Přehnané iluze zmačkat a zahodit!

Jako malá jsem věřila v existenci víly, která pomohla loutce být klukem. Říkala jsem si, že když budu hodná a poslušná, taky se mě jednou přijde zeptat, čím by mě mohla potěšit. A ono houby s octem. Potom jsem začala chodit do školy a věřila v to, že dobré známky mi v životě k něčemu pomohou, i moji rodiče mi to opakovali horem dolem. Na střední jsem už naštěstí věděla, že hlavní je mít v životopisu uvedené alespoň to "vzdělání zakončené maturitou", ačkoli papír po mě nikdo nikdy nechtěl. Ale že bych se díky tomu měla o hodně lépe, to ne. Prostě, představy o tom, jak věci budou vždy jednoduché a budou hrát v náš prospěch, se časem rozplynou.

Nemůžeš se provdat za muže, kterého jsi právě potkala. Někdo to už musel těm princeznám říct nahlas.

---

Čím to vlastně je? Pokud se opravdu dítě narodí čisté jako list papíru, musí přece někde získat víru v dobro. Pohádky? Že by měly takovou moc? Nebo rodičovské ujišťování, že má cenu být na ostatní děti hodný, protože i oni se potom budou ochotněji loučit se svými odrážedly, kočárky a lopatkami a na chvilku je půjčí? A má vůbec cenu ještě dnes být optimistou?

Jako pesimista vám na poslední otázku nedokážu odpovědět na základě vlastní zkušenosti. Ovšem, i dobráctví má svoje kouzlo. A je vlastně jedno, jestli jste jako malí hltali pohádkové knihy. Nejspíš opravdu mají moc každý večer dítěti ukázat, že dobro vždy vyhraje a má cenu bojovat za dobro, i kdyby hrozilo, že princ sedmihlavého draka nakonec nezabije a padne únavou. Prostě to má cenu, dělá se to tak a hotovo. Že jsou nějaká "ale" a limity, to se přece dozví časem. A taky to, že je mnohem více srabů a lumpů. Aby toho nebylo málo, ještě o něco později zjistí, že je mnohem jednodušší věci vzdávat a odcházet z boje.

Osobně mě udivuje, když ještě dnes narazím na prince na bílém koni, který se může roztrhat, jen aby nějakou vysvobodil, ač by bylo očividné, že je to pěkná mrcha. Uznávám, že by se spíše hodilo jeho dopravní prostředek pojmenovat spíše jako mrak, protože až tak vysoko nad realitou doopravdy je. Ale kouzelné to je, opravdu. I mě kolikrát udivuje jeho vůle vidět obzor zalitý sluncem. Ano, opravdu to považuji za vůli, protože nejde přece po všech karambolech a fackách Osudu stále obkročmo sedlat mrak a pohybovat se v tak řídkém vzduchu. A zároveň naplňuje smutkem, že až jeho vůli něco zlého zlomí, kromě tvrdého dopadu na zem ztratí vše, co znal a měl za vlastní. Všechny jistoty, sny a vyhlídky, které zůstaly tam nahoře v nedosažitelném řídkém vzduchu.

Když zkouší komunikovat s duchy z 500 let starého Německého zámku- v angličtině.

(Zdroj: FB/FantasyAndScifiRockMyWorld)

Když už není možné potkat opravdu srdečného přesvědčeného optimistu, je jednoduché potkat blbce. Blbce, který svoji hloupost dokáže schovávat za hesla optimistů, ba dokonce svoje chyby vychvalovat jako něco chválihodného a veledůležitého. Jak moc takových lidí po světě běhá, nemusím nikomu říkat. Někdy mám dny, kdy se mi zdá, že nepotkávám nikoho jiného. Proto pomalu docházím k názoru, že se u mě projevuje alergie na blbost- jakmile potkám blbce, začnu slzet a nedokážu přestat, dokud se kolem mě nepřežene do bezpečné vzdálenosti. A že ta hranice je opravdu vzdálená.

(Alternativa k asshole, v souvislosti s otázkami)

Člověk, který se tě stále ptá na názor, ale vždy udělá přesný opak toho, cos mu řekl.

(zdroj 9gag.com)

***

Sama jsem jednu iluzi v nedávné době na sobě pociťovala a teď se z ní pomalu vzpamatovávám. Možná i vy se během života doslechnete o tom, že je údajně nejlepší mít děti v rozestupu 2 roky, protože jedno je samostatnější, když druhé přichází na svět. Nutno ovšem dodat: Jak které dítě.

Lucinka byla v pondělí na prohlídce u paní doktorky. Měla přesně 18 měsíců, nechala se zvážit a změřit a jako dárek k polonarozeninám vyfasovala injekci do zadečku. Když jsem přiznala, že jsme paní doktorce vyrobili nového pacienta a jsem v 18. týdnu, zvedla obočí, že by to na mě ani nepoznala a hned se ptala, jak to s tak velmi živým dítětem zvládám. "No, blbě. Užívám si všechno: křičení, strkání hraček do rukou, když vařím, věčné oblékání panenky, která je oblečená sotva pár vteřin. A kolikrát i výstupy na ulici včetně válení se po zemi a nelibé pohledy procházejících, když ji čapnu, postavím na nohy a dvakrát plácnu po zadku." Shrnuní, že období vzdoru bude nejspíš u tak nabuzeného děcka ještě několik dalších měsíců a zdůraznění, že bych se "měla pokusit ji trochu osamostatnit, nenosit a nepodávat vše, na co si vzpomene", je moc fajn, ale je to pro mě stejně psychicky náročné, jako ji zvedat, nosit a podávat.

Navíc jsem ji nedávno v polospánku sprchovala, celých deset minut jsem ji měla na ruce, aby náhodou neuklouzla a od té doby mě častěji bolí břicho v místech jizvy po císařském řezu. Musím si lehat častěji, taky se nerozčilovat, což je v posteli s pobíhajícím dítětem kolem nábytku složité.

Snažím se, to je zatím všechno, co můžu. Moje představa o tom, že s větším dítětem se druhé těhotenství zvládne jednodušeji, byla zkreslená, protože do mých parametrů nebyly započítány nové móresy Lucinky, která si mě žádá víc, než musí a potřebuje. Nakonec budu ráda, až se dostanu přes 25. týden a spadne ze mě strach z rizik předčasně narozeného miminka.

***

(zdroj: FB/TheOfficialGrumpyCat)

Třeba za to všechno mohou pohádky, možná taky rodičovské poučování, že se nemá odcházet od rozdělané práce jen proto, že se zrovna nedaří a věřit, že se s trochou snahy navíc dotáhne vše do zdárného konce. Nemusím být optimista a věřím tomu občas také. Třeba právě teď, když odoláv
ám probuzené Lůce, která spala sotva dvacet minut. Dostala lahev do pusy a mrkáme na sebe. Přestože dlouho odolávat nebudu a také se sama svalím vedle ní do postele. Iluzí by v tomto případě bylo myslet si, že si lehnu na dlouho. Některé představy ale nejsou špatné. Pokud se nepodobají mraku v nedosažitelné výšce. To je podle mě už na pováženou... Kdo by si chtěl dobrovolně rozbít nos při pádu!?

Jaké by to bylo, kdyby pohádky končily jinak? Popelka by drhla dál podlahu, Sněhurka spala v rakvi a Elsa možná byla ve speciální škole. Nebo by se dostala do pohádky pro dospělé... :-D