Metamorfózy

- Tati, kdo je to hrdina?
- Člověk, který zbytečně umírá, zatímco ostatní zbytečně žijí.
/...a pátý jezdec je Strach/

Hrdinou jsem nikdy nebyla. Nebo jsem se sama tak necítila. Několik jsem jich potkala, ačkoli všichni z toho vyvázli živí, takže kdo ví, jestli definici "pravého hrdiny" odpovídali na 100%. Ale bez ohledu na to, jestli hrdinou jste nebo ne, se v životě každého stávají změny. A věřte mi, je lepší z toho nehrdinsky vyjít po svých a s životem stále před sebou, než hnít.

---

***

Moje máma se s tátou rozvedla, když mi bylo 5. Nechápala jsem to, ačkoli jsem je ještě před tím nachytala, jak se perou na chodbě, když nezavřeli pořádně dveře v mém pokoji. Nerozuměla jsem tomu dlouho a zkoušela jsem tuto máminu chybu napravit. Když to nešlo s mým tátou, proč bych nám nemohla sehnat nějakého jiného tatínka, který by s námi byl? Dnes rozumím tomu, že moje reakce byly možná pochopitelné, ale opravdu dětinské. Nakonec se znovu vdala, a ačkoli její volba mohla být podle mého tehdejšího mínění jiná, respektovala jsem to. Dospělácky jsem to chápala.

O pár let později jsem byla svědkem toho, jak se můj otec pokoušel o svobodnou matku mojí spolužačky Petry, kterou jsem moc nemusela. Petra došla k jinému názoru, než já před lety. Náklonnost k mému otci předstírala a užívala si nákupy, koupaliště, bazény a výlety, ale hodlala zůstat se svojí mámou sama, protože se starala jen o ni a ne nějakého chlapa. V současné době Petra bydlí s přítelem v Belgii, její máma je stále sama a občas si postaskne, že si měla přece jen někoho najít. I kdyby to nebyl můj otec, mohl to být prostě někdo, na koho se mohla těšit cestou z práce, s kým by trávila večery a dovolené. Ale pozdě není nikdy, že?

***

Lidé asi nemají jen "čas zdi", kdy prostě přijde náraz a nedokáží jít v životě dopředu (více tady). Život si prostě připravuje svoje zkoušky, lapálie a slabé chvilky, kdy se musíme rozhodnout, co je doopravdy důležité pro každého z nás. A že těch momentů je... Krize po ukončení školy a před hledáním první práce. Kdy vám dojde, že to nebude jen tak najít si něco perspektivního na dalších 30 let. Nervy, jestli vám dají hypotéku, stále obíháte banku a úřady a nejste si jistí, jestli to vyjde. Krize ve vztahu, krize středního věku, poporodní deprese, krize po rozvodu, krize kvůli umrtí v rodině, trvalých následků po nehodě a běžné havárky. Syndrom vyhoření a stres kvůli propuštění ze zaměstnání, stres kvůli neplacení hypotéky, syndrom opuštěného hnízda a život bez závislých dětí. Najednou spousta času na vlastní myšlenky, které v hlavě šeptají, mluví, křičí a řvou, dokud si nenajdete způsob, jak žít dál.

Nebuďte hrdinou a neumírejte zbytečně. Mě se to říká snadno, také jsem si vybrala několik svých krizí a určitě ještě dost jich mám před sebou. Dost na to, aby život nebyla nuda. Někdy bych trochu nudy pro změnu uvítala.

---

"Při tangu jde vlastně hlavně o boty. Smích.

...

Kamarádky jsme už hodně dlouho. Dospěly jsme do středního věku. Začaly jsme se nudit. Chodily jsme společně na jógu. To byla ještě větší nuda. A tak jsme se rozhodly pro taneční kurz. To už jako nuda nevypadalo.

...

Tak jsme se přihlásily. Zjevily jsme se tu se svými prošedivělými vlasy, mikinami, teniskami."
"Ani jsme se na to nenamalovaly. Prostě přišly tři vyhastrošené a poněkud odkvetlé ženštiny, které chtěly vypadnout z domu a stály o trochu toho pohybu při hudbě."

"A tango nám hned přirostlo k srdci. Panebože! Zabouchly jsme se až po uši! Poté jsme šly na náš první festival tanga. A rovnou jsme si tam pořídily první opravdické tangové botky. Každá troje. Když už, tak už."

"Tím byl spuštěn dominový efekt. K novým botám jsou přece potřeba i nové šaty, nebo ne? A k šatů, už pak je potřeba udělat i něco s vlasama a namalovat se."

"A shodit do těch nových šatů pár kil."

...

Taky je třeba poohlédnout se po novém parfému a staré šperky také už nestačí- chce to aspoň nové naušnice, a nejlépe hned několikery. Manikúra, a když už jste v tom, tak i pedikúra a nehty na nohou nalakovat tak, aby to ladilo k botám... Ta lavina už se prostě nedá zastavit."

A najednou- je z vás úplně nový člověk! A to všechno jen kvůli těm botám."

(Drž mě pevně, miluj mě zlehka)

---

Víte, asi máme každý před sebou krize a výzvy. A nakonec nejspíš bude jedno, jak velké budou, hlavně, že každý z nás neztratí chuť žít dál. Nikdo po nás nechce, abychom byli nutně hrdinou. Ale můžeme být těmi, co nebudou žít zbytečně. Život je příliš cenný na to, abychom dřepěli v koutě a litovali se, jak to máme zlý. A je škoda odříkat si ty radosti, které jsou kolem. Ať už jde o čokoládu, nebo druhého partnera.

Nejspíš i já budu mít problémy překonat chvíle, kdy budu pracovat a děti budou ve školce/škole. A potom odjedou na kolej. A pak možná na druhou a nebo se odstěhují úplně. Když nebudu vědět, co dál, možná začnu chodit na jógu. Nebo si koupím boty na tango. ;-)