Co s nymfomaniakální puberťačkou?

Říká se, že se nejlépe dají překonat věci na základě vlastní zkušenosti. A co když žádnou takovou nemám? No, babo raď!

Teprve pár let jsem mámou a už se děsím toho, co bude dál. Už teď říkávám věci, které jsem neměla v plánu nikdy říct nahlas, nebo jsem alespoň počítala, že jako správná prudérní matka budu tyto věty říkat, až mě v patnácti budeš posílat ven, abych viděla svět takový, jaký je a ne jaký byl v dobách mého mládí. Díky výlevům, které si nenecháváš jen na doma, občas prohlašuju, že by sis měla počkat až ti bude 30, budeš mít vystudovanou DAMU a budeš hrát v Národním, kde ti za takové móresy budou cpát neslušný prachy a rozhodně nemáš plýtvat talentem teď na ulici zadarmo pro všechny kolem.

---

Asi to období vzdoru v tomto věku vyžaduje normálně. Myslím tu pevnost v názorech a odolávání usmrkanému děcku, co se klidně vyválí v blátě na zemi, když se rozhodne, že rozhodně nebude šlapat po svých, jak mu to nalajnovala máma. Některé momenty asi nikdy nezapomenu, jako právě tuto scénu, protože jsi byla velmi překvapená, když jsem tě čapla, postavila znovu na nohy a s plácnutím po zadku informovala, že tě s bolavým břichem a zdvojenými nohami rozhodně nosit nebudu. Dostala jsem se právě přes dvacátý týden druhého těhotenství a ani pohled na uplakaný pokřivený obličej mě nedonutil k tomu, abych už tak nateklé nohy namáhala víc, než jsem musela. Ale ty tvoje dvě zdravé nožičky, co jindy rošťácky pohazuješ v kočárku ze strany na stranu, si zaslouží trochu pohybu, no ne?!

Ale je jedna věc vyjednávat s ani ne dvouletým dítětem a s puberťačkou, která už má vlastní názory, vlastní obzory a vlastní představy o tom, kde bude za deset let. Že nejspíš bude modelkou a bude na titulních stranách časopisů a nebude na to potřebovat žádnou střední školu, jo, s tím se budu muset nějak srovnat. Potom, teď ještě ne. A nebo si naopak nabereš velké sousto a pokud budeš po tátovi, jako jsi vztekle paličatá teď, nejspíš se raději sama ve snaze dosáhnout toho snu zhroutíš na vyčerpání organismu. Jedna možnost lepší, než druhá, koukám.

S tou pozdější pubertou jsem počítala. Vlastně se na ni těším víc, než na tu, kterou procházíme spolu teď. Mám ráda konstruktivní hovor. Sednout si a říct si, jak to vidím já, jak to vidíš ty a jak toho dosáhnout. Teď na nějaké mluvení jedna z nás nemá moc rozum. Vlastně někdy obě nemáme rozum- opět se vracím do stavů, kdy se během minuty rozbrečím, naštvu, omluvím, bouchnu dveřmi a s pláčem uteču do koupelny, kam mi musí o chvilku později táta donést čokoládu. Logika je pro mě momentálně skoro jako nadávka "Ty Bílá velrybo!", protože bych mohla zajímat opravdu jen nějakého zvrhlého Achaba.

Důvod, proč si v hlavním proudu puberty fandím, je fakt, že si ještě docela pamatuju, co jsem v jakých oblastech cítila sama. Myslím, že se v tomto okamžiku válíš v slzách na zemi, protože nejspíš mi ani tato naděje dlouho nevydrží a pošleš mě s mými názory do háje z minulého století- tedy mojí éry. Ale třeba časem zjistíš, že se některé věci přijímají mnohem jednodušeji, když se dokážeš vcítit do toho druhého. Neříkám tím, že tě budu nechávat dělat všechno, co si zamaneš, ale že možná budu přístupná dohodám. Když si je sama dokážeš obhájit, ovšem, nebudu ti nic dávat úplně zadarmo.

Jistý průšvih budu mít v momentech, kdy se situace bude motat kolem věcí, které neznám. A to kolikrát nejsou žádné prkotiny.

Děsím se toho, že budeš stále tak hezká okatá mrcha, jako jsi teď. A že budeš mít kliku na geny a nepodědíš moje stehna, ani zadek a malá prsa. A v mladickém rozmaru se budeš chtít celkem logicky líbit a nechat se okukovat. Ani tatínek nebyl nějaký upejpátko a ani ty nejspíš nebudeš mít problémy. Zato já byla v pubertě šedá asexuální myš, co nosila roláky. S nadějí, že bys snad jednou mohla domů vodit jednoho kluka za druhým, bych se srovnávala těžko. Stejně jako s možností, že se budeš oblékat jako levná holka. Řešením by bylo, abych ti kupovala lepší oblečení, ale vzhled (pro změnu) drahé holky na jednu noc není o moc větší výhra.

A navíc moderní sítě jsou takovou příležitostí ukázat, co která holka má a nemá- tedy, že má prsa a nemá rozum ;-)

Nevím přesně, jak bych v takové situaci reagovala. Jak ti ukázat, že hezké chytré holky nepotřebují k oblíbenosti a uznání vypadat podbízivě. Je fajn se líbit, ale ne za takovou cenu. Možná pracovat na sebeúctě, ale kdo ví, jestli to tou dobou bude ještě cool slovo. Samozřejmě by bylo možné ti všechno zatrhnout a hrát si na bachaře, ale není to podle mě dlouhodobě udržitelné řešení. Nebo tě prostě nechat, aby sis nabila nos, ale je jasné, že bych byla mnohem raději, aby existovala i jiná možnost. Riskovat, že se ti něco stane, když tě někdo bude považovat za povolnou jen proto, že budeš naivně vysílat špatné signály, je podle mě zbytečné. A nezodpovědné. Škola života je nejlepší učitel, ale opravdu se musí čekat až na to nejhorší?

A nebylo by to vlastně moje selhání? Čekat, až ti někdo jiný ukáže, jak krutý život může být jen proto, že nejsem chlípný chlap, nemám koule a nejsem na zajíčky? A to jenom proto, že sama touhy ojet všechno živé neznám nebo jich prostě nemám zapotřebí? Já bych říkala, že kvůli sebeúctě, ty bys mohla oponovat mým věkem, nevyhovující postavou a názory z minulého tisíciletí. A třeba bude jedno, který názor bude ten správný. Kdyby šlo tvoje sexuální choutky přesměrovat někam jinam- třeba na pečení nebo šití. Tatínek by se mi určitě teď smál, že "když svědí, neporučí nikdo", ale myslím, že si raději sám nepřipouští všechny možnosti, které nás mohou s tebou a tvojí pubertou potkat. No, třeba se budu příjemně divit, a třeba si vytrhám s hrůzou všechny vlasy a obočí. A táta taky, jen to ještě neví.