I to se může stát, protože "člověk je sám o sobě velmi inteligentní tvor, ale lidstvo jako společnost je úplně pitomé a snadno ovlivnitelné uskupení bez určitého směru".
Stát se může cokoli. Můj problém je, že pokud se to nestane za mého života, může se to docela dobře stát za toho vašeho, Lucinko. Mám přece na tebe náskok 24 let, na Zuzku ještě víc. A kdo ví. Otazníků zda a proč je mnoho a tak ti alespoň na dobu, než půjdeme všichni a všechno společně do kopru, můžu zanechat alespoň dvě možnosti, které by podle mě mohly nastat. Ne, že bych měla křišťálové koule a viděla budoucnost, ale vycházím z předpokladu, že sobeckost a hloupost jsou bez hranic. A nevšímavost s prospěchářstvím, bohužel, taky. Jak ráda bych se pletla a nakonec nás všechny smetl nějaký roj šutrů, abychom za ten konec nemohli sami...
Dojde voda/jídlo
Suché léto bylo tady loni, letos s ním meteorologové vyhrožují taky. Při ukázce záběrů, kde byl na horách sníh loni před měsícem a kde letos tou samou dobou, je vidět, že zásoby vody jsou ohrožené. Alespoň pro toto léto a tento rok. Dá se doufat, že příští rok bude situace lepší, ale nemám v povaze být optimistou. Zvlášť, pokud se jedná o něco pro mě tak neuchopitelného jako je počasí, vlhkost vzduchu a cokoli jiného nad mojí výškou 168cm. S vodou jsou ostatně problémy nejen zde. Střídání prudkých dešťů s dny sucha a mdlob, je častým tématem mnoha plátků nejen v Čechách. Podsledně to dost odskákali Němci, dokonce i tvůj táta měl nahnáno, protože záplavy na sousední Francii přišly právě v době, kdy se pohyboval u Paříže, tvrdl v zácpách a bál se, že místo uvězněného auta bude muset řešit rychlý nákup loďky.
Sir Charles se jednou zmínil, že nepokoje a občanské války, útoky a migrace, považuje za důsledek nedostatku vody. Nedivím se mu, dokonce mi to přijde rozumné. Každý se má potřebu dívat dopředu, když ne kvůli sobě, tak kvůli dětem. Kvůli dětem a zanechání lepších podmínek pro budoucí generace, dělá každý rodič možné i nemožné. A pokud k tomu patří mírumilovné stěhování na lepší místa, bránění území, nebo získávání lepších míst silou- i to dělají zoufalí lidé ve snaze žít. A my tady? Jsme v době, kdy až během dnů sucha zjišťujeme, jak na hlavu jsou řešené naše rezervy. A když dojde na záplavy, že kolikrát nejsou vyřešené žádné bariéry a ochranná opatření.
A na polích se pěstuje řepka, protože z toho mají zemědělci peníze od státu, ale ta samá plodina nás nenakrmí. Je perspektivní mít žluté lány, abychom jednou mohli do aut cpát "bio", a doufat, že budeme mít dost chleba pro všechny? Jsem pro solární energii, větrnou, vodní, třídění odpadu a recyklaci, ale tu jedovatě žlutou začínám nesnášet. Za mého dětství se chodilo krást klasy kukuřice nebo palice slunečnic, které již ustoupily kvůli dotacím řepce. Už se nevyplatí tolik, jako "žluté zlato". A bojím se, že je to sice ekonomické, ale jednou nás to bude hodně mrzet. A bojím se, že to jednou odskáčete hlavně vy, naše děti.
"Neuvážená víra"
Sama o sobě není špatná. Stejně, jako člověk sám o sobě je inteligentní. Osobně zastávám názor, že přirozeností každého člověka je věřit. V cokoli. Osud, vnitřního boha, sám v sebe, něco tam nahoře, mimozemšťany, nový den. I kdyby to mělo být jen další ráno, do kterého otevřu oči- mám právo si v to hezky věřit a nikdo mi nemá právo to brát. Ani tobě, nikomu. Nemám po zkušenostech důvěru v organizovanou víru, kdy se lidé sejdou, řeknou si, čemu by měli věřit, co ještě ano a co už ne, jak a jak často, co s odvoláním na svoji víru dělat. To je podle mě jedna z věcí, které tady v současnosti dělají bordel, bez ohledu na to, v jaké části světa k tomu dochází.
