Procházím si články z rubriky témat týdne a vlastně díky článku blogerky Katy (dějovou linkou: od seriálu Ošklivka Betty- Ošklivka Katka- přebírání nápadů českých scénáristů a nechopnost vymyslet něco původního), pouštím se do jakési reakce, protože jsem prostě srab a nebo až moc pohodlná a líná se rozepisovat na blogu někoho jiného než na blogu sebe samé.
Také mám ráda sitcom, suchý chytrý humor, ačkoli se dokážu zasmát i sama, nepotřebuju k tomu ten "smích davu". A můj sitcom nemusí být dlouhý 20 minut, kliďánko zmáknu Monty Pythons levou zadní jen s přestávkou na vyčůrání. Dokonce zvládnu s přehledem i scénku z lékařského prostředí (myslím konkrétně tu první z filmu Smysl života od MP, takový porod bych doopravdy nechtěla zažít... "Jé, vy tady máte tu mašinku, co dělá "POU""), uznávám, že podobné lékařské tahanice mě tak moc nevzrušují. Vyjímku tvoří M*A*S*H, Scrubs a House. Chicago Hope a Doktor z hor je fakt jiná kategorie.
O tom přebírání filmů, seriálů a námětů... Na jednu stranu mě něco štve, na druhou stranu si říkám "Tak ať". Když se s tím chce někomu dělat znovu a sežene si na to prachy, které nebude chtít po mě, proč ne. Předělávky jsou celkem už normální. Náměty se berou z knih klasiků jak pro film, tak pro divadlo a čistě teoreticky, každé nastudování jednoho a toho samého tématu je předělávka. A prostě je těžké nevidět rozdíly na Shakespearovských hrách u jednoho souboru, v porovnání se souborem ochotníků někde v zapadákově, v porovnání s prima vtipem Járy Cimrmana Hamlet bez Hamleta ("Úplně slyším, co by řekl, královno matko...." "No, to je celý on. A já bych mu na to řekla...."), případně velmi (zdůrazňuji velmi) povedenou verzi Haprdán- Hamlet princ Dánský v loutkovém podání.
Přebírání námětu je prostě normální, je možné zajít si do Švandova divadla na Kurz negativního myšlení (původně film) nebo Jistě, pane ministře nebo i Kancl (TV sitcomy), večer zajít na muzikál Kniha Džunglí (původně kniha), případně zapadnout na muzikály typu Mama Mia! (ano, původní muzikál z toho poskládal i jeden z členů skupiny, ale je to už i film) nebo Horečka sobotní noci, kde dají dohromady písně skupiny Bee Gees, nebo Lucie- větší než malé množství lásky..... Vlastně mi převedení jednoho formátu na formát jiný přijde i zajímavé. Sledovat místo 2D- 3D verzi a s jinými lidmi.... Proti tomu vlastně nic nemám.
Víc mě možná do rozpaků uvádí to půjčování námětů mezi zeměmi v oblasti filmu, ale musím také zdůraznit, že to není zadarmo. Že to není o tom "Hele, tohle mělo tamhle úspěch, sežeň nějaký lidi a dáme to dohromady u nás, mohlo by to zvednout sledovanost." Práva prostě něco stojí, ačkoli výsledek je někdy rozpačitý. Mluvím konkrétně o filmech Horší než smrt (doslovným překladem Smrt na pohřbu), britskou verzi jsem prochechtala v kině se školou a celou, od prvních titulků až do konce, kde strýček Alfi sedí na střeše a nadává, že všechno je tak ku*evsky zelený. Nedávno v televizi jela americká varianta, podobné dialogy, které mi v jejich podání přišly přisprostlé (polovinu pokazil dabing, ale ani ten originál nezněl lépe) a rozhodně v tom znejistění nebylo jejich černošské pojetí. A ano, že si Češi předělají něco světového, jo, Betty a Katka (případně Doktor House a Doktor Dům) je sice příkladem, že se to stává, ale taky se prostě stává, že Britové koupí práva na Ženy v pokušení a dostanou tak šanci dostat tento film do podvědomí více lidí. Samozřejmě že se to může pos*at a bude to propadák, ale taky je šance, že to zrovna náhodou klapne a lidi se díky druhé verzi dostanou k té původní.
A ještě skokem k těm doktorům a originálnějším námětům.... Chápu, proč se pořád točí o doktorech, lidi prostě potřebují hrdiny a sami s nimi mají zkušenosti (kdo nebyl u doktora, ruku hore- lidé posedlí hledáním nemocí mají s nimi zkušeností více) a protože ne všichni máme zkušenosti s těmi dobrými, musí se čas od času najít někdo zlej, aby se prostě něco dělo, ne jen zajímavá diagnoza. Ano, z těch doktorských mám ráda ty výše uvedené, M*A*S*H mám zvlášť ráda nejen díky humoru, ale i době, ve které se odehrává (období války tomu všemu dodává takovou hořkou pachuť lidí uvězněných někde, kde je nic netěší, ale dělají co mohou). A těch "originálních" hrdinských prostředí je víc. Vemte si jenom Pobřežní hlídku (teď neposuzujeme kvalitu), svým způsobem i Dallas (takové to hrdinství proti vlivné rodině), protože se to chytlo (a nebo chtěli z toho zkusit ještě něco vyždímat), natočili "pokračování". A solohrdinové jako Knight Rider nebo Uprchlík.... dětství moje :-D
Ale zastat se musím trochu té české tvorby -více či méně originální- ačkoli jsem mladší ročník, pamatuji si dodnes několik dílů klasiky jako byla Nemocnice na kraji města (ano, doktorská, ale "Vy krááávo nebeská"), Dobrá voda (koně a dostihy), Chalupáři... ze současné doby třeba seriál Čtvrtá hvězda (z hotelu), z nedávných let Vyprávěj (od komunistů po revoluci), Ranč u zelené sedmy, Proč bychom se netopili (vodáci, původně kniha).... už mě nebaví víc vymýšlet. Prostě chci jenom říct, že občas se jiné prostředí najde, ne každá předělávka je hned špatná a ne každé pokračování je zrovna povedené :-)
Komentáře
Okomentovat