Je to tak, třeba je to k nevíře, ale je to prostě tak, le Tour de France se jede a je v plném proudu. Osobně ty chlapy obdivuju, co by se mi muselo stát, abych měla chuť denně našlapat přes sto kiláčků, někdy přes 200, po 5 dnech v sedle den volna a to všechno po dobu 3 týdnů, šlapat přes Alpy... "Za ty prachy možná..." pošklebuje se mi muž. Ale já vím, že ani ty prachy bych nedostala, umřela bych na prvních kilometrech, nebo bych zapadla do nejbližší knajpy/cukrárny.
holky, ať taky vidíte pár zadků... popř i ty vinice :-D
Letos se vyjelo z Anglie, fascinuje mě ten záběr z helikoptéry na okolí pelotonu, vidět venkov, skály, sníh na vršcích Alp, jezera a řeky, lány vinic okolo suchých kopců. Počasí letos zatím moc nepřálo, díky dešťům musely být už několikrát helikoptéry odvolané a sluníčko šajnovalo asi jen dva nebo tři dny. To pro jistotu bylo v cílové etapě okolo 35° a jezdci se v jednom kuse polejvali vším možným.
A ty davy okolo dráhy. Fakt ty chlapy obdivuju, já bych nedokázala šlapat a ještě se nepočůrat kvůli klaustrofobii, někdy stojí fanoušci opravdu dost blízko a mě vstávají vlasy na hlavě, jen to vidím. A uhnou úplně na poslední chvíli. Celkem je to vtipné, ti lidé tam přijedou dva, tři dny před etapou, potom je silnice uzavřena. Když peloton projede, povzbuzují (otázka cca 20 minut), chlapi odjedou a odjet domů mohou fandové druhý, možná třetí den, než se vypytlíkují všichni... ve Francii navíc pro ty vesničky, kterými Tour vede, pořádají soutěže o nej výzdobu, podporu, takže z leteckého pohledu můžete vidět nápisy v polích, blázny běhající ve žlutých dresech, polonahé fanynky (když je dobré počasí), vlající vlajky.
takto také může vypadat fanoušek :-D
Jinak komu to šlape... Po prvních etapách museli odstoupit favorité, později se ukázalo, že jeden z nich si zlomil ruku a ještě s tím zraněním dojel 15 km do cíle. No jo, vyseká se kdokoli, i mistr se někdy sekne a sekne sebou, když má moc smůly, sejme ještě někoho dalšího. Takže to frčí Britovi, Italovi, Španělovi, Němci, etapu vyhrál i Polák a den před státním svátkem (dobytí Bastily) zvítězil i Francouz, čímž se zvedla vlna zájmu a nadšení. Ale i naši se drží, Leo Konig dorazil jednou třetí a v celkovém pořadí (z více jak stovky jezdců) stoupl na osmé místo. A soused Peter Sagan, který mě udivuje v podstatě každou jízdou (jeho technika je prostě výborná, jak se dokáže položit při sjezdu a jak dokáže rychle zabrat v cíli.... paráda), sice v první desítce není, ale je konstantně držitelem zeleného dresu (sprint) a první místo mu uteklo několikrát jen o kousek, vlastně většinou končí druhý nebo třetí. Prostě smůla.
dresy, o které se jezdí: puntíky (body z vrchařské prémie), bílý (sakra.... to by měl mít ten nejmladší... myslím, sakra, mě to vypadlo), žlutý (to je jasný, ten první v celkovém pořadí, pozor! to není to samé co vítěz etapy) a zelený (sprint)
Pokud tedy nemáte mězi druhou a šestou na co koukat, mrkněte na ČT SPORT nebo na stránky, přenosy jsou obohacené o bonusové klipy s jezdci (např anketa Jaké bylo tvoje první auto, Nejoblíbenější jídlo.../Peter neřekl halušky, byla jsem překvapená/), případně o lidech ze zákulisí (servisní tým sponzora Škoda, který udržuje v chodu doprovodná vozidla a pracuje 20 hodin denně, nebo kamioňáci převážející podia, zátarasy....) a komentují lidé, kteří sami jezdili Tour, spoustu jezdců znají osobně a mají možnost posoudit i techniku jízdy.
silné emoce, takto, prosím, vypadá člověk, který všem v prvním kilometru ujede, na trase dlouhé 222km drží náskok přibližně 221km 950m a do cíle dojede v první desítce. Ještě že existuje aspoň "červené číslo" (myšleno červené číslo na trikotu, je pro největšího dříče a nejdelší únik etapy)
(případně navštivte i FB/letour -zdroj obrázků)
Komentáře
Okomentovat