"Je to všechno podle božího záměru"
1. Stvořit vesmír
2. Dát Stevovi nádor
1. Stvořit vesmír
2. Dát Stevovi nádor
3. ...
***
Nedávno mi volala tvoje babička. Se svojí mámou mám vztahy našponované, ale čím více si uvědomujeme, že mám naši rodinu a ona zase tu svojí, dokážeme spolu mluvit. V minulosti prodělala celkem tři operace mozku, dvakrát kvůli nádoru na stejném místě, jednou byl o kousek vedle. Také zhoubný nádor v děloze a následné odebrání tohoto celého ústrojí. Tentokrát mi do telefonu řekla, že děda Bohouš před rokem prošel operací střev, o které jsem věděla sice opožděně, ale věděla. Ale až teď mi bylo řečeno víc- nešlo jen o zauzlení střev, ale o zhoubný nádor v jednom úseku střeva a následné zauzlení. Smutné je, že náš život se častokrát změní až po nějaké takové ráně. Musíme držet dietu do konce života, méně se stresovat a více dbát o to, jak žijeme. Bohouš musel oblíbené výpečky a tlusté maso vyměnit za něco, co z duše neměl rád- zeleninu: vařenou, dušenou, na másle, také ryby a libové maso. Dřív špenát a dušenou mrkev bez omluvy z talíře vysypával během rodinného obědu do záchodové mísy. Teď už nesmí.
Mohlo by se říct, že je ale celkem běžné a tedy i dobré, když po každé takové ráně člověk vezme rozum do hrsti a změní se, jen aby si zachránil život a dal mu i s tímto omezením smysl. Bohoušovi nic jiného nezbylo, oproti babičce má také velký věkový náskok a sám by tu rád ještě nějakou dobu byl. Víra ale ne vždy je otázkou rozumu, takže "vzít rozum do hrsti" se v mnoha případech nekoná. Tvoje babička na to potřebovala tři operace mozku, jednu břicha a až společně s dědou Bohoušem si naordinovala dietu a změnu životního stylu. Až tolik pokusů, Lucinko, to nemusí každý dostat. Babička měla štěstí, ale nedochází jí to. Omluvy a výmluvy, proč něco nejde, proč nemůže a že to má všechno nějaký vyšší smysl a záměr, nic nezmění. Ani nezachrání život.
***
Tehdy se lidské slabosti a neochota myslet svalí na víru a někoho jiného. Jako kdyby to, že si sama hnojím život neuváženým životním stylem a neberu na sebe ohledy, mělo nějaký vyšší smysl. Jako sebeobětování. Kdo by nechtěl být veleben jako mučedník pro vyšší záměr?! To má smysl v případě, že se scházíš v nějakém společenství a lidé tvoje utrpení vidí, pokud ale jde o tu pro mě přirozenou "víru pro sebe", není, kdo by tě litoval a před kým by ses mohla obhajovat, že "se mi stalo toto a ono to má nějaký smysl". V tom případě si přece každý dává na sebe pozor, přemýšlí a má se rád a pokud se i tak něco takového stane, neobviňuje nikoho a na milion procent dělá všechno, aby k tomu už nikdy nedošlo. Protože se chce dožít dalšího rána, sám za sebe a v co nejlepší formě. Alibismus, holčičko moje, neochota převzít odpovědnost za svoje chování, je otázka nejen tvojí babičky. Divila by ses, kolik lidí svoje problémy hází na boha. A těch nezodpovědných je dost i tak. Nezodpovědnost může vypadat jako malichernost, věřím ale, že v celkovém měřítku by mohlo jít o velký problém sabotérů, co nemají potřebu brát ohledy na sebe, ostatní a ještě ke všemu si to nepřiznají.
------------
Nevím, holčičko moje, co bude. Za rok, dva, deset, padesát. Ani na co umřu a jaké zdravotní komplikace nás do té doby čekají. Zatím přemýšlím o tom, že v dohledné době necháme prohloubit studnu na zahradě, pro jistotu. A taky pořídíme nějaký velký barel na sběr vody. A tatínek má připravený rozpočet na solární panely na střechu, které by nám alespoň trochu pomohly s placením proudu a jistou soběstačností. Zatím je to vše, co pro vás můžeme udělat. Až budete větší, budeme spolu mít malý záhonek a budeme pěstovat bylinky nebo se učit starat o něco jiného, co by vás bavilo. Abyste objevily kouzlo pěstování jídla, které samy vidíte růst před očima. Myslet, starat se a převzít odpovědnost.
Komentáře
Okomentovat