Přeskočit na hlavní obsah

Hrdinové a superschopnost...

Umíš si představit, že bys byla superhrdinka? Catwoman? Uměla pohybem ruky změnit vše, co bys potřebovala k zvládnutí situace? Třeba číst myšlenky? Vědět, co muži vlastně chtějí? A jak vyjít s holkama? Nebo uměla vrhat blesky, zastavit čas, měla bezchybnou paměť a uměla hypnotizovat? Lucinko, pro tebe bych ji měla ráda. Moc ráda bych tě uměla kdykoli potěšit. Být ta, která osuší slzičky, obejme tě a tobě se uleví. Vždycky. Za jakékoli situace. Tak bych byla spokojená. Co je oproti tomu schopnost létat, zachraňovat zemi před padouchy.

Kdo určuje, jestli budeš hrdina nebo padouch? A v životě to naštěstí není dané. Nikdo ti neřekne, že musíš vždy být andílek, poslouchat, být čistě oblečená a nosit domů jedničky. Nebo drzé zlobidlo, co si píše taháky a opisuje během testů.


Ani já teď nejsem vždy pro tebe hrdinkou. Sice ta, která zahřeje, vykoupe, nakrmí a přebalí zadeček do suché plíny. Taky tě ale umím rozplakat, když tě nesu k panu doktorovi na očkování, neusměješ se na mě i hodinu a nakonec nabručená usneš. Nebo když ti stříhám nehty, nelíbí se ti, když ti do nosu strkám hadičku a vytahuju nudle, protože na smrkání jsi ještě malinká. A mě to je líto. Samozřejmě, nemůžu to tak brát, sama bych brečela, kdybych byla na tvém místě.

Ale tvůj táta? Myslím, že ten je pro tebe hrdinou od prvního dne. Už když dva dny po tvém narození přišel za náma do porodnice. Držela jsi ho za prst a v klidu spala. A nebo když jsme z porodnice všichni odcházeli, nesl tě hrdě v sedačce do auta, těch několik dnů bez nás dlouho do noci připravoval tvůj roh našeho malého pokojíčku, maloval zdi a větral, až dovnitř nalítali komáři, potom pořádně zatopil v kamnech, aby nám bylo teplo, až přijedeme. A můžu ti říct, že máš dobrý vkus, pro mě je to hrdina taky :-) Pro mě hrdinou je, protože má šikovné ruce, pro nás dvě by se rozkrájel a nefňuká, když se něco pokazí. Sedne si a na chvilku povzdechne, to jo, ale netrvá to dlouho a přijde s nápadem, jak z toho ven. A to, že se občas stane padouchem, není od věci. Kolikrát jsem byla nešťastná a on byl ten, kdo za mě vyřídil nepříjemnou záležitost, něco vyhádal, popral se. A kolikrát mi říkal, abych se o to nestarala, že to zařídí sám. Zařídí, i když má jen jedno oko a díky úrazu páteře nemůže dělat všechnu potřebnou práci- přemáhá se, stejně zvedá těžké, stejně toho dělá tolik- pro tebe, Lucinko. A pro mě. Pro nás všechny.

A tak- superhrdinou můžeš být díky radioaktivnímu pavoukovi, oživení kočkou, nebo si koupíš z dědictví (které zatím nemáme) Batmobil a budeš likvidovat zločince. A tou nejpravděpodobnější příčinou bude prostě jen to, ŽE MILUJEŠ.

Komentáře