Nabídka určuje poptávku?

Při pročítání nových článků od blogerů, kterým závidím jejich talent na psaní, nápady a postřehy, narazila jsem na článek, který mě potěšil a zahřál, protože také mám k naší národní kuchyni poněkud chladný vztah. Necítila jsem se tedy po přečtení už názorově sama a to bylo celkem fajn, zanechala jsem komentář a opět na skok překlikla na záložku s FB. A roluju, roluju a nacházím příspěvek Reflexu, že podle jedné studie se nejzdravěji jí v Africe, zatímco naše kuchyně skončila na jedné z posledních příček.

Napíšu to ještě jednou. V Africe se jí a ještě ke všemu zdravě. Třeba jedním z míst, kde se stravují lidé nejzdravěji, je Ghana, Sierra Leone, Somálsko. Ha. Studie se brání, že chudé státy se celkově orientují na vlastní produkci na políčkách, že když nejsou peníze, nikdo neutrácí peníze za hamburger.

---

Osobně také zastávám názor, že naše tradiční kuchyně je tučná. Když už pominu fakt, že opravdu původně českých jídel není tolik, kolik se domníváme. Ano, přebíráme z Německa, Rakouska a to pod vlivem historických událostí, zakomponujeme vlastní ingredience, existuje nakonec nepřeberné množství receptů na bramborový salát, rodinných receptů na štrůdl, bublaninu, Sachr. A také bych souhlasila s tím, že naše tradiční husté omáčky a polévky, pečené kachny a husy v závislosti na lidové tradici a dostupnosti surovin, jsou především dílem našich babiček a prababiček, které žily mnohem aktivněji a tak měly dostatečný přísun kalorií, aby dokázaly být zapřažené od rána do večera v domácnosti a okolo domu, na políčku. Doba se ale mění, vlastní záhonek nemá každý, když dostanu v zimě chuť na jahody, neposílám Marušku, ale jednoduše si dojdu na nákup. Docházím tedy zákonitě k názoru, že naše receptury jsou spíše zastaralé a potřebují čerstvý vítr, lehkost, která jde ruku v ruce se sedavým zaměstnáním a stresem. Takže pokud si místo svíčkové pochutnávám raději na lehkém thajském, italském jídle.... Kdo by se zlobil?!

Přichází ale jedno ALE. Samozřejmě jsem dostala ten debilní nápad a úplně debilně si přečetla diskuzi ke zmíněnému článku. Jak tu na FB, tak tu pod článkem na stránkách Reflexu, odkud byl sdílen na tuto síť. A opět jsem si nadávala, že jsem blbá. Že si kazím náladu, protože se opět potvrdilo to, že pochopení textu je věcí vedlejší, hlavní je ukázat se vyjímečným a chytrým. Proto jsem si pročetla několik povzdechů, jak to je těžké. Potom rozčilené reakce typu "Když nám sem dováží odpadky z Polska a my chudáci to musíme jíst", "To se jim to pindá, kvalita je děsně drahá a já nekradu- nebo alespoň ne dost", "Proč BIO je tak drahé?" a "Jsme orientovaní na vývoz a tady se dováží levné srač..". Lidičkové, já vám to neberu. Ano, jakým blbým způsobem funguje ekonomika tohoto státu vidím sama. Ale nikdo v tomto článku neřešil (ne)kvalitu surovin, ze kterých se vaří, mluví se o stravovacích návycích. A že se od rána do večera nikdo necpeme ovocem a zeleninou, je fakt. Nikoho v tom testu nezajímalo, odkud se sem dostávají pomeranče, jak vypadají při naskladnění a jak v obchodě.

A pak se také objevilo to slavné "Kdyby nám sem nevozili ty nekvalitní chemicky ošetřené srač.., nadopovaná kuřata hormony, brambůrky posolené posypovou solí z Polska a nemléčné netučné jogurty, nikdo by si je nekupoval". To myslíte vážně? Alibismus. Jo, taky nakupuju a vidím, co kolik stojí. Ale tím se dostáváme k tomu, kdo vlastně určuje, co se bude sem vozit. Nabídka určuje poptávku? Nebo se mohou věci změnit, když se změní i poptávka? Budeme sedět na zadku, kritizivat, jak je to všechno nanic, těžký a jak jsme ti chudáčci, co je jim ubližováno, jsou krmeni blafy, ale z pánve Hruškové to chutná nesrovnatelně lépe, plácají se přitom po zádech svorně, jak je to dobré, ty nekvalitní šunty chutnají hnedle líp, když jsme si je z nekvalitního uklohnili doma sami... Ještě aby sem nikdo tu nekvalitu nevozil. Dokud bude cena tím rozhodujícím, bude se tomuto uvažování zde dařit.