Miluji nick NY152 z chatu

Přepadl mě splín a tak jsem si pustila film. Romantickej. Muž pracoval zrovna v dílně a Lucinka na hodinku usnula. Uvařila jsem si kakao, zatopila v kamnech a nechala rozběhnout úvodní titulky. Jo, Tom Hanks a Meg Ryan, co se seznámili díky chatovací místnosti, kterou oba náhodou navštívili. "To potom nevnímám nic, jen tlukot vlastního srdce. Mám mail. Od tebe..."

Je reálné se zamilovat do někoho jen díky psaní? A co když zjistíte, že toho člověka znáte a každý den se urážíte, protože jste konkurenti? Oni to teď ještě naštěstí netuší :-) (zdroj)

Milí současní teens, doba jde stále dopředu. Dokonce si představte, že ještě před instagramem, google+ a klidně i google-, býval svět komunikace prostší. Ale nečekejte bubnování dinosauřími kostmi. Dostali jsme se úspěšně od kouřových signálů k holubům, od pošty a dvou telefonů na jeden panelák, až k počítači s Windowsem a jeho novějším verzím. Ten obrázek z ikony pro uložení se používal normálně ve 3D formátu, ještě před cédéčky a flash přívěsky. A protože člověk je od přírody tvor společenský, vznikl i trend chat roomů, kde se můžete dát do řeči s taktéž zaregistrovanými lidmi ze svého okolí, nebo klidně z druhé strany republiky, se stejnými zájmy a to bez ohledu na to, jestli se někdy v reálném mimomatrixovém světě potkáte.

---

Tolik možností... a když si nevyberete, můžete si založit a "správcovat" na vlastním písečku, kam vám možná někdo zabloudí :-) (zdroj následujících obrázků)

Abych tomuto bývalému trendu nekřivdila, kdysi jsem se také zaregistrovala, protože jsem chtěla být v kontaktu se svým bratrancem, který bydlel ve Valmezu. Nečekat na odpověď hodiny, ale komunikovat v reálném čase. Přece jen, z Valmezu do Karlových Varů, to je dálka. A sice jsem mohla takto sedět třeba na ICQ (ha, kdo ještě ví, co to je?!), ale nemohla bych se současně bavit i já, poznávat nové lidi. Zřídila jsem si kvůli tomu speciální mailovou schránku, vymyslela jsem si přezdívku (už jen toto bylo dobrodružné, protože jsem nikdy žádnou přezdívku neměla- co chcete, když nejste v kolektivu oblíbení natolik, aby vám někdo dal pozitivní a hezky znějící označení). Vyplnění profilu nebylo složité (úspěšně to zvládlo mnoho a mnoho puberťáků přede mnou a také po mě), celkově se dá říct, že ke komunikaci jste nepotřebovali uvést mnoho. Vlastně záleželo na každém, co všechno chtěl o sobě napsat, nutností bylo pohlaví, nick a email.

Další prostor, kde můžete být kreativní, ukázat smysl pro humor a vlastní vkus.

Registrací zrovna do tohoto chatu získáte navíc přístup k balíčku fór, kde se můžete vyjádřit, k rádiu, hrám, přijít na sraz.... "
XChat vás pobaví při chvilce nudy, stejně jako vás "zaměstná" na dlouhé hodiny. Pokud rádi kecáte o ničem, narazili jste na Ráj… (citace ze zdroje obrázků)

Časem se z psaní s bratrancem stalo psaním s přáteli, které jsem nikdy předtím neviděla, ale kteří byli vtipní, milí, ochotní a nebylo vlastně k zahození kus dne trávit v této realitě. Je ale možné se zamilovat?

Sama za sebe říkám, že ano. Byl ohleduplný, měl krásnou fantazii a hlavně jsme si sedli i humorem. Rozplývali jsme se nad filmy Monty Pythons, nad Woody Allenem, posunul mě dál co se týká hudby, protože jsem kromě klasického rocku zabrouzdala i na jeho grunge rybník. Bavili jsme se i tím, že jsme se spolu dívali na youtube, častokrát přišel se zajímavým odkazem a chtěl znát můj názor. Zamilovat se je snadné, když vás nerozptylují maličkosti. Když neřešíte tělesno. Ano, jsem mazel. Ale díky psaní jsme spolu dokázali "mluvit" hodiny bez přestávky, na nic se nespěchalo a každá maličkost se mohla řešit klidně i půl dne. A dalo se otevřeně mluvit o všem, klidně i o sexualitě (nemyslím "představ si, že teď dělám toto a nemám na sobě kalhotky..."), všechno se obešlo bez červenání, slova se dala třikrát promyslet, než se odpověď odeslala. A protože byl z druhé strany republiky, setkání hrozilo až o prázdninách. Hrozilo.... to zní ošklivě. Jaké to je, když víte, že myslí vám ten druhý na 90% sedí? Je to krásné, hřejivé, ale stejně vás při představě setkání lehce mrazí. (Ano, píšu 90%, protože i my -a i takto- jsme občas měli dny, kdy jsme se na sebe dokázali nazlobit- hlavně já submisivní a on blíženec, který se sám se sebou uměl pěkně prát).

Jejich "láska" při setkání asi zmizí :-P

Zamilovat se dá, hlavně, když i osobní setkání dopadne nadmíru dobře. Když se vidíte poprvé, zamilujete se ještě jednou (tentokrát očima). A přitom víte, že se znáte a zároveň se poznáváte ještě jednou. Slyšíte se. Tehdy mě vzal na večerní povídání na kopec, lahev vína s sebou (věděl, že mám ráda suché červené). A já zase věděla, že když byl nemocný, naučil se rozpoznávat souhvězdí a my měli nad hlavou jasnou oblohu. Komáři nás okusovali a bylo nám to fuk, myšlenky plynuly jako dřív a stejně pokaždé, když promluvil, postavily se mi chloupky na rukách.

Ano, zamilovat se dá, ale dá se milovat stále? Vztahy na dálku nejsou mojí silnou stránkou. Tedy, až tak intenzivní vztahy. Někdo to umí lépe. A my dva se nakonec kvůli jednomu nedorozumění rozloučili. Dodnes na naše setkání ale vzpomínám s lehkým úsměvem, možná trochu smutným úsměvem, protože mě opravdu hodně mrzelo, když jsme přerušili kontakt a brala jsem to jako velkou zradu právě kvůli tomu, co jsem dříve viděla jako pozitivum- tedy že jsme spolu mluvili otevřeně, dlouze a zamilovali se do mysli toho druhého.

Meg Ryan dopadla dobře, já také, i když jsem svého muže na internetu nesehnala. Ale myslím, že se dá zamilovat přes internet a pokud se ze zamilovanosti stane silná láska, to už je boj každé dvojice. Internet není svět, je to jen prostředek. A já si jdu na vzpomínání poslechnout písničku, kterou jsme si spolu ten "náš večer" zpívali :-)

A jaké jsou vaše zkušenosti s láskou přes internet?

Nebo se vztahem na dálku?