Nejen rodiče nesmazatelně ovlivní svoje děti. Někdy i děti dokáží nevratně změnit život svým rodičům. A ty jsi změnila právě ten můj.
****
Píšu ti, Lucinko, po dlouhé době. První článek po odmlce a je adresovaný tobě. Říkáš si, co se stalo, že jsem dlouho nenapsala?
Udělalo se krásně, prožíváme svoje první společné jaro a jsme hodně venku, na zahradě, na procházkách, na velkém dětském hřišti, kde je hodně stromů a prostoru, a kam skoro nikdo nechodí. Také se ti změnilo spinkání, nespíš už tak často a spinkáš hodinu, někdy hodinu a půl. Během té doby se nezastavím a sotva si stíhám vypít kafe. Ale není to špatně, je krásné vidět tvůj pohled, když se probudíš, protáhneš a trochu překvapeně se rozhlížíš kolem sebe, kde jsi a co všechno se změnilo. A navíc spoustu věcí děláme spolu, když jsi vzhůru.
Dnes nás čeká prohlídka u pana doktora, zítra ti bude 8 měsíců a je tebe plno, je tě slyšet a moc se ti líbí poslouchat můj zpěv (dá-li se tomu tak říkat) a dokonce i tleskat.
Udělalo se krásně, prožíváme svoje první společné jaro a jsme hodně venku, na zahradě, na procházkách, na velkém dětském hřišti, kde je hodně stromů a prostoru, a kam skoro nikdo nechodí. Také se ti změnilo spinkání, nespíš už tak často a spinkáš hodinu, někdy hodinu a půl. Během té doby se nezastavím a sotva si stíhám vypít kafe. Ale není to špatně, je krásné vidět tvůj pohled, když se probudíš, protáhneš a trochu překvapeně se rozhlížíš kolem sebe, kde jsi a co všechno se změnilo. A navíc spoustu věcí děláme spolu, když jsi vzhůru.
Dnes nás čeká prohlídka u pana doktora, zítra ti bude 8 měsíců a je tebe plno, je tě slyšet a moc se ti líbí poslouchat můj zpěv (dá-li se tomu tak říkat) a dokonce i tleskat.
****
tatínek mi uškubl kus šeříku, ale největší radost jsi z něho měla ty :-D
Existuje teorie, podle které si svoje rodiče vybíráme sami. Nevím, co jsi na mě a tatínkovi viděla. Ať je to ale jak chce, jsem ráda, že jsi naše právě ty. Taky jsem jednou četla, že naše děti nám ukazují, na čem máme pracovat a v čem se zlepšit. Ukázala jsi mi za našich společných 8 měsíců dost na to, aby mi bylo jasné, že přede mnou je ještě hodně práce.
Nepotřebuju spát ani 7 hodin v kuse na to, abych dokázala druhý den normálně fungovat.
Jen nesmím vyjít ven, aby nebyly vidět temné kruhy pod očima. Zjistila jsem během nocí s bolavým bříškem a úplňcích, že nepřetržitý spánek, i jen 3 hodiny v kuse, je luxus. A proto jsem poslední dva měsíce nadšená, když usneš dříve a já mám všechnu práci hotovou. Vyspat se 5 hodin a potom na půl minuty vyskočit z postele, abych ti dala lahvičku do otevřené pusy, a zase jít pokračovat- nádhera.
Moje trpělivost má občas mezery
Občas mě doháníš svojí lehkovážností k šílenství. Jako, ostatně všem dětem, se ti líbí pázet hračky na zem, za křeslo, za postýlku, za naši postel, z kočárku ven. Problém je u naší postele, protože s tou nepohnu, je dost těžká. Takže nedávno chudák Pan Brouček trávil týden pod postelí a další dva dny byl v péči pračky, větru a sušáku, protože v takovém stavu bys ho určitě dobrovolně do pusy nevzala (ačkoli....). Kolikrát přijdeš s novinkami, během přebalování se divíš, že tě nenechám utéct s nakrémovaným zadečkem a místo toho ti lepím plínu. A já samozřejmě nechápu, jak jsi na to přišla, když to tak děláme 5x denně, 8 měsíců a natrénované to snad máme dostatečně.
Nepotřebuju spát ani 7 hodin v kuse na to, abych dokázala druhý den normálně fungovat.
Jen nesmím vyjít ven, aby nebyly vidět temné kruhy pod očima. Zjistila jsem během nocí s bolavým bříškem a úplňcích, že nepřetržitý spánek, i jen 3 hodiny v kuse, je luxus. A proto jsem poslední dva měsíce nadšená, když usneš dříve a já mám všechnu práci hotovou. Vyspat se 5 hodin a potom na půl minuty vyskočit z postele, abych ti dala lahvičku do otevřené pusy, a zase jít pokračovat- nádhera.
Moje trpělivost má občas mezery
Občas mě doháníš svojí lehkovážností k šílenství. Jako, ostatně všem dětem, se ti líbí pázet hračky na zem, za křeslo, za postýlku, za naši postel, z kočárku ven. Problém je u naší postele, protože s tou nepohnu, je dost těžká. Takže nedávno chudák Pan Brouček trávil týden pod postelí a další dva dny byl v péči pračky, větru a sušáku, protože v takovém stavu bys ho určitě dobrovolně do pusy nevzala (ačkoli....). Kolikrát přijdeš s novinkami, během přebalování se divíš, že tě nenechám utéct s nakrémovaným zadečkem a místo toho ti lepím plínu. A já samozřejmě nechápu, jak jsi na to přišla, když to tak děláme 5x denně, 8 měsíců a natrénované to snad máme dostatečně.
