Ano, pravda. Dobrý sluha a špatný pán. Stejně jako veškerá elektronika, která byla vytvořena k zjednodušení života a jeho obohacení. Kolikrát jsem na střední nadávala, že nemám na nic čas a ono toho času bylo stejné množství jako dřív. Stále stejný počet hodin- 24. A někdy jsem měla pocit, že potřebuju den o 35 hodinách, abych měla možnost všechno prohlédnout, přečíst a opalcovat. Toužila jsem po mnohých nových věcech a až potom zjistila, že s nimi přišlo i mnoho nových starostí.
Facebook mám stále, na udržování kontaktů s přáteli, které jsem nechala na západě, s rodinou, s přáteli za hranicemi. A kolikrát se na mě zlobí, když jsem přihlášená, píšou a já neodpovídám. Jsem totiž u malé, hrajeme si, přebaluju zadek, koupu, šly jsme na procházku a já se nezdržovala vypnout počítač a nechala jsem ho naprázdno běžet. I to moje sezení tady je jen krátkým odběhnutím od uklízení a tvoření, které nastane, když na delší chvilku usne. Vím totiž, kde je moje opravdová realita. A třeba mě teď kamenují pixelovou horninou všichni interoverti, kteří si vedou blogy a "žijí" svůj život v Matrixu. "Život je, vážení, tam venku, za oknem, za dveřmi. Protože by bylo moc smutné, kdyby se váš život zastavil vypnutím počítače a nastala jen přeměna na zombie, dokud by někdo opět nezmáčkl tlačítko." Víte, domov tlačítko nemá. A vaše dítě nemá na zádech vypínání, dokonce ani nastavení hlasitosti (což byste, přiznávám, někdy i ocenili), nežere kabelem ze sítě, ale musíte se starat, tedy doopravdy, žádné krmení zvířátek ve hře na facebooku, kde vám nic ani po dovolené nepochcípá. A ani vy sami nemáte tlačítko, nedobíjíte se prsty v zásuvce a potřebujete víc, než jen "zapnout ve dne a vypnout v noci". Cítit se šťastní, vidět smysl ve věcech, co děláte. Jste-li programátor, můžete to samozřejmě cítit i tady, ale přeci jen vše hmatatelné je na druhé straně této obrazovky.
("Přiznej si, že bys mohl dělat něco opravdu důležitého v tuto chvíli, ale místo toho dřepíš na facebooku")
Přijde mi dál zbytečné psát víc o tom, jak bych bez internetu žila. Nejsem programátorem a ani tvůrcem designu webů. Necítím se být až příliš pod vlivem tohoto krále mnoha teens. A směr, kterým posedlost na internetu jde, se mi nelíbí. Přijde mi absurdní navzájem si opalcovávat fotky na facebooku, když spolu sedíme v jedné místnosti- já u počítače, on nad telefonem. A ještě hloupější je, když sedím na záchodě s mobilem, projíždím si facebook a najednou mi vyskočí konverzační okno a on si se mnou chce psát- sedí ve vedlejším pokoji u počítače. Co to má bejt, lidi?! To už neumíte mluvit? Smějete se v ikonkách smajlíků a místo "Hahaha" z vás padá "Dvojtečkapomlčkadéééé"? Nebo tvrdíte, jak nečtete knížky a přitom sledujete svoje idoly na sítích? To snad nemůžete čtení z obrazovky vyměnit za čtení z papíru nebo čtečky? Nějakýho Biebera vyměnit za Heatcliffa?
Pokud vám to, co jsem psala v předchozím odstavci, nepřijde přitažené za vlasy, tak už fakt nevím. Asi jo, nadměrné užívání způsobuje odsunutí hranic zábran, absurdity, morálnosti, slušnosti a dalších možných složek. A pokud zneužívání internetu (ano, hodlám to označit jako zneužívání jako u drog) posouvá únosné hranice až do tramtárie, nedivím se už tak moc, protč se lidé tak moc mění.
Filosof Martin Heidecker napsal, že současná doba překonala všechny vzdálenosti, ale nevytvořila žádnou blízkost."S tím mohu jen souhlasit," říká J.M. Kašparů. "Otec, který sedí u televize, ví, co se děje v Tararingapatamu na druhém konci planety, ale neví, co se odehrává v duši dítěte, které je ve vedlejším pokoji." - Pýcha se změnila ve zdravé sebevědomí. Dnes nemůžeme někomu říct, že je pyšný. - Lakomství je zákon ekonomiky - Nestřídmost se změnila ve vyšší životní úroveň - Závist se změnila v boj o spravedlnost - Hulvátství se dnes pokládá za svobodu projevu - Zanedbaná výchova dětí se pokládá za tvorbu jejich vlastního názoru - Lenost se změnila v prokrastinaci nebo v sociální dávku.
Komentáře
Okomentovat