Tento článek opět píšu tobě, Pandorko, mám potřebu vypsat se z těch otcových keců a doufám, že si to nakonec všechno schováš do skříňky a mě to nebude dál tak srát.
Nevím, jestli je to tím věkovým rozdílem. Táta je přece jen jiná generace než já. Já mám maturitu, ale obor, který je mi ve školství trochu víc nenic a většinou jsem pracovala jako prodavačka, ale je také pravda, že pro některé obchody jsem nebyla ani tak dost dobrá. Udělala jsem proto tu věc, že jsem si založila živnost, jinak bych také mohla spoléhat na to, že snad někde v nějakém řetězci vypadne někdo z řetězu pípání. A na to se spoléhat nedá.
Táta toho má taky dost za sebou, dělal těžkou práci a taky jednu dobu směnového mistra ve skladu, pracoval s Ukrajinci a taky byl v jiné práci Ukrajincem nahrazen (proto má vůči nim velkou averzi, proto v současnosti fandí Rusům). Ale kdykoli jsme prošli během jeho pobytu zde kolem drahého domu, začal odhadovat jeho cenu, že ti lidi si museli nakrást, že takovým by nejraději... Ano, pak jsem se už neudržela a řekla mu: "Hele, tamhle mají branku, pokud myslíš, že někoho tvůj názor zajímá, tak stáhni kalhoty a vyser se jim na rohožku, pokud je chceš nasrat víc, sežeň si pytlík, zapal ho a zazvoň." Vím, že to není hezké, ale štve mě to.
Taky jsem pracovala u několika zaměstnavatelů, kteří na lidech vydělávali a já od nich odešla. A taky jsem poznala pár, kteří byli až moc hodní, kteří si nechali skákat zaměstnance po hlavě a pak celý podnik šel do kopru jen proto, že se šéf zadlužil, byla to jeho srdcovka víc než podnik, který by si na sebe měl vydělat. A taky jsem dělala v hotelu s holkama z Ukrajiny a nemůžu proti nim říct jediné špatné slovo (proto se názorově rozcházím s otcem a jsem zásadně proti-Rusku, že se do toho pletou Amíci je mi fuk, ale prostě proti-Rusku). A dál se s tátou střetáváme na těch domech bohatých, ty lidi neznám a proto mi jsou v současné době ukradení, je mi fuk, jestli si na to půjčili nebo jim umřela teta v Americe.
Asi mám opravdu problém, v tomto určitě. Rozumím možná trochu tomu, jak to bere táta, na druhou stranu to tak brát nemůžu, protože taky dokážu trochu pochopit druhou stranu. Třeba to, že Ukrajinec, který mu sebral práci, je v tom nevinně, že byla jen věc jeho šéfa, jestli si vybere levnější pracovní sílu a domluví se s nějakým bossem. A celkově ani nevím, jestli je až tak moc nepochopitelné, když podnikatel šetří tímto způsobem, prostě řeč čísel, pokud nejste opravdu patriot a berete to spíše obchodně. Nejspíš je prostě problém mezi mnou a tátou v tom, že já se prostě nemohla (a nechtěla) spolehnout na to, jakého šéfa potkám a že zrovna já budu mít to štěstí, že jsem se do toho pustila sama. A ano, je to zatím vidět na výsledcích, zatím nemám tu vilu na Kanárech a deku plnou prachů. A možná proto, že mi to nejde hned od začátku, dokážu chvilkama pochopit tátovy výčitky, přesto vím, že potřebuju cvik a znám i pár lidí, kteří se vypracovali z ničeho, mají velký drahý dům a nikoho nestáhli z kůže. A proto mám i ten hloupý důvod trochu se podnikavců zastávat, je to těžké, je moc těžké cítit se tahle rozděleně, protože je to spousta věcí nových, které jsme ve škole nebrali.
Komentáře
Okomentovat