"Mrtvej bratr" a další postřehy z hřiště

Vždycky jsem věřila tomu, že nás při životě mohou držet záliby. Dělají náš život pestřejší a dobrodružnější. I kdyby se mělo jednat o čtení knih, které samo o sobě není nijak náročné na aktivitu tělesnou. Může to ale pro někoho znamenat, že pokud jen sedím a čtu, život, místo v knize, probíhá kolem mě?

---

---

"Lucinka tady není jediná Lucinka. Tahle holka se taky jmenuje stejně a chodí do třetí." Přišla jsem na dětské hřiště ve stejnou chvíli, kdy dovnitř byly vpuštěny děti z družiny. Holky mezi sebe hned vzaly naši roční Lůcu a nosily jí kytky a když si někam šla hrát, hned se kolem ní sesedly a to nejen proto, aby si hrály s ní, ale aby si také povídaly se mnou. Bylo to až komické. Sledovat, jak děti úplně zřetelně vnímají realitu kolem sebe a snaží se ji pojmenovat slovy dospělých, která slyší kolem sebe. Ta druhá Lucka měla na sobě šaty s velkým výstřihem, očividně jí byly o číslo větší a občas jí vykoukla ještě neexistující prsa, která (nejspíš maminka) přelepila náplastí. Bylo to až komické a přesto příjemné vidět, jak si holky v padnoucích růžových šatech hrají s těmi ve vytahaných teplácích a společně dokáží držet za jeden provaz, když písečnou vesnici postihne katastrofická jízda hrabiček.

---

"S Tobískem se taky hezky hraje, že?" To se mě ptala holčička od našich nových sousedů. Lůce minulý týden přenechala kočárek a panenku a z toho, jak se na Lucinku dívá, je vidět, že se jí fakt líbí a až bude větší, klidně by si s ní hrála. Ten Tobiášek, o kterém mluvila, je věkem mezi děvčaty, budou mu brzo 4 roky. Lucinka je na něho moc malá a neví, co s ní dělat, aby jí neublížil. A Terezka je zase moc velká a rychlá a v každé hře dostane na frak. "Tobiášek se Lucinky dlouho bál a taky s ní byla nuda, když jenom seděla v kočárku a nemluvila." Zvláštní. Velké malé problémy v kamarádství. A přesto tyto velké holky, co chodily do třetí a čtvrté třídy základní školy, dokázaly Lucinku držet, když se rozhodla sama šplhat na místa, která vyžadují talent na lehkou akrobacii. A ještě krásnější je, jak čas dokáže rozdíly v přátelství smazat. Sžít se s někým. A pokud to přátelství je chabé, naopak rozdělit.

---

Kolem Lůcy se udělal hlouček nejen děvčat, ale i chlapců. Kluci se před děvčaty natřásali a trumfovali a snažili se udělat dojem i na mě. Jako kdyby na mě záleželo. Je přece začátek školního roku a bod u každé dívky v současné době se počítá. Byli proto prudce zábavní a přeháněli. "Tam pod klouzačkou je pohřbený jeden kluk. Jménem Jakub." Prohlásil to sebejistě a lehce znechuceně jeden kluk, který cítil, že má oproti ostatním více plusových bodů. Podíval se na mě a lehce se ušklíbl, aby tím ukázal, že je to fakt nechutný příběh. "Jo, kluk jménem Můj bratr," prohlásila ta druhá Lucinka. "Jakub tam sedí vždycky a čte si. Knížku. Pořád. Takovou nudnou. Nikdy ho to tady nebaví." Mezi jednotlivými větami dělala dramatické pauzy, aby se stihla na každého zvlášť podívat a tím zdůraznila- jak jinak- že je to fakt ohavný. Nadávat na to, že je doba, kdy se do základních škol tahá moderní technika a tablety s appkami, to si nechám na jindy. Ale jako milovnici knih mě to trochu zamrzelo. O to víc, že nad klouzačkou, pod kterou se tento Jakub schovával se svojí knihou, jsme právě seděli. Bylo slyšet každé slovo a skoro stejně slyšitelný byl i každý pohrdavý pohled, který si dívky stihly vyměnit. Jo, ten kluk to bude mít hodně těžký. "Jediný problém knih je v tom, že se s nimi špatně běhá. Jinak jsou moc fajn. Sama je ráda čtu a jsou zábavné i poučné." Mohla jsem jim to říct líp. Ale o přednášky tu nikdo nestojí a ani bych dlouhým proslovem nic nezměnila. Na něco musí přijít sami. Ten Jakub, při pozdějším setkání, nebyl běžným idolem holek. Tmavé vlasy, trochu zelené oči a po létě se mu lehce udělaly pihy kolem nosu a po tvářích. A nejspíš časem bude muset sám dovést svoji bitvu za uznání do vítězného konce. Za uznání, že čtenáři knih nemusí být zákonitě nudnými blbečky pohřbenými pod klouzačkou.

K čemu mi to tedy včera celé bylo?

Vím už, že kluci mají snahu oslňovat snad už od malička. A holky jim to nejen baští, ale je i podporují a povzbuzují. Taky od malička. A že pokud nejste brutálně oslniví, jste mrtví. A pokud neoslňujete, ale čtete zajímavou knihu, je vám to tak trochu i jedno. Ačkoli vás to v pubertě bude žrát. A pak je jen na vás, co s tím uděláte. Ve třetí třídě ale ještě máte právo na soukromí a tak si to, Jakube, užívej, dokud můžeš. Ten svůj osobní koutek pod klouzačkou.