Tentokrát stručněji, kdybych se rozepsala o celé problematice, dostala bych se za A. víc mimo téma, za B. se mi budí Lucinka a každou chvilku se probere úplně (dneska je nějak podrážděná, tak se chci věnovat hlavně jí).
Na Fb jsem zahlédla tento obrázek:
překlad letem světem: Toto by si měl přečíst každý rodič: pravdivý příběh. Podivný muž potkal 8letou dívku a chtěl, aby s ním odešla. Řekl, že se něco stalo a její matka ho poslala, aby ji vyzvedl. Dívka se muže zeptala na heslo, on byl odhalen a ona utekla. Ona a její matka se dohodly na heslu, se kterým vždy pošle někoho, kdo ji bude vyzvedávat. Možná toto zachránilo dívce život.
Problém únosů dětí ze školy cizími lidmi je velké téma, ale tento nápad mi přijde jako dobrá myšlenka. Mít heslo, které znají jen dvě osoby a které je chrání. Které znají a které se zbytečně neříká :-)
To by mě nenapadlo a přitom je to jednoduché a dokonalé! ;) V dnešní době bych o tom taky uvažovala...:)
OdpovědětVymazat[1]: Dost lidí by argumentovalo, že je přece doba telefonů, tabletů a různých vymožeností, ale ne každé dítě telefon má a i kdyby, baterka může dojít komukoli. Také mě ta myšlenka zaujala.
OdpovědětVymazatTo s heslem je naprosto geniální věc. Viděl jsem to už v nějakém filmu nebo seriálu. Mě tedy maminka naučila cizím lidem nevěřit a byl jsem v pohodě, ale tak dnes je jiná doba a i před těmi patnácti lety to bylo prostě jiné.
OdpovědětVymazat[3]: Máma mi také říkala, že nemám s nikým nikam chodit, od nikoho si nic nebrat a nikomu neříkat adresu, ale já byla takové podivné dítě, ta poslední, co si ji vybrali do týmu na míčové hry. Třeba u "těch hezkých a oblíbených" dětí to mohlo být jinak
OdpovědětVymazat