Někteří lidé říkají, že zlo potřebujeme nejen proto, aby život nebyl taková nuda (no, někdy bych brala pro změnu trochu nudy), ale také proto, abychom si dokázali vážit toho dobrého, co nás potká. Něco jako v Saturninovi popsal Zdeněk Jirotka- když to shrnu vlastními slovy- "dlouho nadáváme na kamna, která kouří a pak nás něco popadne za límec a vyhodí ze dveří na mráz a nám dojde, že ta kamna sice kouřila, ale také tam bylo teplo." Člověk si holt nevybere, někdy je potřeba dostat pořádně přes nos.
Pamatuji si jednu židovskou anekdotu, nebo spíše takový příběh, který mi zkusila jednou vyprávět teta, když jsem si jednou tahle zkoušela na něco postěžovat. To se tahle jednou procházel rabín ulicí, z nedalekého domu vyběhl Jákob a žádal ho o radu. A Jákob povídá: "Rabi, zle je. Držím se přikázání, ctím své i ženiny rodiče a tak všichni pospolu bydlíme v našem bytě, tísníme se v maličkatých místnostech, kde se nedá pořádně pohnout. A teď navíc jsme se rozhodli být pohostinní a ubytovali jsme u sebe i strýčka Abraháma s tetou Sárou, kteří jsou staří a nemocní, dětí máme spoustu a soukromí žádné, poraďte, Rabi, co mám dělat?" Rabín se zahledí a přemýšlí, po delší době řekne: "Koně si pořiď." Jákob se divil, ale protože rabína znal jako muže moudrého, udělal, jak mu bylo řečeno. Koupil koně od jednoho chudáka, dotlačil toho obrovského tvora do druhého patra domu, umístil ho v obýváku a na koně začala lítat mračna much, celkově se situace u Jákoba zhoršila, žádné zlepšení se nekonalo. A proto, když se rabín zase jednoho dne procházel ulicí, Jákob ho dohonil a prosil: "Rabi, udělal jsem, jak jste řekl, ale ten kůň, ten kůň nám brání dodržovat alespoň základní hygienu v našem bytě, strýček s tetičkou jsou ještě více nemocní, místa máme ještě méně, navíc ten smrad... a kolik toho sežere, Rabi, to byste nevěřil, jak těžké to teď máme. Poraďte, co máme dělat?" Rabín chvíli přemýšlí a pak řekne: " Tak koně prodej." A tak Jákob celý den soukal koně chodbou z druhého patra, prodal ho kolemjdoucímu za tu samou cenu, za jakou ho koupil a když příště viděl rabína, jak se prochází po ulici, Jákob vyběhl z domu a celý šťastný ho začal objímat se slovy "Rabi, děkuji Vám, mouchy odletěly a my máme doma teď takového místa, když tam ten kůň není." Zvláštní, někdy prostě zjistíme, že na tom nejsme tak špatně, jak jsme si původně mysleli. Prostě může být ještě hůř.
Víte, nedokážu říct, že zlo potřebujeme k tomu, abychom si vážili dobra. Asi si nejsem schopná dostatečně srovnat myšlenky, abych o tom tady přemýšlela víc. Na druhou stranu ani nesouhlasím s tím starým "Co chcete, aby lidé činili vám, budete také činit vy jim." Jsem pesimista a už nenosím růžové brýle. A vím, že mě stálo dost sil, když jsem dostala pár výchovných od lidí, od kterých jsem to nečekala. A asi proto jsem pro to oplácení, nijak drastické, vůbec ne zákeřné a vypočítavé, ale prostě obezřetné. Takové to "já si pamatuju a nemůžeš čekat, že budu tak blbá, že si nechám znovu nabít nos", je to asi slabošské, ale zlem se mi spíše zdá právě to věčné "dobrosrdečné" mouchy, snězte si mě. Nejsem prostě Ned Flenders a nebiju hlavou do zdi s úsměvem. "A v tom království nebyli lidé ani chytří, ani hloupí, ani hodní a ani zlí, ani chudí a ani bohatí..." Neříkám, že lidi jsou zlí a že si nikdo nenese s sebou žádný mindrák, kvůli kterému se prostě chová tak, jak se chová. A taky neříkám, že všichni lidi jsou dobří a nikdo nemůže za to, co se mu v životě děje. Prostě každý se rozhodujeme, jednáme a žijeme tak, jak myslíme, že je nejlepší, nejvýhodnější, nejpohodlnější a tak se někdy nemůžeme divit, že se pak něco pokazí. A někdy se divit můžeme, protože jsme prostě v kontaktu s lidmi pořád, ne všechno záleží jen a jenom na nás.
Takže, co si vlastně myslím? Že je možná jedno, jestli si něco poděláme sami nebo nám to podělá někdo jinej. Hlavní možná je to, jestli si z toho něco vezmeme pro příště a jak se s tím srovnáme, jestli budeme sedět na zadku, když se nám složí podnik a nebo sebereme rozum do hrsti a zkusíme to znovu a jinak, lépe. Ano, nepříjemnosti se dějí, ale dějí se i krásné věci, pro které má smysl přežít tu trošku trápení. A jak musí vypadat zlo, které by nám sebralo chuť do života?!
Komentáře
Okomentovat