Velká taška pro nepořádnou matku

To mě zase něco přepadlo! Rozhodla jsem se, že si věci do postýlky ušiju sama a protože nemáme stroj (zatím), šiju si hezky v ruce, což se naštěstí dá dělat i z postele. Jen je na tom vidět každý steh, takže se na to nesmím koukat jako estét a spíše si říkat, že je to "z nouze ctnost". A jak si tak šiju, rozhodla jsem se udělat si radost a taky si něco ušít :-)

Našla jsem staré džíny, muž se k nim neměl a tak jsem mu je rozstříhala :-) a velká je dost na všechny důležité věci, které bych mohla během procházek s kočárkem potřebovat. :-)

---

I A4 se v pohodě vejde a toto číslo můžu jenom doporučit. Je ještě několik dní na stáncích a celé číslo je plné návodů a typů na tašky doma vyrobené. Ale tu mojí tam neuvidíte :-P

Původní nápad byl takový: nechat zip funkční a v případě zapomenutých klíčů dole si prostě sáhnout zipem. Ale pak jsem si říkala "Kudy můžu jít? Na procházku do Prahy? Po Václaváku? Kolem hlavního nádraží? Nejsem debil..." A tak jsem ji raději zašila :-)

Hlavně mě baví všechny funkční kapsy, které jsou v klasických kalhotech. Vyzkoušela jsem si je už jednou, když jsem jela na kontrolu. V zadní kapse se může klidně nosit telefon, když nemám kapsu na sobě a sluchátka mi to netahá.

To jsou ty moje stehy :-D prostě děs :-)

Návod letem světem

řekněme, že psaní postupů mi nikdy nešlo, ale pokusím se :-)

Takže nepotřebné kalhoty pro začátek odstřihneme pod zadními kapsami a nad sedem, dáváme přitom pozor, abychom neporušili kapsy vepředu (to by byla škoda). Vzniklou "minisukni" sešijeme, hezky přední díl k zadnímu, můžeme zpevnit lem vlizelínem, pokud není, nikomu neuškodí přešít to ještě jednou. Pokud se stalo, že je výsledek až moc "cípatý" (dole až moc dlouhé rohy, které trčí do stran), prsty zvenku cíp promáčkneme směrem dovnitř a přišijeme ke dnu (Můžeme ovšem cíp přišít i směrem nahoru k bočnímu švu /potom vznikne jinak tvarované dno než u té mojí tašky/ pokud ponesete těžší věci, bude prověšené dolu).

Rozepneme zip, pro tuto část se hodí mít ho rozepnutý. Ustřihneme trojúhelník látky a všijeme jej pod zip. Odstřihneme širší pás látky, dlouhý jako obvod rozepnutých kalhot. Pás přehneme na půlku, vznikne užší dlouhá nudle (pokud máte vlizelín, nepotřebujete zpevňovat látku takto komplikovaně, jako já), přišíváme pás ke švu s poutky. ZIP JE STÁLE OTEVŘENÝ! Šijeme stále po obvodu, dokud se konce látky nepotkají, sešijeme k sobě. Pokud máte stuhu, šikmý proužek (jako já) nebo si chcete hrát na lehký patchwork, šev můžeme zpevnit a zafixovat přišitím stuhy, proužku nebo jiné látky, která navíc bude vypadat dobře. To samé platí i u té části mezi látkou pod zipem a pásem nad pasem kalhot, zpevnit! Vlizelínem, podšít zevnitř ošklivější látkou nebo přešít hezčí látkou, stuhou... Zip už můžeme zapnout.

Zbývá poslední díl džínoviny, já si to rozstřihla na půlku, neobšívala jsem tedy celý obvod, ale pouze půlku. Hezky v pořadí pás- džínovina- zip- džínovina, nakonec jsem pak přišila proužek džínoviny k pruhu látky na druhé straně, sešila jednotlivé kusy džínoviny po stranách k sobě (tyto švy se budou moci schovat pod uchem ;-) ) ale zpevňování se nemusíte bránit, není ale nutné.

Ucho: Je vlastně jedno, jak si ho kdo udělá. Jestli kombinací látek, jako je to moje. Nebo jestli vsadíte na jednoduchost a bude jen z jedné. Nebo jestli místo jednoho chcete dvě?

Pokud chcete mít opravdu jistotu, že vám dnem nic nepropadne, můžeme si udělat kapsu o velikosti tašky, kterou potom všijete dovnitř jako podšívku. Já se s tím nedělala, protože moje kalhoty mají nespolehlivé kapsy, které časem budou mít díry, ztracené věci bych díky podšívce nemusela dostat ven a zůstaly by v kalhotech uvězněné navždy.