Podle Junga voda úzce souvisí s naším nevědomím. Neprozkoumaná oblast s jinou hustotou, plná našich snů. A při pohledu na odraz vlastní tváře na její hladině, vídáme se mnohem krásněji s nadějí, že jednou dosáhneme všeho, co jsme si zamanuli. A také se za našimi zády mihnou napůl ženy, napůl ryby. Sirény.
(zdroj: FB.com/NathaliaSuellenOfficial)
Nadpřirozené bytosti mě svým způsobem vždy fascinovaly. Kdo by to u fauna nečekal. Ani mořské panny nemají podle historek z různých zemí jasně dané, jestli budou hodné nebo uškodí. Přesto se s povídkami o nich setkáváme mezi obyvateli přístavů. Od středověku dodnes. A to máme 21. století. Ale bez ohledu na to, jestli jsou skutečné nebo jen krásný výplod mysli dávných generací, mohou nám říct dost o nás dnes. V něčem se lidé totiž nezměnili.
V rybářských povídačkách se setkáte s ženami, které je okouzlily. Zpěvem, tváří. Někdy je navedly na útes a nechaly umírat. A i když se jim povedlo odplout zpět za svou rodinou, to jedno setkání je donutilo mít touhu vrátit se a být milováni touto ryboženou.
Muži asi stále mají chuť být těmi, kteří ženě ukážou nové věci. Nabídnou nový život a budou trávit čas s duší tak čistou jakou je panna z moře. Jiná než ostatní dívky, kterých viděli za svůj život stovky. A krásné mi na tom přijde právě to, že každý si ji může představit jinak. Spíše je to o tom být připraven vnímat odlišnosti a jedinečnou osobnost každé dívky. A zároveň ji tolerovat a nenutit měnit se. Ta představa je možná moc romantická, nevhodná pro dnešní uspěchaný svět. Ale naprosto přijatelná pro někoho, kdo tráví život na moři s racky nad hlavou. Proto mi tato jedinečnost moc chybí a představa lásky muže a sirény mě až naplňuje nadějí (jako při pohledu na odraz na hladině), že stát se může i nemožné.
Je to křehká věc, ten život, který vedeme
Pokud moc přemýšlím, nepřekonám to
Zcela pokryt půvabem,
kterým žijeme svoje životy
se smrtí nad rameny
Chci, abys věděla,
že měl bych jít, vždy jsem tě miloval,
držel tě vysoko nad pravdou
Pokud moc přemýšlím, nepřekonám to
Zcela pokryt půvabem,
kterým žijeme svoje životy
se smrtí nad rameny
Chci, abys věděla,
že měl bych jít, vždy jsem tě miloval,
držel tě vysoko nad pravdou
Studuji tvou tvář, strach mě opouští.
Komentáře
Okomentovat