Když jsem byla malá, k volbám nikdo z dospěláků nechodil. Máma proto, že se oháněla náboženským přesvědčením, že "volí Boha", babička si nějak nemohla vybrat. A tak když mi bylo 18, neměla jsem ani já potřebu chodit za plachtu a kroužkovat holuby, ale na druhou stranu mě chvilkama štvalo, jak máma čas od času prohlásila, že ji z politiků štve ten a ten a tamten by tam pro jistotu neměl být vůbec. Nejsem kdo ví jak hloubavá, ale nerozuměla jsem, jakým právem si stěžuje. Když se oháníte Bohem, je to sice fajn, ale nežijete v nebi (asi si toho ještě nevšimla), prostě se vás ty hloupé pozemské a přízemní věci dotýkají, ať si říkáte, co chcete.
Táta mi včera kromě spousty (podle mě zaujatých) blbostí řekl, že nevolí, protože si nemá z koho vybrat, což mu samozřejmě nebrání, aby přestal nadávat. Možná tomu z části rozumím, proč si vybírat ze dvou zel to menší, hlavně když jde o lidi? Je ale řešením nevybrat raději nic? To, že "já si nemám z čeho vybrat" nebrání nikomu jinému, aby vybral. Nejsem idealista a nemyslím si, že rozhodne jeden hlas a zrovna náhodou ten můj. Ale nezájmem a svojí neúčastí jako bych stejně vybrala toho, který dostane nejvíc hlasů. Jen proto, že někdo tedy rozhodl za mě.
Dál mě trochu rozlaďuje ta věčná potřeba vyzvídat, koho jsem hodila do urny. Co je komu do toho?! K čemu to ten otec potřebuje vědět? Vím, že se vykašle na volbu prezidenta, stěžuje si, že "neměl z koho si vybrat" a mě odsuzuje za to, že jsem hodila "toho debilního senilního dědu, co spí a ani neumí česky"? Je jen projev mojí dobré vůle, že řeknu jméno, není povinné prezentovat se veřejně a veřejně se obhajovat, jinak by tam nikdo nemusel dělat kabinky.
Opět nevím, co jsem vlastně tímto článkem měla v plánu dokázat. Reaguju trochu nazlobeně, protože mě serou otcovy pindy, věčné nadávání a plácání, jak by to dělal on, také neschopnost říct mu, že je mi u zadku, jak by to dělal. Ano, a za to si můžu sama ;-)
Komentáře
Okomentovat