Že je období maturit, mi došlo, když jsem se potřebovala dostat s kočárkem do přecpaného příměstského autobusu, kde mladí kluci v obleku na poslední chvíli šprtali poznámky z pomačkaných sešitů a slečny v šatech (nebo bílých kalhotech, ačkoli celou předešlou noc pršelo!) si polohlasem opakovaly, co všechno obsahuje dopis formální i neformální, jakoby nikdy žádný dopis nepsaly a celkově o dopisech ví jen to, co se ve škole učí.
Moje maturita byla před pěti lety. Tedy můj první pokus. A můj první přítel maturoval ten samý týden jako já, takže jsme šli společně i na jeho zkoušky na keramické škole. On složil všechno úspěšně, ale mě u jedné zkoušky štěstí opustilo.
Roznesla jsem na kopytech všetečnou a rejpavou učitelku výtvarky, když jsem si vytáhla obecné téma "Sochařství" a díky přiloženým materiálům jsem měla dost podkladů k monologu i na 40 minut. A při zkoušce z českého jazyka mě nadmíru potěšilo, že jsem minula mnou nenáviděná témata husitství a gotiky v Čechách a místo toho slavila se světovou "Renesancí", což byl sen snad všech mých spolužáků. Psychologii jsem při svaťáku odkládala tak úspěšně, že jsem se na ni podívala den předem a jen s pojmy v psychologického slovníku, co jsem si za ty dva roky stihla v hlavě vytvořit, jsem odvykládala téma "Adolescence- vývoj, problémy a motivace" na dvojku. A potom se se mnou štěstí rozloučilo a já si vytáhla otázku z pedagogiky.
S paní profesorkou jsme se už od začátku neměly rády a navzájem jsme to o sobě věděly, protože během mého zkoušení před tabulí jsme si před celou třídou dokázaly navzájem v klidu říct, že se sebou nesouhlasíme, v čem a že s tím nejspíš ani jedna z nás nic neudělá. A tahle profesorka se tvářila potěšeně, když jsem bez jediné čárky v přípravě rovnou řekla, že mám místo okna výkladní skříň a ještě navíc s průvanem. A to jsem se učila konkrétně tento předmět 4 dny.
Ani Jakub tehdy nedokázal nijak zvednout moji náladu. Hlavně proto, že v našem vztahu jsem já byla chlap a on byl ten metr nad zemí, se silnými řečmi a fantazií, bez schopností poradit si ve světě a v životě. A tak jsem byla ta silná, ta, co se na záchodě převlékla do svých roztrhaných kalhot a oblíbených (jediných) bot, protože podpadky bytostně nenávidím a naopak miluji svoje nohy. A histerii jsem držela ještě dvě hodiny poté, když přišel.
On. Kdykoli si na něho vzpomenu, vlastně mě to bolí, ale zároveň hřeje. Jak popsat náš vztah? On byl mnou. Navzájem jsme se pustili k sobě tak blízko, že jsme šli tiše vedle sebe po ulici a v jednu chvíli se začali smát, protože jsme se v hlavě navzájem slyšeli a vyprávěli si vtipy. A když nás spolu viděli, mysleli si, že spolu chodíme, ale to jsme nikdy nemuseli. A tentokrát jsem pomoc potřebovala já, takže přišel za mnou, i když jsem mu nepsala. Říkal mi, když si vedle mě sedal, že měl pocit, že sem musí přijít, protože ho potřebuju. Obsluha čajovny nám donesla na stolek konvičku dobrého čaje a já se až potom byla schopná rozbrečet. Vyděšený Jakub nevěděl, co má dělat, protože mě tak viděl poprvé. Asi mu poprvé došlo, že ani já nedokážu být vždy ta silná, ta, která bude říkat, co je potřeba udělat a nebo spíše ta, která si to udělá sama, ačkoli na to nestačí. I kdyby mu to nedošlo, o několik týdnů později jsem se s ním rozloučila a on to náležitě obrečel. Ale to jsem teprve měla zjistit. V tuto chvíli jsem byla jen já, která neudělala pitomou maturitu a bude opakovat jednu zkoušku, na které si mě bude profesorka vychutnávat. A pak on, který už měl promočené rameno a tak si mě raději posadil na klín a pevně objal. A já usnula. Přibližně po deseti minutách pláče jsem usnula a spala. A on držel a ani se nehnul. Když jsem se probudila, hladil mě po vlasech a bylo mi lépe a teplo.
*****
Na zářijový termín jsem šla bez Jakuba, ale zato jsem odpoledne po zkoušce trávila v příjemné společnosti s ním- "mým dvojčetem". Měla jsem štěstí. Vytáhla jsem si dobrou otázku a věděla jsem úplně přesně, co říct, i když jsem se celou dobu se zvednutým koutkem úst dívala na nasupenou profesorku, která se mě pokusila alespoň doplňující otázkou rozhodit z rovnováhy. "A filosofie výchovy které z těchto postav vám připadá nejlepší?" "Nesouhlasím úplně ve všem s nikým z jmenovaných, ale nejblíže mi je J.J. Rousseau." "A vy byste obhajovala jeho myšlenku.... (už se nepamatuju)?" "Říkala jsem, že nesouhlasím úplně ve všem. Nesouhlasím konkrétně v tomto bodě. Ale naopak se mi líbí jeho myšlenka "negativní výchovy"...." Byla polovina září a já měla konečně maturitu z krku. A ještě několik měsíců jsem byla na západě. S lidmi, kteří zůstanou se mnou ve vzpomínkách, i když je to všechno pryč.
****
Kladete si někdy otázku, když se s někým rozejdete, jestli to mělo vůbec smysl, když to tak bolí? S ním jsem se musela rozloučit, ale nebudu toho společného času nikdy litovat, ať to zabolí při sebemenší vzpomínce. Protože "jestli se ještě jednou narodím, potkám tě znovu, já to vím."
****
Komentáře
Okomentovat