Nespavost vyléčily děti

Ještě před několika lety se mi běžně stávalo, že momenty bezprostředně před spánkem jsem věnovala rekapitulaci dne. A ne jen v tom dobrém. Když se stal nějaký průšvih, přehrávala jsem si všechno v hlavě a na nepříjemné otázky a narážky jsem reagovala jinak. Promyšleněji a více asertivně. Ne tak překvapeně. A jak jsem se tak užírala a stresovala před spaním, spánek sám o sobě stál za suchý z nosu. Ráno jsem bývala naštvaná dvojnásob, kromě nepříjemných chvil během dne předešlého, mě to celé zlobilo celičkou noc během spánku a já si ani na chvilku neodpočinula s jednou, normální myšlenkou.

Tohle mi vyléčily děti. Ne, že bych se přestala trápit svými nedostatečnými reakcemi na krizové situace. I když mi svým způsobem bylo víc jedno, co si o mě kdo myslí. Pokud šlo o moje holky, slova mi padala z hlavy sama a já svoje rozhořčení, v případě jejich ohrožení, dokážu dát najevo prvotřídně.

---

V současné době spíš mám problém opačný. Spala bych, až bych plakala. Stávají se mi dva možné scénáře. Buď usnu jako poslední z celé čtveřice, protože nejmenší bolí zuby, chce umazlit k spánku nebo prostě úplněk. Kolikrát je po půlnoci, já odnáším Zuzi do postýlky, přikrývám Lucinku, která spí už hodinu i muže, který při mrkání zapomněl znovu otevřít oči. Vypínám televizi a sama se hrabu do postele, protože Lůca se budí po šesté a mě tedy čeká jen pár hodin odpočinku.

Nutno ovšem pokračovat a dodat, že také není výjimečné, že sama usnu jako první. Náhodou. Podstatná informace je, že v porodnici, když máte v ruce věčně píchnutou kapačku, se dá dobře kojit v posteli v leže na boku. Potřebujete na to jednu ruku. Zůza si na to zvykla a teď během jídla usíná pouze v této poloze. Já, ovšem, taky. Kolem desáté na chvilku zavřu oči, protože po celém dni křiku mě neuvěřitelně bolí hlava. A pak je otevírám po půlnoci, Zuzi mi u prsou pochrupuje, Lucinka spí a muž taky. Hrabu se z postele a nesu malou do té její, krásně barevné a voňavé postýlky. Když usne brzy, vzbudí se na jídlo kolem páté. Opět mě čeká pár hodin spánku.

Téma týdne by pro mě spíš mělo být Před probuzením. Když si Zuzi řekne o jídlo v pět a druhá se probudí o hodinu později, trávím hodinu s přicucnutým batoletem v myšlenkách. Podstatně příjemnějších. Mojí radostí jsou od narození první dcery květiny. A já si v hlavě píšu nákupní seznam do zahradnictví, sním, jak si to letos udělám krásné a jak budeme otrhávat jahody ze stáleplodících keřů. Představuju si, jak moc práce se bude muset udělat, než pro holky připravíme hřiště na hraní před kuchyňským oknem. Počínaje srovnáním terénu a konče pískem do pískoviště. Jak chci sušák na prádlo píchnutý do země a ne se pořád tahat s rozkládacím z pokoje. Mraky práce, která se mi zatím odehrává v hlavě. Dokud se nevzbudí ta moje druhá potvora. Nekoukne na mě a nezavolá Máma papájí! Šáj! (překlad: Mámo, papání! Čaj!)