Když jsem tě poprvé uviděla...

Na lásce je úžasné, jak je pokaždé jiná. I když prožíváš něco opakovaně, neznanená to, že víš jistě, že to bude stejné. Tentokrát jsem byla na spoustu věcí připravená, ale moje očekávání byla opět překonána. V dobrém, samozřejmě.

Věděla jsem jistě, že při odchodu s tebou domů budu mít opět bolavé břicho. A budu mít mokré fleky na tričku, kdykoli zapláčeš hlady. A byla jsem smířená s představou, že ani s tebou nebudu při tvém prvním nádechu. Smířená, ne spokojená. Doufala jsem, že si to alespoň později vynahradíme a i v tom byla moje očekávání naprosto zbourána a překonána. Ty jsi totiž byla....

Kus. Opravdu, holčičko, tys byla kus ženské, co přestala plakat, jakmile jsem tě dostala poprvé do ruky. A dívala ses na mě těma očima, co máš barevně po mě. Bylo hrozné nechat se tak převálcovat city, tiše si plakat do deky, zatímco jsem si rukou přidržovala zalepenou jizvu na břiše. Láska, kočičko moje, byla jsi moje láska na první pohled.

---

****

Čekat dvě hodiny na tvoji krátkou návštěvu a pomazlení, to bylo hotové mučení. Sestra mi donesla konvici s čajem a lísteček s několika čísly. Zuzanka, 4,320kg, 50cm, 26.8. 2016 v 1:09. Řádek s porodní váhou jsem si přečetla několikrát a když jsem se ujistila, že to není překlep, moje chuť vidět tě vzrostla z maxima na nejvyšší možný stupeň. A pak tě donesli a tys přestala plakat, jako bys věděla, kdo jsem. A plakat jsi začala, až když tě zase odnášeli. Když nás společně pustili na pokoj na oddělení Šestinedělí, sestry se na tebe chodily dívat, jak krásně spíš, protože tě do té doby znaly jen plačící. A nemohly tě utišit, jen jídlem. Jinak jsi ale plakala, ale jakmile jsme byly spolu, spinkala jsi v klidu, bez kňourání a naříkání a ony si byly jisté, že jsme jedna pro druhou jako dělané.

Během těch dnů, kdy jsme čas trávily spolu v nemocničním pokoji, jsi rostla, jedla a spokojeně spinkala a já během té doby -mezi pícháním injekcí, bolestmi a ultrazvuky, které neukazovaly skoro žádnou změnu- měla čas přemýšlet a říkat si, že jsi byla tak velká při narození kvůli tomu, že jsi mě už z bříška slyšela zlobit se na ségru a taky jsi cítila, jak mi je, když zlobí pro změnu ona mě. A třeba sis proto obalila nervy, doslova, trochu víc. A vaše babička zase při jednom hovoru řekla, že jsem ti stihla před narozením dát všechnu sílu, co ve mě byla. A mně jí moc nezbylo. Je fakt, že já měla vždycky talent nedomyslet do konce důsledky svého jednání. Ty jsi moje světlá výjimka, s Lucinkou. A vaším tátou. Nemůžu být talentovaná stoprocentně. Ať je to ale jakkoli, už jen tím, jak ses na mě dívala těma kouzelnýma očima poprvé, jsi mi vyrazila dech a já ho ztrácím vždy, když se na mě podíváš a usměješ. Dodnes. Bez dechu bývám často, směješ se ráda.

****

Moje Zuzinko, ty naše druhé a první štěstí. První a druhá lásko, kterou jsem si devět měsíců nosila a těď nosím na rukou. Lásko, která budeš vždycky nad očekávání, překvapivá a neopakovatelná. A připravuješ mě o dech i slova. Ty.... Naše. Milujeme tě.