Skoro-narozeninový-článek

Začalo to jako vypisovací prostor, o kterém nikdo z mých reálných přátel nevěděl. Dokonce ani můj muž, který byl vždy v práci, když jsem sem ťukala článek. Potřebu někam psát jsem měla hlavně v období puberty. A asi proto u mě vznikla potřeba mít svoje tajné místo.

Ale práce si mě žádala víc a víc. Vznikl první článek a dalších 11, ale po několika dnech jsem musela opustit Matrix a blog stál. A čekal. Dokonce jsem dostala pár mailů, které hlásily, že blog bude zrušen a i ty jsem ze začátku ignorovala. V poslední chvíli mi to ale bylo líto a opět jsem heslo naťukala do řádku pod svoje uživatelské jméno. A pak jsem napsala článek. A ten samý měsíc ještě dalších 39. O věcech, které mě ten rok zavalovaly a překážely v hlavě.

---

Najednou jsem měla čas. Pozastavila jsem živnost a byla doma s rostoucím břichem a muž jezdil za hranice a nechával mě doma samotnou. Byla jsem ráda, že jsem blog nenechala smazat. Měla jsem radost ze svého tajného místa, kam jsem si mohla schovat svoje myšlenky, které se mi nechtělo psát na facebookový profil.

---

Bude to znít jako paranoia, ale někdy nemám potřebu znát názory přátel. Někteří jsou navíc přesvědčeni, že mě znají víc než se znám sama a tak občas na sebe reagujeme přehnaně- oni kladou moc zbytečných osobních otázek a já se bráním a ve snaze ukončit to nakonec útočím také. Od začátku těhotenství, které pokračovalo s mým návratem k blogu, jsem navíc začala být alergická na mnoho žen. Sama pro sebe tomu říkám "syndrom starých matek". Ženy ve věku mé matky a starší, které viděly prvorodičku a musely mě náležitě poučit, jaké těhotenství měly ony, co bylo za komunismu normální, že byl Sunar, nebyly jednorázové plíny (překvápko, za mě taky nebyly jednorázové plíny- no a co?!). Násilně, bez optání, bez ohledu na to, jestli mě to vlastně zajímá. A proto jsem víc času trávila doma v klidu, pohodlí a sprchou na dosah, kousek od blogu, který se mnou zůstával doma, když mi Dan odjel. A nikdo na mě neútočil, když jsem nestála o konverzaci, ale jen vypisování.

---

21. března tomu budou 3 roky, co jsem si vymyslela "faunovo území"- svoje místo, o kterém ani teď muž pořádně nemá ponětí. Ví, že si někam píšu, ale nezkoumá důkladněji co a za to jsem ráda. On chodí relaxovat na točené nebo do truhlářské dílny.

Takže:

"Moje milé místečko, jednou jsem rok na tebe neměla čas, ale tys na mě počkalo. A zkusili jsme to spolu znovu. Vlastně jsem se bála, že jsem zapomněla, jak jsem psávala. Ale tys na mě stejně čekalo a dalo mi tolik času, kolik jsem potřebovala. A stalo ses pro mě malinkou tajnou srdcovkou. Děkuju. "