Nepřipadám ti tlustější?

Ideál krásy se prostě během staletí měnil. Vemte si takovou Věstonickou Venuši. A kterou holku by dneska do varu dostal zarostlý chlap se zkaženým dechem, s kůží okolo pasu a kyjem v ruce, případně kterou by bralo místo kytky dostat mamuta až s donáškou do domu-jeskyně. Ale na druhou stranu musíte uznat, že pár vyjímek se najde pokaždé, takže určitě pár jednotlivců ze světové populace chodí pouze s Venušema a medvídci také nezůstávají úplně na ocet.

Minulý článek byl vlastně víc zaměřený na děti, ale spousta mindráků nám zůstává déle a neopustí nás jen s pubertou. A navíc každého ta puberta drží jinak dlouho. Takže je dost možné, že na ulici potkáte zmalované dámy středního-postředního věku v krátkých sukních, ačkoli na to už nemají nohy a asi ani zdravý úsudek, stejně tak dámy vysoké a vyhublé, sedící v restauraci nad salátem, vzdychající po několika soustech, že to nemají šanci sníst bez risku ztráty postavy, ačkoli kdybyste během chůze za nimi hodili tenisákem, ani by neškrtl o stehna a proletěl by čistě a bez povšimnutí.

Ano, nejsem pro-ana; ne, nedělám si legraci z mentální anorexie (dělám si srandu pouze z de-mentální hladovky založené pouze na vodě a jednom "jídle" denně) a ano, zastávám se zdravé váhy (což není to samé co nadváha), v současnosti mi sice natékají nohy a mám zakázané sladké, ale prostě patřím mezi těch 40% těhulí, co žerou sladké a nemají chuť na okurky, ale vzhledem k tomu, že jsem se přehoupla do druhé poloviny osmého měsíce, říkám si, že bez ovocných salátů a slazeného čaje to už zmáknu levou zadní. Holt neochutnám všechna ovocná pyré, co si připravujeme do sklenice na domácí přesnídávky a ochutnám je až později.

---

Někdy mě děsí, co dokážou dospělé ženy provést se svým tělem. A člověk by si řekl, že zdravá a vyrovananá žena je nad věcí, hormonální válka odešla a tak nemá potřebu cokoli komukoli dokazovat.

Nemám nic proti tetování, naušnicím, roztahovákům a tunelům v uchu, scarifikaci a vypalování, proražené nosní přepážce a ani stylizaci do pin-up, steampunk.... a jiné doby, pokud používáte rozum a střízlivý vkus. A nevadí mi plastiky, pokud vás napadl pes a urval vám kus obličeje nebo jste po úrazu. Ale co je moc, to je moc.

No, nevím, na co teď asi myslíte. Já si říkám, že holky krev a mlíko existují, existovat budou a je rozdíl mezi tloušťkou z lenosti a tou z nemoci, případně genetických předpokladů (ačkoli i s tím se dá něco málo udělat) - v každém případě prohlašuji, že je lepší být i tlustá (fuj, řekla jsem to hnusně) a zdravá (ačkoli ani nadměrná tloušťka není nic zdravého), než toto.

Nevadí mi stylizace do určitého období, pokud ponecháme tělo tak, jak je a násilím (a řezy- ne Míša řezy) ho neměníme. Jsem nesvá z trvalé úpravy do někoho jiného, ačkoli s ním můžeme mít něco společného, je to pořád někdo jiný. Ztrácet identitu a převzít nějakou jinou je útěk, útěk z nespokojenosti a mindráků.... a kam? Do nových problémů. Slečna na fotce se jmenuje Penny (stejně jako ta z Teorie velkého třesku, co ji mám ráda) a ačkoli je teď spokojená (je to vůbec možné?), nevyspí se, nemůže moc jíst a raději si ani nepředstavuju, jak ji musí bolet záda v oblasti bederní páteře.

Milé dámy, já vím, že si některé mindráky přenášíme z puberty do dospělosti. A že někdy stojíme před zrcadlem a ptáme se muže "Nepřipadám ti tlustá?", "Nezdá se ti, že jsem přibrala?", "Miluješ mě ještě?". A když jsme v obchodě, řešíme, jestli v tom nemáme velký zadek, jak v tom vypadají nohy, jestli máme v těch plavkách dobrý prsa. A taky (snad) víme, že chlapi tyhle momenty nemilují, že nemají ponětí, co nám odpovídat na věčné otázky a připadá jim (trochu víc) hloupé vysvětlovat, že ani kilo navíc nemění nic na tom, že nás milujou a milovat budou- pokud se tedy přestaneme konečně tak debilně ptát. Mějte se rády a buďte zdravé. Zdravé totiž není ani vyhublé a ani ochablé, ani zdeformované a ani zanedbané. Zdravé je hlavně šťastné ;-)

*****

Což se mi docela dobře mluví, protože jsem sama (od Vánoc až dodnes) přibrala už 22 kilo, cítím se jako vyvržený vorvaň (čekám, kdy přiletí nějaký ten racek), sleduju, jak ubývá v šatníku oblečení, které mi ještě je, cítím se absolutně nepřitažlivá a ....

a přesto jsem schopná se zabavit činnostmi, které mi dodávají pocit, že jsem v něčem dobrá, vynalézavá a schopná se o něco málo postarat a zastat nějakou práci, kterou alespoň nějak přispívám k chodu domácnosti (krom domácích prací momentálně si sama šiju příslušenství do dětské postýlky, to se dá dělat i v posteli, když mi není dobře) a ačkoli se cítím (díky pádu ega a té "nepřitažlivosti") nesvá kvůli intimnostem, muži další kuřácké týdny (naštěstí) vůbec nevadí :-D