Přiznejme si...

Realita je jako další dimenze, takový 4D film. Zrcadlo je jen jednou z věcí, která nám to připomíná. Vždyť jak se vidíme my? Když slavíme, cítíme se jako hvězdy; když holky balí kluky, cítí se jako princezny. Vidí se ve svých vlastních očích (ve své mysli) jinak, než mnohdy je skutečné. Zkontrolují se v zdcadle a v momentě, kdy od něho odcházejí, zapomínají, jak vypadají. Protože kdyby měly možnost se v tu každou chvíli podívat do zrcadla, viděly by dost možná neupravené vlasy, nenapudrovaný nos, levnou rtěnku rozmazanou na zubech. A zrcadlo má tu nevděčnou roli. Připomíná. Ale nic si z toho nedělejte, vždyť ani tón hlasu, který slyšíme ve své vlastní hlavě není ten samý, který slyší lidé okolo.

A není lepší neřešit kraviny a prostě být? ;-) a klidně i trapná

---

A někdy to možná děláme schválně. Chráníme sami sebe, nechce se nám mluvit nebo jen chceme být hrdí a povznesení nad věc a předstíráním si sami zkoušíme namluvit, že vlastně "Jo, jsem v pohodě!", a tváříme se, že je vše v pořádku. Znáte to? A znáte tu masku drsňačky, nevinné Lolity, touhu podobat se někomu, koho obdivujete.... Nebojte, to se prostě stává, s věkem se to asi vytratí.

Ta doba, kdy jsem ještě ráda nosila obojky :-) A cítila se jako poslušný pes. Teď se už cítím jako šťastná

A někdy si nasazujeme pracovní masku. Jsme přece profesionálové, děláme svoji práci dobře a to za všech okolností. Kdo by čekal, že prodavačka v obchodě, co vám markuje nákup, má nemocné dítě, nebo že ten automechanik, kterému jste narychlo strčili auto do servisu, vás vzal jen proto, aby nebyl po rozvodu doma sám a raději něco dělal. Aby mohl vypnout, zapomenout na všechno kolem a prostě neměl čas připouštět si realitu. Jak pro ně ten pohled do zrcadla musí být hrozný. V ten moment, když se vidíte, díváte se detailně na všechny ty nedokonalosti. Které vás teď štvou dvakrát tolik, ale asi je vám prostě jasný, že se to jen tak nezmění a tak nemá možná ani cenu říkat vše, co se děje. Nahlas vše přiznat. Vlastně si to "napsat na čelo", jen zvukem-hlasem, když některé věci řeknete nahlas, nikdo vám to už nezapomene.

Takže, když jsme u toho pohledu na realitu, vrhám sem doznání, že k polovině 6tého měsíce se stále dost zvětšuji ;-)

A klidně "Pojděte zhnusením, horalové!" :-D