Přeskočit na hlavní obsah

Když zavelí, vybalím prso

Nedávno se ke mě donesl článek, který vyvolal docela bouřlivou diskuzi. A dost rozporuplné reakce to vyvolává i tady u nás, v tom našem "velkoměstě". A člověk by řekl, že lidi na vesnici sice všechno a všechny řeší, ale věci přirozeného rázu by mohli brát jako přirozené.

"To si tady někdo pěkně plní bříško..." :-D a usíná


Kojení mě s Lucinkou moc bavilo. Viděla jsem její rozzářený pohled, přitom to bylo vtipné, protože mi bylo stále jasné, že vidí neostře a tak kdo ví, co vlastně viděla. Když ale otevřela pusu a vyplazovala jazyk, jako by ten pohyb trička nahoru u ní vedl k zvýšení zájmu a tedy i k nucenému zaostření, takže na mě potom mohla házet velmi potěšené pohledy a sama se pustila do honby bradavky s otevřenou pusou.

"No, mámo, to prso je fakt jenom pro mě?" :-D


Jak se celá začala třepat a těšit, že se konečně bude jíst. Už od prvního kojení v porodnici se mě pevně držela slabou ručičkou, drtila mi v pevném sevření prst a za prst mě drží stále, jen ručka jí zesílila a prstíky se protáhly.

jako klíště, abych náhodou neutekla


To jsme tak jednou vyšly na procházku. Lucinka nespala celé dopoledne a byla jen otázka času, kdy usne, takže jsem ji naložila do kočárku a říkala si, že si můžeme troufnout na delší procházku, protože dohnat spánkový dluh bude fuška a jedla chvilku před oblékáním. Několik metrů od domu opravdu usnula a já udělala s kočárek velké kolečko do pole, přes okraj vesnice a vracela jsem se hezky přes náves, čas jsme neměly špatný a tak jsem se ještě chvilku zdržela u rybníka, kde jsem na lavičce koukala na vodu, sluníčko svítilo a vítr lehce foukal- co víc si přát. Lucinka se ale s ohromným křikem probudila a dožadovala se svého...

Ale už jsem byla poučená tím, jak to tady na malé vesnici chodí. O pár dnů dřív jsem si užila takový trapný rozhovor, při kterém jsem se cítila jako rozhoďnožka a v podstatě jsem se jí pro mnoho posluchačů stala. Hlavně nezapomenou tu otázku "Snad ne tady?" a mojí odpověď "No a co, že támhle jde pán, ten snad už někdy v životě prso viděl, ne? Nebo mám malou nechat řvát hlady a vysvětlovat jí, že maminka teď nemůže, protože pár zamrzlých puritánů věří tomu, že se pro děti prodává mlíko v lahvi normálně v chlaďáku obchodu?" No, prso jsem vybalila, kolemjdoucí si div nezakrývali oči (nezakryli, protože by mohli do něčeho narazit) a div se nekřižovali "Sodoma Gomora, velebnosti, jdu blejt". Takže ačkoli stále nechápu, co je tak odpuzujícího a nemravného na odhalení prsu z důvodu kojení (fotky poprsí se zveřejňují i z mnoha primitivnějších důvodů a nikoho to nevzrušuje), pro klid svůj a zdejších obyvatel, jedu o pár dnů později s brečícím děckem v kočárku, houpu rukojetí a snažím se malou uklidnit slovy: "Neboj, doma to půjde."

A teď se situace ještě víc změnila, protože mlíčka od mámy není tolik a o kvalitě se taky už moc nedá mluvit. Holt, když se dostanete z klidného prostředí zpět domů, kde většinou vládne chaos a stresy, celkově jste rádi, když se alespoň dvakrát denně najíte a z toho alespoň jednou to jíslo je teplé, po malé hádce s blbcem přestane třeba z jedné strany téct úplně. A po proplakané noci zjistíte, že ani na druhé straně se o poctivém mlíku nedá mluvit. Z obarvené vody se ještě nikdo pořádně nenajedl. Takže už lahvičkujeme, malá z toho byla trochu vykulená, ale je to statečná holka. Přijala to docela rychle, hlavně, když z toho kápne něco dobrého do bříška a zasytí to. Za prst se mě snaží držet pořád, ale kdykoli to zkusí, lahev se zakvedlá, protože maminka ztratí stabilitu, když musí jeden z prstů pustit.

