"... když", mohlo by se pokračovat. Uplynulo jen několik dní a při čtení titulků (ano, čtu většinou jen titulky, protože se mi nechce číst pořád to samé) se mi chce přejít k mému namalovanému kruhu na zdi, kam chodím antistresově bouchat hlavou. Číst pořád dokolečka o tom, že dav je ten zlý a já jsem ta hodná a originální, vydržím jen krátce. Takže si napíšu na uklidněnou "krátký protihejt o tom, jak se někdy lidi modlí, aby se stali hitem a dav je poctil svou návštěvou a časem".
Nedávno jsem prošla kolem jednoho z plakátů, které jsem sama před více než rokem lepila na pouliční lampy a dopravní značky. "Palivové dřevo, 1 prostorový metr 750,- + doprava do 5 km zdarma". Byli jsme nejlevnější v širokém okolí a stejně.... ta práce mi chybí a vím, že se k ní už nikdy nevrátíme.
Asi nejsem dostatečně introvert, jak jsem si o sobě myslela dřív. Nebo se ve mě něco změnilo, když jsem si vzala toho, s kým budu za pár týdnů 3 roky. Kvůli němu jsem se pustila do věcí, kterým bych se vyhla velkým obloukem. A to proto, abych podpořila jeho úsilí a sama přispěla troškou ke společné práci. A někdo si řekne, že být OSVČ a rozjet živnost, je módní vlna. A možná dokonce i to, že když děláme svoje věci po svém, měli bychom zákonitě dav nenávidět stejně, jako pisatelé mnohých a mnohých článků, protože všichni nakupují v celosvětových módních kolosech. Ale ne všichni jsou ovce. A co by dali drobní podnikatelé za to, aby lidé, pro které mimochodem svoje služby provozují, byli početnější a spokojení.
Kéž by.... a obyvatele Roklinky by mohl vzít s sebou taky
(zdroj fb/FantasyAndSci-FiRockMyWorld)
Ne každý je takový milovník samoty, jako hostinský v díle Hospoda na mýtince, který snášel špatně svůj splněný sen, protože "mu tam chodili lidi". Vím sama dobře, že ambice bývají u hostinských velké a orientace ve vedení podniku častokrát minimální. Nebo to kazí kuchař a prostředí. Nebo tomu třeba říkejme marketing. Ale lidi mají kolikrát ten mylný pocit, že když do toho jdou srdcem, musí logicky být spokojení zákazníci i oni sami a svět bude nádherné místo.
Ale to by byl opravdu zbytečně dlouhý článek, kdybych měla jmenovat profese, které jsou odkázány na lidi, stejně tak, jako lidi na ně samé. Ve zkratce by dav uvítali všichni kadeřníci, natěrači, skláři, výrobci hand-made (a dřevěných hraček, obuvy, kožené galanterie), obchodníci s paletovým nábytkem, švadleny, začínající hudební skupiny, divadelní soubory, letní kina.... a mnozí mnozí.
(zdroj fb/VlidnyHumr)
****
Proč pořád zmiňuju začínajících malé podnikatele? Protože mám šikovného muže a malé dítě. Takže čistě z prospěchářských důvodů, dalo by se říct. Muž má výuční list a nástavbu, dělá krásné věci, ale nikdo ho nezaměstná, protože měl úrazy se zády. Může se zaměstnat jedině sám. A nežiju v omylu, že s malým dítětem na krku, by mě po mateřské brali všemi deseti, takže nejen, že nějaký čas budeme odkázáni na jeho příjem, ale asi mi také nezůstane nic jiného, než se zaměstnat sama. Proto jsem si k běžným domácím/mateřským povinnostem už teď přibrala tu nedávno zmíněnou Dílnu D. A nikdo to nikomu v této zemi neulehčuje. Proto budu prostě dál tvrdit, že dav nelze vnímat pouze ve špatném slova smyslu.
****
Komentáře
Okomentovat