Tento nápad mu ležel v hlavě dlouho, protože si panty přivezl z obchodu už minulý rok. Ten večer, než usnul, mi povídal, jak si řekl, že je jednou na šperkovnici použije, ale ještě si musí v hlavě srovnat, jak ji udělá. No, srovnával si to v hlavě před samotnou realizací a také během ní. To jsme ho s Lůcou čas od času přišly navštívit a viděly jsme, jak daleko se dostal.
Zezadu, uchycení pantů vymýšlel opravdu dlouho a patlal se s tím. A myslím, že to stojí za to.
Původně uvažoval o plochém víku, ale nakonec sám (po hovoru se mnou) uznal, že zajímavěji to bude vypadat takto.
Nebyla jsem si sama jistá, když mi během návštěv popisoval, jak bude pokračovat. Ne, že bych mu nevěřila, ale třeba mě dost znejistěla ta velká základna. Najednou mi to nepřišlo dost vyvážené. Naopak, až moc mohutné v porovnání s velikostí (spíše maličkostí) prostoru na úschovu. A ještě výš jsem zvedala obočí, když se rozhodoval o polštářku z molitanu, který by byl podél stěn a na dně. Nakonec se mi konečná varianta s tlustým červeným potahem z fleecu líbí více, než bych na začátku odhadovala. Hlavně proto, že jsem trvala na tom, že "ta teplákovina bude na té naleštěné pirátské truhličce vypadat až moc lacině". No, samet nebo satén by na tom byl mnohem lépe, ale ani tak to není drastické.
Líbí se mi, jak na tom každá vteřina jeho pozornosti je vidět. Jak dřevo uhladil a vše sjednotil dýhou, aby to bylo kompletní.
A předáno. Tchýně měla radost. A my ostatně taky :-)
Komentáře
Okomentovat