna kvůli jeho primitivitě a hrubosti, druhá už kvůli věčnému opileckému násilí, které se nakonec stalo každodenní. Lidi se s ním bavit nechtějí, protože je krmí fantastickými historkami, jak byl jako Rambo vysazen v Mongolsku, jak byl v poušti Goby, jak v plné polní... Asi Goby a Kbely znějí stejně, ale ve skutečnosti sloužil jako elektrikář na vojenském letišti, ale nikomu ani muk. Jak je sám, tak potřebuje někoho ohromovat, potřebuje pozornost, ale v jeho přítomnosti se po chvíli začne každý cítit jako úplný idiot (nebo pozná, že idiot je staroch a všechno si vymýšlí), takže se s ním lidi přestávají bavit a on si hned musí vymýšlet nové historky. Jako tu, jak jsem se k němu do domu dostala já- prostě jsem lehká a čekám jenom na obšťastnění od něho, ale on se nechává rád přemlouvat. No, není milé tohle zjistit týden po stěhování? A co potom ta jeho nabídka po svatbě, že prej kdybych chtěla kluky a dvojčata, tak mám přijít za ním. Ano, kluky možná dva udělal, ale s různýma ženama, takže zase pindá a neví co.
Možná někdy má výhodu bydlet u starší generace, pohlídají děti, když potřebujete odběhnout, děti taky mají pestřejší život. V našem případě by byl pestrý až moc. A ještě pestrý určitě bude. Je mi jasné, že až nám porostou zoubky, tak na nás bude chodit křičet, že nemůže spát. My jeho televizi v noci tolerovat zatím dokážeme- zatím druhým rokem. A taky fakt, že my platíme elektriku a on topení na zimu (+ poplatky za vodohospodáře, my máme žumpu), které koupil asi jenom třikrát za tu dobu, co jsem tady, pokaždé vynadal Danovi, že jako prodejce palivového dřeva domů nepřiveze ani polínko a že nemá čím topit. Mimochodem elektrika je 3.800+ nedoplatky (za čtvrtletí) bývají 6-8.000. Tahle sranda se docela prodraží, když vememe v úvahu, za jakých podmínek to celé máme. ;-)
A že nám to vrátí v hlídání, jako správný dědeček? Ne, jemu dítě do ruky nedám. Hlavně po tom, jak se sám chlubil, že odnaučil Dana se posrávat. Strčil ho pod pumpu na zahradě a začal pumpovat, dítě řvalo, jako když ho na nože berou, on se chechtal a problém se vyřešil. Námitku, že se Dan začal v noci pomočovat (a trvalo to až do 13ti), bere jako ukazatel, že léčba proběhla úspěšně, původní problém se vyřešil. A ještě je na to hrdý. Nechcete půjčit dědečka na hlídání pro vaše dětičky? S radostí vám ho necháme.
DVOJKA, CO SE ASI HLEDALA
Pokud má Earl pravdu s tou karmou (neohřívá vodu), tak jsem musela v minulém životě provést něco opravdu zlého, ale naneštěstí nechápu co. Můj otec asi také dobrý děda nebude. Kočárek by mi vozil jenom do hospody a nebo do obchodu s tím, že by ho tam prostě nechal stát před výlohou, ačkoli se s ním může dovnitř.
Vzhledem k tomu, že je květen- a tedy ten měsíc, který můj otec označil jako ten, kdy přijede na návštěvu- napadla nás také varianta, která může nastat. Totiž, že společnostichtivý tchán pozve na pivo mého důvěřivého otce, kterému dojde, že nebe je červené po pěti minutách. První krok už udělali, když se představovali při otcově první návštěvě loni, bavili se spolu asi deset minut a táta hned mezi dveřmi hlásil, že tchán není tak hrozný, jak jsem mu do telefonu vyprávěla. No, holt se mi vymstila snaha otce připravit na to, co ho tu čeká. Místo toho jsem byla debil já a tchán člověk, co jeho- tátu- bere na stejnou úroveň jako sebe sama. Řekla jsem jenom něco ve smyslu, že právě z té samé roviny bych nadšená na jeho místě nebyla, protože tchán debil je. Ale ať se učí, týden pod jednou střechou by mu ukázal, co pro nově představené bývá divné.
Třeba jako známá Soňa, co se známe asi měsíc a tchána viděla při dvou návštěvách u nás doma. Včera mi povídala: "Ale vy jste přece říkali, jak hrozný je, ale nám přijde milej." Šťastlivče. Napadlo tě, že jste přišli na návštěvu k nám? Že my se bavíme u nás, on přijde jednou, jako že zrovna něco potřebuje za Danem, na chvíli ho odvede a pak přijde podruhé, stojí v otevřených dveřích, všechny židle obsazené, tak si přijde stoupnout doprostřed a poslouchá, o čem se bavíme? A když se vy, návštěva U NÁS, snažíte být slušní a promluvíte na něho, tak se baví, jako že jste vlastně přišli k němu a jen jste si spletli dveře? A o čem se baví? Že když dělal za komunistů policajta, že nosil vlasy do poloviny zad? Kterou máničku by to nechali u policajtů nosit?! A že odešel do předčasného sám? Ne, vyhodili ho pro neschopnost. Pokud věříte, že je takový, jaký se vám zdá, vemte si ho k sobě domů, ještě mu rádi zabalíme tašku.
Nedávné setkání s tetou mi dost pomohlo. Povídaly jsme si hlavně o mojí matce (její sestře) a došlo nám, že asi nakonec to babičkování nevezme, protože můj útěk z církve mi asi nikdy nezapomene. Ale že teta bude tetičkovat ráda, i když už bude pra-, s věkem to nemá co dělat. A z její zkušenosti se to celé dá zvládnout i bez babiček, jen je to větší zápřah s dvojicí dětí. Nevím, zatím vím o jednom. A třeba se to někdy dá do pořádku. Třeba po tom, co se tchán uchlastá k smrti, v mojí matce dostane rozum poslední tiky, můj otec konečně přestane sedět na zadku a litovat se. No, zní to nereálně, tak se na nic nedá spoléhat. Jen sami na sebe :-)
Komentáře
Okomentovat