Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel

(zdroj všech obrázků: FB/stoletystarik)

Když vám při čtení dojde, že nikdy nevíte, co se vám může stát zítra, za rok. A že je hloupé myslet si, že "na něco jste už moc staří". Alan za jedno století viděl a zažil kde co a stejně ho dobrodružství neopustilo ani po stých narozeninách.

---

Když se vám kniha dostane do ruky, je jasné už z obálky, že Alan očividně hojně cestoval. Jak jinak si vysvětlit mapu a kufr, který svírá za madlo v ruce. Již po několika stranách čtení zjistíte, že za svůj život nebyl dlouho na jednom místě, ale onen kufr souvisí především s dobrodružstvím novým, ke kterému přijde jako slepý k houslím právě v den svých stých narozenin. Kufr totiž tak trochu omylem odcizí mafiánovi na nádraží se slepenými blond vlasy a bundou Never again, když utíkal ze své vlastní mediálně sledované oslavy v domově důchodců. Ovšem ale nejde, aby kdokoli bral cokoli nedovoleně organizaci, jakou Never again je, takže o akci není v nejmenším nouze. O to spíš, když se policie pustí do pátrání po oslavenci, který beze stopy zmizel a mrtvoly se množí.

Zvláštní je, jak nám život míchá karty. Alan nikdy nestál o hovory o politice, ale vždy se našel někdo, kdo s ním právě o tom jediném chtěl mluvit. A připomínal mi tak často Gumpa, který byl úplně obyčejný, bez pravomocí a výhod, přesto se přimotal k událostem, které hýbaly světem. U Alana to bylo především proto, že rád vyhazoval věci do vzduchu a byl v tom velmi dobrý.

Audiokniha to dotáhla velmi daleko, dokonce se díky hlasu Martina Stránského stala Audioknihou roku 2015. Ze začátku jsem byla zvědavá, jestli někdo s tak specifickým hlasem vůbec dokáže i po několika kapitolách působit zajímavě a ne monotónně, ale moje obavy se rozplynuly velmi rychle. Bylo to vtipné, hlasem dokázal vystihnout celkem jednoduše ironii i těžké životní situace, které Alana postihly především v jeho dětství.

Pokud vám doporučuji knihu i audioverzi na cesty se sluchátky, film rozhodně odmítám hodnotit příznivě. Uznávám, že zpracovat materiál o takové tloušťce a obsahu tak, aby se to dalo nacpat do dvou hodin a ještě to mělo kouzlo knihy, je samo o sobě skoro nemožné. Ale tento film se prostě musel potýkat se stejnými problémy, jako tolik jiných adaptací slavných knih. Mě rozhodně štvaly maličkosti, protože krátce před shlédnutím jsem knihu dočetla a byla jsem plná čerstvých dojmů.

Nechápala jsem, proč- když kniha začíná oslavou narozenin a útěkem Alana v papučích z okna, musí film začínat Alanovým životem krátce před příchodem do domova důchodců, kdy žil s kocourem Molotovem- o kterém se dočtete skoro v úplném závěru knihy a rozhodně byste ho nečekali v prvních minutách filmu. A potom opravdu ty kraviny- výbušniny, které pomstily kocoura a zabily lišku, měly přece nechtěně vyhodit do povětří i přilehlou kůlnu a celý dům, tak se přece dostal do domova pro seniory. A mladík z Never again díky 2mm sestřihu vůbec není blonďák s umaštěnými vlasy. A "Karakas" nebyl ženská, vždyť se společnost Never again setkala ve vězení a která věznice má smíšená oddělení? Jak říkám, kravinky mě nazlobily natolik, že se stále více přikláním k doporučení: Přečtěte si knihu nebo si poslechněte Stránského, ale film až po jednom nebo druhém, nikoli jako první.

Kniha pro všechny, kteří si myslí, že v životě zažili všechno, co mohli a nic je už nečeká- kromě křížovek. A že není možné najít svoji polovičku po stých narozeninách. A pro všechny mladé, co neví, co se sebou. A všechny, kteří vyžadují v životě přílišný řád- zjistíte, že ho nepotřebujete!

Knihu i s druhým dílem Jonassona o Analfabetce můžete zakoupit za dobrou cenu v Megaknihách. A jistě zde bude k dostání i nové dílo o Andersovi, které vyjde v červnu 2016 :-)