Možná, možná ne

Udělala jsem si radost a plná nadšení, že se mi s holkami za zády povedlo přečíst jednu knihu, koupila jsem si druhou, na kterou mám nostalgické vzpomínky. A upřímně, měla bych škole poděkovat za pár věcí, kterými mě obohatila do dospěláckého života. Toto je jedna z nich.

To byl školní rok 2009/2010 a nás čekala maturita. Ten rok jsme před třídou měli referáty o knihách, které jsme si mohli zapsat mezi dvacítku přečtených, o kterých budeme mluvit, pokud si vytáhneme jejich období. V den, kdy se vybíraly referáty, jsem marodila, takže v den mého návratu mezi (zatím) živé, na mě čekaly dvě možnosti. Obě stejně neznámé. Los vyhrála ta kniha s vtipným jménem autora. Fulghum. Čte se Fuldžum. Při rychlém opakování to dž znělo jako č, takže fulčum nečum. Fakt mi to alespoň tehdy přišlo zábavné. Učitelka neměla nároky na určitou knihu a nechala na mě, kterou si vyberu. Když jsem se v telefonátu mimochodem zmínila tetě, o týden později mi v balíčku přišly poštou 3 knihy, které měla doma. Prý, abych si je v klidu pročetla, klidně si zatrhávala a nechala si je tak dlouho, jak budu potřebovat. A první, kterou jsem vzala do ruky, se jmenovala Možná, možná ne.

---

Zažrala jsem se do ní už v úvodu. Již od pročtení sloupku na vnitřní straně obalu bylo jasné, že autor je inteligentní, sečtělý, má mnoho životních zkušeností a chodí s otevřenýma očima i srdcem. Hlavně to poslední jmenované se ukazovalo na každé stránce. Všechno popsal tak hezky lidsky.

Že za slovo, které by dokázalo pojmenovat żivot a celý úděl, by považoval slovo Možná. Které dává svobodu jednat a jít. Moci něco dokázat a posouvat svoje hranice. Nevymlouvat se na Osud a to, že jsou věci nalinkované, protože je možné zachovat se rozumně nebo jako idiot. Když je něco možné, je to dosažitelné a udělat to lze.

O životě veřejném, soukromém i tajném, který se odehrává v naší hlavě a za který by nás zavřeli do blázince, kdyby prosákl do našich paralelních żivotů. A o tom, jak moc důležitý tento tajný život je. A o výboru, který nám kolikrát zasedá v hlavě, když se rozhodujeme, máme-li něco vykonat.

O údajích, které nás ve veřejném životě mají prezentovat a které vypisujeme do kolonek na úřadech, ale ve skutečnosti o nás nic neříkají nebo neříkají všechno. O jménech, která nám dali rodiče, ale my se prostě necítíme být Janou, Petrem nebo Petrou. A proto fandím Lúmenn v touze být zapsána úředně tak, jak se cítí dobře. O místě narození, které nevypovídá o tom, kde se cítíme být doma.

Příběhy plné lidskosti, krásy a přirozenosti. Myšlenky psané pečlivě, jasně a přitom bohatě, až se mi plnil papír poznámkami o bohatosti metafor, přirovnání a slangu. A přesto mi nešlo uchopit jen jeden příběh, o kterém bych před třídou mluvila, abych tu krásu přiblíżila. Nudné body, jako: že je dílo autobiografické, jsem nechtěla do referátu tahat, ale musela jsem. A tehdy poprvé jsem mluvila skoro tak, jak píšu dnes, o tolik let později, na svém blogu.

----------

Tohle by patřilo do rubriky O Blogu.

Ale vztahuje se to ke knihám, o kterých píšu.

Když jsem odkaz na Vejce odeslala Hance z týmu Megaknih, odpověděla, že jí ty moje články baví, protože jsou jiné. Proč je tomu tak, jsem už částečně napsala. O knihách asi nedokážu přemýšlet a psát nudnou snůšku pojmů, tvrdit, že autor poużívá příliš přirovnání nebo najít dvě hlavní postavy a charakterizovat je, jako jsme to dělali na střední při referátech. Asi tohle prostě nedokážu. Pokud se moje články dostanou k maturitnímu ročníku, budou nanic. Ale mohu vám říct, proč si chcete tuto knihu přečíst. K jakým myšlenkám jsem se s ní dostala já a co to ve mě zanechalo. A co to provede s vámi si musíte zjistit sami.

--------------

Možná, možná ne bude mojí srdcovkou. Tentokráte už v mojí vlastní knihovně. Toto vydání se skoro vůbec neliší od toho, které mi půjčila teta, ačkoli se jednalo o jedno z prvních. Po letech jsem se znovu nechala unášet tím, jak maličkosti mohou změnit život. MOHOU. Možná. Když si jich nevšimneme, možná ne. A jak je důležité, jak vnímáme sami sebe. Co MŮŽEME a taky uděláme.

Pamatujete si na první srdeční knihu, kterou jste četli? Pamatujete si, jak jste se k ní dostali a kdo ji koupil?

Odkaz na článek o jedné myšlence z knihy

http://zdefaunovo.blog.cz/1702/pocat-a-kde

Odkaz na knihu v knihkupectví

https://www.megaknihy.cz/romany-beletrie/1644-mozna-mozna-ne.html