"A proč lidi lžou?" "Nevím, Honzo. Asi to bude tím, že se bojí." "A čeho by se mohli bát?" "Že si je lidi vykresili lépe, než jací ve skutečnosti jsou. A neví, jak být lepší, tak raději jako lepší jen vypadají a lžou." " Ale to k tomu musí lhát?"
***
Když jsem ještě asistovala, mívala jsem krátkou procházku s Honzou, kterého jsem vyzvedávala ze školy nebo z domova a šli jsme na jeho kroužky. Občas se zasekl na jednom tématu a dokázal se na jednu otázku ptát několikrát. Tentokrát to bylo o lži, protože nějaký kamarád ze školy lhal a Honza byl z toho zmatený, protože toho kluka měl rád a nevěděl, co si o tom teď myslet. A navíc, jestli mu ještě někdy vůbec věřit.
***
"A on mi povídal, že má takové auto a až za dlouhou dobu jsem se dozvěděl, že to byla lež." "Jaké auto?" "Na dálkové ovládání. Sporťáka." "Mrzí tě, že ho nemá?" "Mrzí mě, že mi lhal, že ho má. Měl bych ho raději, kdyby nelhal. Proč jenom lidi lžou?"
***
Nebaví vás syndrom přeskakující desky? To, když se někdo ptá donekonečna na jednu věc? Třeba "Kdy už tam budeme?" Honzovy otázky mi nikdy nevadily. Ačkoli jsem normálně nebyla kdo ví jak trpělivá. On měl horší krátkodobou paměť. Ostatně proto jsem s ním vždy chodila. Aby si nezapomněl vytdat ze zámku klíče, aby je měl na jednom místě, aby v pořádku došel do správného dětského centra volného času a nebo dílny, protože navštěvoval tři. A tak když se na něco poněkolikráté ptal, odpovídala jsem a spíše to brala i jako možnost vlastního zamyšlení, protože se málokdy ptal na hlouposti jako "Co máme dneska na oběd?"
***
"Proč jsou lidi hloupí a lžou?" "Třeba by rádi sami něco měli a tím, že to řeknou nahlas, i když to není pravda, cítí se lépe, protože si alespoň někdo myslí, že tu věc mají." "To je ale blbost." "Ty si nikdy nevymýšlíš?" "Mě nevadí být skromnej." "Ty jsi nikdy nic nerozbil a neřekl mamince, že to udělal někdo jiný?" "Ne, proč bych měl lhát?"
Komentáře
Okomentovat