Uznávám, že nejsem ideální. A co se týká Lucinky, nechám se ke spoustě věcí ukecat a taky v některých přpadech vím, že si na sebe pletu bič a dělám blbost, ale ono prostě nejde jí nevyhovět. A tak se tedy vyzpovídám z neomaleností, které jí dovolím a dokonce ji v tom podporuji.
od úterka nás trápí rýma (mě tedy už od pondělí a netěší mě, že to malá chytila ode mě), kýchá, kašle a teplota klesla až přes noc. Kašel nakonec ustal úplně, ale nos má plný pořád. Tak jsme zahrabané v peřinách, koukáme se na pohádky a s Panem Brůmem relaxujeme, papáme a taky se trochu mazlíme- ale nemazlíme se s odsávačkou hlenů- to má opět svoje záchvaty pláče, sotva zahlédne hadičku a já se cítím jako vrah. Ale co se dá dělat, když ještě neumí smrkat...
*Spinkání u maminky a tatínka v posteli*
Když jsme poprvé přijeli domů, byla vykulená. Máme malý pokojíček a do něho jsme nacpali i její postýlku a skříň na oblečení. A první noc skoro celou proplakala a když už zrovna náhodou byla potichu, vrtěla se a špatně spala. Po noci strávené vstáváním k postýlce jsem už neměla sílu brzy ráno vstát a nakrmit ji, tak mi ji poprvé Dan přinesl až do postele. Malá se nakrmila, říhla si a usnula, položili jsme si ji mezi sebe, oba ji objali a všichni tři tak znovu usnuli. A bylo to moc krásné.
Je mi jasný, že to není nic správného, že "proto má přece svoje místo ke spaní". Třeba chci, aby věděla, že kdyby jí nebylo dobře, měla zlý sen nebo se bála, že prostě za námi může přijít, kdykoli a kamkoli (kromě záchodu). Prostě jsme tu pro ni a podělíme se i o místo v posteli. Tak postýlku od tatínka používáme jen na spaní v noci a do té naší se dostává okolo šesté/sedmé ráno, když se převaluje a když je klid, tak později, ale spinkání během dne probíhá zásadně u nás. A potom taky, když Dan odjede za hranice a my zůstaneme samy- to se potom stěhuje na jeho místo. Vím, co má ta naše holčička ráda, ráda usíná v náruči a usíná nejčastěji, když se jí hladí bříško nebo tam máte alespoň položenou ruku a zahříváte ho (a taky mě to těší a uspokojuje, prostě dvě mazlivky, co jsou spolu rády a rády se objímají a drží za ruku/prst).
*Nebudíme pravidelně na krmení*
To mi zazlívalo hodně lidí a uznávám, že platím jistou daň, měla jednu dobu rozhozené spaní a tak v noci spala a nespala a jistým řešením mohlo být právě buzení na jídlo a nebo zabavení několik hodin před spaním a tak by spala déle díky vyčerpání a únavě. Nemám na to srdce- stačí mi, že ji musím budit na koupání- to je ten jediný důvod, proč jsem ochotná ji budit. Koupání trvá opravdu dlouho a je spojeno s rituálem, takže když se místo v devět začne o dvě hodiny později, padne unavená nejen ona, ale i já.
Ale kvůli jídlu je to jiné. Myslím, že snad sama ví, kdy má hlad. Její tělíčko není sebevrah, je chytrá a nikdy by nemohla mít v tomto věku sebevražedné sklony a prostě si neříct o jídlo, když cítí, že ho potřebuje. Věřím právě v její inteligenci a nehodlám ji nijak snižovat tím, že bych se do toho pletla a říkala jí, co kdy má cítit a kdy budou probíhat její biologické pochody a uspokojování potřeb bude určeno mnou kvůli časovému plánu. Ne, odmítám a říkejte si, co chcete.
*Blbinky během jídla*
To už souvisí s tím, co jsem psala v minulém článku- Lucinka se učí papat z lahvičky za pomoci vlastních rukou, kdy buď má prstíky přímo na lahvi, nebo řídí moji ruku a lahvičku v ní, v každém případě jen ona určuje tempo a to, kdy si dá krátkou přestávku, kdy se jí a jak rychle. Možná, že časem bude jíst věčnost a bude si s jídlem hrát (ano, to dělá už teď), ale co... tak bude častěji zaprasená podlaha po krmení- od toho máme hadr- a nebo bude mít otlačený zadek od židličky, protože tam bude vysedávat hodiny- to ale nebude otlačený můj zadek, takže mě to taky netrápí.
*Koukání z okna, procházení po pokoji a procházky brzo ráno*
Prostě se dělá, co zavelí. Pouze pokud mě něco bolí, odporuju a po krátké výměně názorů většinou obě ustoupíme- já se zvednu a přece jen projdu po pokoji a ukážu jí, co kde je a jak co kde vypadá- ona na oplátku nevyžaduje nic dlouhého a spokojí se i s krátkou procházkou. To samé platí ohledně procházek venku- pokud je ještě tma, nikam se nejde. Pokud je nastydlá, ať si říká, co chce, děláme procházku krátkou a nikde necouráme, ačkoli ji to baví. Ale pokud není nikde problém, nevidím většinou ani já problém v její žádosti a vyhovím. Jsem vlastně ráda, že si řekne mě, abych byla já ta, kdo jí má něco ukázat, že já mám být ta, kdo se má postarat a že má celou dobu položenou ruku na té mojí a choulí se u mě v náruči. Jen ať za mnou se svými přáními chodí, když to nebude nic proti mě a mému stavu, nevidím důvod, proč alespoň nezvážit splnění přání.
Aspoň, že se neprocházíme po pokoji s lahvičkou u pusy. Jí se na místech k tomu určených a ne po celém bytě za pochodu.
Komentáře
Okomentovat