Tak se to přece jenom stalo, moje těhotenství se přece jen přesunulo do kolonky RIZIKOVÉ. A to jenom proto, že jsem si užívala sladkého. Prostě jsem patřila mezi těch 40% maminek, co nežerou okurky, ale raději si udělají palačinky, sní čokoládu nebo spořádají krupicovou kaši. Jak bych si ji nejraději teď dala, mám na ni chuť už asi dva týdny.
Ale je taky pravda, že si za to můžu sama, na sladkém jsem ujížděla až moc a tak vyhlídka, že se toho všeho teď musím vzdát (a ještě pár věcí navíc), je vlastně spravedlivé a tak se k tomu stavím jako správnej chlap a dělám, jak mi řekli. Držím se už čtvrtý týden bez sladkostí, z toho týden a něco dodržuji celý výčet zapovězených potravin. Jsem sice trochu otupělá a nemám z jídla takovou radost, na druhou stranu mě skrytě těší, že ještě pořád po té "nezřízené době žraní" dokážu mít kontrolu a neporušuju, dodržuju všechno a na cukr se nekouknu ani při vaření čaje, ačkoli trochu podvádět bych mohla. A tak teď jím v pravidelných intervalech, minimálně jednou týdně si změřím cukr v krvi zapůjčeným přístrojem a chodím na všechny potřebné odběry krve. Malá se někdy bouří a dává mi najevo, že se jí něco nelíbí, já taky z chleba s margarínem neskáču radostí, ale zažila jsem už i horší věci. Ty ale pamatuju jenom já, moje matka vyprodukovala mnohem horší věci než je margarín na brázdě. A když o tom tak vlastně přemýšlím, od února se těším na sezonu zmrzlin, salátků a hospodských zahrádek. Teď to už jde mimo mě, ale taky jsem si to užila, Dan mi vozil belgickou čokoládu a pralinky, z Francie mi přivezl velikánskou sklenici Nutely, kterou jsem snědla opravdu dost rychle (ale ta byla), z Německa různé bratwursty a mazací sýry, padly schované sklenice s povidly a marmeládami... tu cukrovku jsem si zavinila já a vím to, ale taky musím říct, že toho nelituju :-)
A tak jsem zhubla dvě kila díky dietě a nevím, jestli mám mít radost nebo se zlobit. Sama se stále ještě cítím jako nepřitažlivá velryba (a stále mě těší, že muži nevadí kuřácké týdny, mimochodem mám právě teď o 20 kilo víc), na druhou stranu právě to vědomí, že nejsem tak zdeformovaná jako moje máti (která si prostě neumí/nechce říct NE) mi dodalo dost dobrý pocit. Takže se hodlám pro následujících pár hodin střídavě litovat za omezený jídelníček a také se chválit, že jsem dobrá a umím se ukočírovat :-) uvidíme, co mě bude bavit víc :-D
Pokud se chcete o těhotenské cukrovce dozvědět víc, projděte si tyto stránky, které sepsala přímo ta doktorka, ke které jsem šla v úterý na pohovor. Uděláte si alespoň přesnější obrázek o tom, kde všude se curk schovává. Mě osobně dost znejistila informace, že rozhodně nebudu malou přenášet, že porod buď bude samovolně dřív, nebo bude uměle vyvolaný. Dan totiž nejspíše nebude moct přestat v září a říjnu jezdit za hranice, takže kdo ví, jestli nakonec na to nebudu sama, což se nelíbí mě a ani jemu. Ale co se dá dělat, tašku mám pro jistotu zabalenou už teď, měsíc a půl před termínem.
PRO ANA: NE, STÁLE S VÁMA NESYMPATIZUJU (TO NEBUDU ASI NIKDY). CUKRY, TUKY A BÍLKOVINY PROSTĚ DŮLEŽITÉ JSOU A TO, ŽE TEĎ JSEM BEZ SLADKOSTÍ NEZNAMENÁ, ŽE NEJÍM VŮBEC ;-)
Komentáře
Okomentovat