Trocha kontroly neškodí

Reset. Zmačkat rozepsaný rukopis a začít znovu na čisté stránce. Vygumovat paměť a vložit nové informace, vymyslet jinou dějovou linku, obklopit se jinými lidmi, udělat jiná rozhodnutí a dostat se na jiná místa. Začít znovu s jinými emocemi, nastavit jinou intenzitu vnímání, pokud by to vůbec šlo. Jo, sen mnoha lidí.

*****

Proč mám, sakra, pocit, že témata týdne jsou poslední dobou zaměřená tak negativně?!

*****

---

Když jsem byla malá, babička mi říkávala, abych přemýšlela dvakrát, než udělám něco, co by mě mohlo mrzet. Že když něco podělám, nemá to následky vždy jen hned a okamžitě, protože "tenhle obličej ti nikdo neodpáře, jméno také ne a pokud by se ti to zázrakem povedlo ututlat, budeš s tím stejně muset žít do smrti". A "pokud budeš utíkat jednou, budeš utíkat celý život". Vždy mě prosila, abych našemu jménu neudělala ostudu a to se mi celkem daří.... tedy dařilo, než jsem se vdala a převzala jméno svého muže. Ačkoli nepovažuji podmínky, ve kterých jsem vyrostla, za ideální, svým způsobem jsem měla štěstí. Mohla jsem dostat do rukou jiné karty a taky jsem si mohla v průběhu života blbě líznout z balíčku, ať už záměrně nebo ne.

"Narodil jsem se ve špatném znamení
Ve špatné dynastii,
Se špatnou nadvládou.
Vydal jsem se špatnou cestou,
Která mě dovedla ke špatným přesvědčením.
Byl jsem na špatném místě ve špatný čas,
Ze špatných důvodů a špatných rýmu.
Ve špatný den špatného týdne,
Použil jsem špatnou metodu,
Špatným způsobem."

(Wrong- Depeche Mode)

Mohla jsem dopadnout hůř, mohla jsem se narodit jinde a v jinou dobu, u jiných lidí. Jsou ale i jiní lidé, kteří svoji partii karet párkrát nezvládli, jsou vězni a to třeba doslova. A pro ty, milé mladé slečinky, by bylo stání u zrcadla s vráskami nad vlastním vzhledem (pupínky, mastícími se vlasy a dalšími životně důležitými věcmi) jen mrhání času a energie.

"(Jsem) Poražený,

číslo nula,

hraju oběť,

končím jako hrdina.

Jsem učitel,

kazatel,

lhář,

jsem nic a všechno."

(Ozzy Osbourne- Let it die)

*****

Nejsem na tom špatně, vězněm ve své kůži se cítím jen kvůli odpovědnosti, kterou cítím k sobě a svojí rodině, potřebě ji chránit před zbytečnými útoky, které bych snad mohla vyvolat. Můj muž mi za trochu obětování stojí a moje dcera taky. Prostě nechci, aby si na něho někdo otevíral pusu, jen protože jsem něco udělala nebo neudělala. A už vůbec nechci, aby moje dcera (teď ještě v briše v těsnějším spojení) někdy vnímala nervozitu a stres, který by ji mohl rušit a brát chvilky dětství. A ani mě netěší pořád se něčím stresovat, pořád něco vymýšlet a řešit. Takže má cenu být vězněm a pod kontrolou, uvědomovat si odpovědnost a také ji převzít, když už opravdu něco podělám.

*****

Víte, v pubertě se stává, že nemyslíte. Prostě si užíváte každou minutu a žijete "naplno". A když něco nevyjde (a ono to kupodivu bolí), přejete si tlačítko Ctrl+Alt+Delete v reálu. Přejete si jiný příběh a chcete z toho utéct. Trochu dospějte ;-) jiní jsou na tom třeba hůř a aspoň jsou natolik střízliví, aby se dokázali poučit a jdou dál. A že jejich život je zničenej? Nemusí být. Kdo říká, že propuštění vězni nemají plnohodnotný život (ha, jednoho jsem potrestala životem se mnou), že si na ně každý ukazuje prstem... nějakou dobu snad, ale opět- dost záleží na tom, jak se vnímáte vy, jak moc necháte okolnosti, aby vás válcovaly a jak moc používáte hlavu v dalším životě.