Když některá story ne a ne skončit.
Dnes, když jsem s Lucinkou v kočárku projížděla kolem obchodu, jsem po delší době potkala jednoho starého známého. Vybavil si můj obličej, protože jsem byla jediná prodavačka, která mu nechtěla nikdy půjčit peníze, když mu došly železné zásoby a on se potřeboval napít. To zákonitě naštve, takže chápu, proč si mě tak zaškatulkoval. Slovo dalo slovo a na chvilku jsme si vyměnili pár vět.
Povídal, že už u mámy v garáži nebydlí. Více času tráví u té svojí u Brna a sem jede jen na chvilku, aby pořešil zdejší záležitosti. Před několika měsíci se vrátil z léčení, ale také se studem přiznal, že si v batohu odváží lahev vína. Alespoň to už nebyl žádný ovocný bolehlav, ale lepší bílé se špuntem.
Nadával. Vypadal při tom jako bubák, ale Lůca se mu spíše smála, než aby se děsila. Vzhledem k "modrému úplňku", který byl dnes v noci a který měl, podle mnoha ve hvězdách znalých, být vyjímečný. Nabíjející a směr ukazující. Nabízející rozuzlení těžkých situací. A on si nakonec sedl na obrubník a povídal mi o včerejším večeru.
Chvíli po západu slunce vyrazil na kole na druhou stranu vesnice a jak tak míjel hospodu, slyšel zábavu. Zastavil a najednou pocítil potřebu říct, že všichni mají problém. Když vešel dovnitř, viděl chlapy ležet na stole, pod stolem, na podlaze u záchodů. Dva byli ještě relativně funkční a tak měl potřebu povědět jim, co dělal minulých několik měsíců. Že byl v léčebně. A dokonce skoro rok nepil. A že oni mají také problém, úplně stejný. Ba dokonce větší. "Víte, za hranicemi, kdybych přiznal, že jsem chodil do léčebné skupiny anonymních alkoholiků a vydržel to už tak dlouho, možná by i smekali. Tam se na nás lidi dívaj jinak. Tady v Čechách ale existuje "nálepkaření." Já tady v Kostelci mám nálepku alkoholika a nikdo mě tu nebere vážně. Je jim u prd*le, že jsem tu nebyl, že jsem i nepil. A je jim u prd*lel ještě víc, že jsem znovu začal. Jo, začal jsem, protože tady nikdo nikoho nepodporuje. A lidi spíše závidí. Do hospody už přijít nemůžu. Byl jsem ten, co se ožral doma, ale stejně lidi tam mají problém sami se sebou, se sebou navzájem, se mnou i s váma. Jsou otrávení ze sebe, ze sebe navzájem, ze mě i z vás. A nikdo nikoho nepodrží, nepochválí. A přijdu jim k smíchu už jen proto, že jsem se pokusil být jiný, než jsem býval."
****
A svým způsobem mi ho bylo líto. Protože vím, jaké to je, když vás kvůli tomu, že se snažíte vyřešit problémy, které sami se sebou máte, někdo odsoudí. Já tak jednou nedostala práci ve školní družině jen proto, že jsem sama od sebe v minulosti vyhledala pomoc a docházela na psychiatrii a pravidelně užívala léky. Protože jsem se jenom chtěla zabít. Lidi jsou biti za to, že si nechají pomoci, aby si pomohli sami. A sebedestrukční sílu bych nikdy nepoužila na destrukci nikoho jiného. O co víc, když jsem sama se sebou tento spor měla vyřešený. Je takových lidí, co problémy mají a kašlou na to. Jezdí autem, zodpovídají za životy jiných. Potom se stane, že sebevrah v autě někoho sejme, když se rozjede proti nájezdu na most. Pilot letadla sejme spolu se sebou i nevinné cestující. Nikdo by neměl být souzen za to, že rozpoznal problém a rozhodl se něco dělat. Ti, co se na to vykašlou, jsou doopravdy nebezpeční.
****
Komentáře
Okomentovat