Jednou za čas mi rupnou nervy, taky jednou za čas nemáš náladu a pořád pláčeš, bez důvodu, nechceš si hrát, mazlit, mě, ani být sama. Taky mi ujíždějí nervy a už vím, že s tím musím něco udělat. Právě spíš, před deseti minutami jsem ti naházela polovinu hraček za naši postel, když jsi tam stihla pustit dvě chrastítka. Bylo mi to líto, protože to je pro mě práce a starost navíc, zbytečná starost.Naschvál jsem přímo před tebou narvala ostatní malé hračky za postel, kam se dlouho nikdo nedostane, protože je těžká a rozměrná. Štbe mě to, ale nevím, jestli s tím budu teď hned něco dělat.
Jednou za čas taky zjistím, že se rychleji naštvu, když mě někdo uráží, obviňuje, zastrašuje. V situaci, která by mě vytočila později nebo méně, vybouchnu téměř hned. A začalo to v době, kdy jsem zjistila, že se narodíš. Od té doby mám problém být splachovací a věci neřešit. Asi to souvisí s tím, že zkouším udržet stejné prostředí pro tebe, udržet sebe samu pro tebe.
TY
Zatím si to neuvědomuješ, ale dáváš mi velkou chuť do života. S tebou prožívám věci, které mi přináší radost, které mě těšía ukazují, jak bohatý život může být. Jak tě láká hlazení psů, voláš na děti, trochu leká velikost koně, těší tě ochutnávat květiny a užíváš si sluníčko i dotek po promáčeném kočárku. Posloucháme spolu hodně muziky a tleskání do rytmu. Je překrásné vidět tvoji radost a chuť žít.
Chybí mi práce
Ne, že bych se s tebou nudila. Nenudím se a stát mi dokonce milostivě platí za to, že se o tebe starám a posílá mi pár korun. To už platí doslova, protože ti je právě 8 měsíců. Po devátém měsíci věku mi totiž bude chodit částka poloviční, i když se tvoje potřeby o polovinu nesníží.
Víš, byla jsem dlouho na někom závislá. A nevážila jsem si sama sebe. Říkat si o každou korunu, v obchodě počítat a nosit domů účtenky. Začala jsem pracovat a těšilo mě to, bez ohledu na to, co jsem dělala za práci, nejvíc mi dával už sám o sobě pocit, že já si dokážu o sebe postarat. I když to pro začátek nebylo tak ohodnocené, abych bydlela ve svém a každý večer mě čekala postel v pokoji pro hosty v domě mojí tety. Přesto jsem si sama sebe vážila a věděla jsem, že potřebuju pouze příležitost a budu moci postoupit o level výš. Pak jsem potkala tvého tátu a nastěhovala se k němu. A pak jsem chodila do práce dva roky a nosila stálý příjem, byla jsem potřebná, fungující a platila jsem složenky, kupovala jídlo a taky dárky k výročí, narozeninám, svátku.
Víš, byla jsem dlouho na někom závislá. A nevážila jsem si sama sebe. Říkat si o každou korunu, v obchodě počítat a nosit domů účtenky. Začala jsem pracovat a těšilo mě to, bez ohledu na to, co jsem dělala za práci, nejvíc mi dával už sám o sobě pocit, že já si dokážu o sebe postarat. I když to pro začátek nebylo tak ohodnocené, abych bydlela ve svém a každý večer mě čekala postel v pokoji pro hosty v domě mojí tety. Přesto jsem si sama sebe vážila a věděla jsem, že potřebuju pouze příležitost a budu moci postoupit o level výš. Pak jsem potkala tvého tátu a nastěhovala se k němu. A pak jsem chodila do práce dva roky a nosila stálý příjem, byla jsem potřebná, fungující a platila jsem složenky, kupovala jídlo a taky dárky k výročí, narozeninám, svátku.
Práce mi proto chybí, Lucinko. Vím, že moje role teď a tady je důležitá. Ale složenky nedokážu zaplatit. Po několika nákupech zásob pro tvoji potřebu si musím o peníze říkat. A to nenávidím. Takže si kolikrát neřeknu a raději mám hlad. Vlastně se cítím provinile, když jen pomyslím na to, že se mi v neděli rozbily brýle a budu tvého tátu stát kdo ví kolik peněz, až přijede zítra domů. Třetí den funguju bez nich a není to dobré, jsem unavená, netrpělivá, mám bolesti hlavy a závratě a hlavně mě stojí moc úsilí to, abych vůbec trochu viděla.
****
Tento článek se stočil špatným směrem. Holt, ne všechno může být jen plné kladů, naplněné sluníčkem a dobrou náladou. Pravda je, Lucinko, že je mi jako nikdy. A mám doopravdy pocit, že dělám poprvé v životě něco dobře. Že mám tu nejlepší a nejsmysluplnější "práci" na světě.
****
Komentáře
Okomentovat