Když o tom tak přemýšlím, připomíná mi to tu rádoby vtipnou reklamu na prací prášek o tom, jak si muž myslí, že jeho žena hodně utrácí za halenky, ale ona má halenku starou a má nové kalhoty. Ha, o tom, kolik jsme nechaly v obchodě doopravdy peněz, někdy mlžíme jako opar od Temže. A někdy nám to i prochází.
Nakupování mě nikdy moc nebavilo. Asi proto, že si musím vyzkoušet vše, krom triček. Všechno mám totiž tak nějak... nevyzpytatelné, jen prsa mám malá, takže vím, že M mi je. A komu by se pořád chtělo okupovat kabinku a nakonec stejně zjistit, že zadek nemám tak malý, jak jsem si podle odhadu myslela, že ani ta krásná budna, která je už jen v této velikosti, nesedí tak, jak by měla a jiné číslo prostě není. Nakupování je tedy pro mě časově náročné a díky tlačenici u regálu i nepříjemné. Tuto činnost s dobrým koncem (mám co na sebe) omezuji a odkládám na termín, kdy se mi věci už opravdu rozpadají. Tedy: co víc si přát pro moji/nebo mužovu peněženku. Jak bych kdy mohla mít ráda seriály typu Sex ve městě (sexu s každým jen kvůli orgasmu, přehnaných nároků, nebo naopak skoro žádných nároků... brrr), kde jsou ženské celkově posedlé tím, aby dobře vypadaly, měly dvěstěpadesát párů bot, ačkoli mají stále jen dvě nohy a tedy mohou aktuálně používat právě jeden pár bot? Nevyznám se moc ve značkách, odstínech barev, poznám pouze kvalitu materiálu, zpracování a cenu.
Občas jsem si říkala, co vlastně vede ženské k tomu brouzdání po obchodních centrech, kde nejsou hodiny, aby nikdo nikam nespěchal, kde je všechno ke spokojenému pobytu- od záchodů, přes restauraci, klenoty, mobilního operátora, kavárnu a spoustu zákoutí, kde se dá sehnat ten nejúžasnější svetřík, halenka, šaty, boty, punčošky, kabelka..... ? Že by to taky vyplavovalo ty endorfiny, co způsobují pocit štěstí? Taková pěkně drahá náhražka čokolády nebo sexu. Nebo ten pocit způsobuje radost, že ženská našla konečně to, co hledala v předešlých 20ti obchodech? To bych pochopila, budova má x pater posázených obchůdky plných x možných druhů, barev, materiálu, střihů požadované věci, takže najít přesně to, co jste hledala, musí být srovnatelné s najitím záchoda v poslední možné chvilince, kdy už neudržíte zkřížené nohy.
Včera jsem zjistila hroznou věc- došly vlhčené ubrousky a taky dochází olejíček na večerní masírování, takže návštěva obchodu byla nevyhnutelná. Udělaly jsme si procházku do Tesca, tedy 2 km po silnici, ale protože bylo hezky, uteklo to příjemně a malá všechno hezky zaspala v kočárku. Ha, hned na začátku zjišťuji, že zboží je nějak rozházené a původní systém je narušen. Potom zjišťuji proč. Nově přibyla sekce F-F s oblečením pro pány, dámy, miminka a taky kousek bytových dekorací a něco málo do kuchyně. A jak jsem tak šla kolem......Všechno na malou máme, podědila spoustu věcí a jsou v moc dobrém stavu (občas HM, nějaký Marks Spencer se taky vyskytuje, hodně CA) a velká ségra, kdykoli jede na návštěvu, vždy přiveze haldu věcí, které viděla smutně ležet v obchodě během jejích cest po Praze, které by Lucince jistě slušely. Má tedy všeho nadbytek a tak není ani potřeba cokoli kupovat, "takže se můžu přece jenom podívat!" A jak se tak dívám, ejhle, vidím nádherný svetřík s ledním medvídkem a ejhle, pro věk 3-6, což se nám i hodí. A ke svetříku vidím i slušivé tepláčky, šatečky, přihazuji ponožky (pračka žere) a dvoje body ve slevě (ze 120 na 80, no, nechte to tam ležet) a botičky.... pro ty se vrátím příště. Tak, paráda. A stalo se ze mě zbytečně utrácející montrum, jako je každá druhá baba. "Proč že to dělám?!" "Líbilo se mi to..." "A co jsem cítila?" "Překvapivě radost, taky pocit zadostiučinění a uspokojení, že Lucinka bude parádnicí pořád, bude jí to slušet, až mezi svátky přijede na návštěvu s velkou ségrou i babi." "Ale proč to kupuju, i když nemusím?" "Protože ji mám ráda a postarám se o ni nadmíru, víc, než by kdo mohl nebo chtěl. Je moje, maličká a naprosto úžasná!"
Možná, že právě toto je ono. Možná tohle ty ženské cítí. Když je jim mizerně, někdo jim zkazil den a ony jsou smutné, zoufalé, ubrečené a kdo ví co ještě všechno, jdou si koupit něco hezkého, aby si dokázaly, že se o sebe umí postarat, umí se o sebe postarat velmi dobře a slušivě a ačkoli se před chvílí cítily mizerně, během chvilky se za nima otočí každej chlap, protože se o to dokáží postarat, budou-li chtít, dokáží všechno.
Druhý den na svoji FB zeď vrhám fotku neposedné Lucinky v nových hadříkách, s popiskem: @Daniel "tatínku, máma měla snahu vyfotit mě v nových hadříkách, které prostě v tom obchodě nemohla nechat ležet a pořád kolem mě kroužila jako sup s telefonem v ruce a plácala něco o tom, že "uděláme tatínkovi fotku, aby měl radost, že na něho myslíme a aby viděl, jaká jsme kočka" a já jsem holka divoká (asi po tobě?) a ne, neposedím....teda pokud zrovna neusnu;-)"
Dan se vyjádřil pochvalně, ale stejně jsem cítila tu otázku "Kolik to stálo?" Ano, samožřejmě jsem řekla úplně jiné číslo (přibližně poloviční). A příště přiberu k těm botičkám ještě nějaké dupačky. Tak, vítám v klubu :-D
Komentáře
Okomentovat