Proč vlastně píšu blog?

Znáte to, jednou se otočíte a přemýšlíte, proč děláte, co děláte.

Podobnou otázku jsem si jednou už položila a bylo to v souvislosti odkrytí identity. Za ksicht se stydět můžu, ale ani nemusím. V první řadě u mě ale vítězí to, že nemusím kdákat všechno, co mě napadne a tedy ani podrobnosti typu: Kde bydlím? Vlastním účet v bance? Vlastním "jablko"? Jak jsem příjmením? .....

A moje druhé ohlédnutí přišlo, když se na titulce blog.cz objevil další z mých článků, který jsem přednostně adresovala dceři. Z komentářů mi vlastně došlo, že jsem se dostala někam jinam. Že blog už neberu jen jako svoji soukromou "vypisovačku", kam vrhnu všechny věci, nad kterými se chci víc zamyslet, které mě zlobí, pochlubit se nebo se naopak sama hezky rozbrečet.

To, že celou jednu rubriku věnuji někomu jinému, naznačuje, že jednou bude toto všechno, co právě píšu, znát někdo další, kdo mě zná a vidí mě každý den. Že už to nebude jen moje místo a taky místo pro těch několik čtenářů, co mě zatím mohli najít a "přečíst" si mě anonymně. Že jednou, až si k obrazovce sedne ONA a začne číst všechna slova, co jsem napsala, uvidí mě nahou, bez příkras, prostě MĚ. A třeba už nebudu ta silná máma, kterou jsem se pro ni snažila být. A třeba bude zklamaná. Bude se na mě zlobit? Bude mě odsuzovat za to, co si myslím? Budu staromódní? Bude mě mít pořád ráda?

A stojí mi to teda za to?

Riskuju. To ukáže čas, jestli to bylo dobré. Pro teď věřím tomu, že jednou bude dobré vědět, že jsem se snažila, co jsem cítila a v co doufala. Vždyť si nepřečte jen to, co je pro ni, ale i to ostatní. Co já vím, jaká bude jednou její puberta?! Třeba mě nebude chtít vidět a třeba jí budu připadat hloupá. A třeba se mi něco stane a jí se bude stýskat. Proto píšu. A proto píšu sem pro případ, že jí nebudou bavit knihy. Neříkám, že jeden blog může něco změnit, že by čtení zpětně nahradilo komunikaci a lásku. To si nemaluju. Toto je jen jedna z možných komunikací, na kterých můžu pracovat už teď, dokud je malá. A psát o věcech, kterým jednou možná bude rozumět, než/až sama bude mít děti. Nebo o příhodách, které si možná nebude sama pamatovat.