když mám plné ruce dítěte a lahviček... někdy nevím, co vlastně chce ochutnat takže to střídáme- čaj, nutrilon, to moje "hladové" mlíko a do toho všeho ještě houpání na koleni, chování a mazlení :-D jo, rozmazlili jsme si ji slušně :-D


"Tak jste vyhráli, ušlápnutí pokrytci, teď už s sebou vozím lahvičku s instantem a taky s čajem, protože sama nedokážu pokrýt poptávku a musím si pomáhat jinak." Ale jsme v 21. století, doteď se na kojení pohlíželo jako na něco normálního- bohužel normálního někde doma, tajně, ne před zraky lidí. A proč, sakra, tajně? To si nikdo nedomyslel, že to dítě nejí s rodiči řízek? Vždyť je jasný, co jí, tak proč dělat, že se jedná o neslýchanou drzost, když se tedy nají- veřejně? Byla bych ráda, kdyby se pohlížení lidí na tuhle věc změnilo. A abyste věděli, tak tady to klidně máte.....


druhý den v porodnici na normálním pokoji a moje první návštěva- tatínek s "velkou ségrou" :-) a malá dostala hlad ;-)

Komentáře

  1. Nepřipadám si jako pokrytec, ale neumím si představit, že bych se na veřejnosti odhalovala. Ale každý jsme jiný. Někomu to nevadí. Ale na druhou stranu je fajn i být ohleduplný ke svému okolí. I to se počítá za plus. Ne každý je na naše cecky zvědavý a nejsme přeci zvířecí samice, abychom bezostyšně kojily kdykoli a kdekoli.

    OdpovědětVymazat
  2. To máš teda dost blbé! Já normálně kojila naprosto všude. Bydlím ve městě. Když jsem šla k zubaři, nakojila jsem v čekárně, nebo třeba cestou od holiče, u kámošky, u pískoviště... Nedělalo mi to žádný problém. Ať si okolí říká co chce, nejsme ve středověku! Když jsme měla měsíčky, musela jsem kojit i po dvou hodinách celou noc, ale pak se to spravilo a malý v noci spinkal. Kojila jsem ho téměř do ruku

    OdpovědětVymazat
  3. [1]: Na lidech se mi líbí jejich rozmanitost, byla by nuda, kdybychom všichni vnímali stejně. Také považuji (no, v současné době už můžu mluvit v minulém čase, protože už lahvičkujeme na 100%) kojení za svatou chvilku jen mámy a dítěte (proto jsem psala, že mě to velmi těší a uklidňuje- možná proto nevnímám právě reakce okolí, když se jí dívám do přivřených očí a sleduju, jak si sama pro sebe pomlaskává), nějaké valné mínění o poprsí také nemám, takže chuť se producírovat klidně nahoře bez kdekoli a kdykoli, mě také nejímá. Na druhou stranu jsem dříve na nudapláže chodila, takže jistá dávka exhibicionismu ve mě je a z lidského těla nedělám vědu, ale uznávám, že na to musí být nátura. Především mě tedy překvapil a zaskočil fakt, že lidé NA VESNICI (kde jsem sice nečekala středověk a kdo ví co) tolik řešíprávě věci přirozené, čekala jsem takové to- rustikálno.... nebo jak to nazvat, takovou tu syrovost a lehkou obhroublost. Proto bych takové "móresy" čekala právě ve městě (kdybych si toto dovolila třeba ve Stromovce v Praze...) a ne od někoho z vesnice, kde jsem měla pocit, že lidi nedělají z vcí tolik vědu- natož od starší generace, která ví, "vo co go". Ale, jak říkám, problematika kojení na veřejnosti pro mě a Lucinku padla, řešit se bude opět, ale později a s jiným miminkem do budoucna jsem poučená.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat