Opět ta Stará dáma

Nejsem sportovní fanatik a jedinou aktivitou, které se v současné době věnuji, je poskakování kolem dítěte, které toho dost zneužívá a má mě na háku. Proto koukat se, jak skupina bláznů do kol šlape do pedálů v krásném kraji Belgie nebo Francie (pokud myslím letošní trasu, loni se vyjelo z Anglie), je velmi osvěžující zážitek, zvlášť, pokud je i u nich takové vedro, jako je u nás.

****

Ano, tento článek je přiřazen k tématu týdne "uprchlíci". Na rozdíl od mnoha se nehodlám věnovat našemu sociálně- ekonomickému problému, protože si nechci opět kazit den, jelikož jich zkažených nemám málo. Takže právo nazvat mě ignorantem ovšem máte. A to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat.

****

---

Kolikrát má vliv na pořadí úprk? Že se odtrhnete od pelotonu a prostě jim ujedete. Když máte štěstí, nedohoní vás ani před cílovou rovinkou. A někdy i jen kratičký únik udělá dostatečnou reklamu vašim sponzorům a i tím můžete něčeho dobrého dosáhnout. Jak mi těch předešlých několik vět připomíná Allenův Match Point. To o štěstí, kde hraje hlavní roli páska u sítě. Tady hraje hlavní roli taky štěstí. Nesmíte prošvihnout podavače občerstvení, nesmíte se zamotat do srážky, nesmíte dostat ten debilní nápad, že se necháte odvést autem konkurenční stáje 100m k autu svojí stáje, protože se vám pocuchal na kole řetěz (ano, to se fakt letos stalo). Celá stáj musí fungovat jako promazaný stroj a vaše vlastní forma nesmí klesat.

A proto bych také nemohla nikdy být jezdcem významné stáje na Tour de France. Za a.) neumím na kole, což je asi to nejdůležitější. Za b.) mám fobii z lidí. A po včerejšku bych mohla říct, že ani za c.) nedokázala bych dlouho poslouchat pískání, bučení a polévání močí.

Když jsem viděla loni svůj první živý přenos z Tour, vyrazilo mi to dech. Ty emoce, síla a odhodlání, které nutí a žene lidi se zlomenými prsty, naraženými žebry a vykloubeným ramenem do cíle a závod ukončí až po dojeté etapě. Ty (pro mě) děsivé záběry, kdy mezi jezdci a fanoušky není žádná zábrana a oni stojí skoro v dráze, jen natáhnout ruku a poplácat ho po rameni. Nebo mu taky mohou dát pěstí. Nedokázala bych sama takový úsek projet. Nevím, jestli si někdo další uvědomuje, jaký nápor na psychiku to je. Já bych musela z kola a projít to pěšky, i tak bych měla v kalhotech, že mě umačkají.

Včerejší příhoda Leo Königa a jeho týmu SKY, do kterého přestoupil po loňské tour, mě jen zamrzela a utvrdila v tom, že ne každý si dokáže vážit práce a úsilí, které tito lidé vynakládají. (Přesto čekám, že si právě klepete na čelo s tím, že šlapat na kole není žádná práce a jste na tom mnohem hůř.) Když se Leo stal domestikem pro Frooma, který- jakožto leader stáje- je už několikátou etapu ve žlutém dresu pro nejvyšší počet bodů a nejlepší časy, byla to jistě pro něho velká změna. Přešel z malé stáje do jedné z těch nejlepších. Nikdo by nečekal v jeho situaci jen sluníčkové nálady fanoušků, ale polévat leadra močí jen proto, že máte pocit, že je nadopovanej a nelíbí se vám- to je moc. A pískat na celou projíždějící skupinku jedné stáje jen proto, že jsou nejlepší- to je taky ubohé. Ano, chápu Lea, když slezl z kola a neudržel nervy. Taky bych se šla těch ignorantských blbů zeptat, co přesně proti mě mají.

****

Vypadá to na další článek plný povzdechů, jak je to na ho*no. No, lidi jsou. Někdy jim totiž nerozumím. Nerozumím tomu, proč si přivlastňují právo soudit jen proto, že má někdo úspěch. A zrovna ne ten, komu oni fandí. Já třeba držím palce týmům SKY a BORA, protože tam jedou naši jezdci. A taky TINKOFF SAXO kvůli Saganovi ze Slovenska. Taky fandím Francouzským stájím, protože moc etapových vítězství nemají a je to rozhodně škoda. A včerejší vítězství Jihoafrické stáje na narozeniny Nelsona Mandely bylo krásně načasované a i jim to přeju. A v týmu KATUSHA jedou Poláci, vrchaři, a jsou dobří. Takže jo, každý jeden z nich si to zaslouží. A pokud se mnou nesouhlasíte, tak vás vypískám!

****