Analfabetka, která uměla počítat

***

Bylo jasné, že dříve nebo později se k této Jonassonově knize dostanu. Nejdřív audiokniha o Staříkovi, se kterou jsem přečkala 9 měsíců prvního těhotenství a hodinové cesty autobusem. A potom skok na Anderse, který byl žhavou novinkou. Bylo vážně otázkou času, kdy mi poštovský panáček předá balíček. Tak jsem si ji koupila, brožovanou, do porodnice. Abych se tam nenudila při čekání na plánovaný císařřez. A popřípadě na první dny, kdy bude malinká Zuzi jen spinkat a jíst. Chachachacha.

Stejně jsem si ale nejdříve chtěla přečíst recenze. Na stránkách knihkupectví jsem od čtenářů našla rozporuplné odezvy. Jedna psala, jaká to byla nuda a "zlatý Stařík". Druhý byl v sedmém nebi. No, škála spokojenosti je opravdu široká a moje dojmy mohou být někde mezi. A ono ejhle. V porodnici čas nebyl. Nedočkala jsem se plánovaného termínu a Zuzi si řekla o sedm hodin dřív, přesto stále s dvoudenním čekáním. Po operaci to taky nešlo, spala jsem, kdykoli to jen trochu šlo. A ani doma to dlouho nebylo možné. Až po půlroce. A mohu tedy říct svoje o hodnocení ze stránek knihkupectví. Nevěřte všemu!

***

Ano, nevěřit všemu. Třeba tomu, že hrdinka je analfabetka. Slečna má jen smůlu, že je černoškou a narodila se v blbé době. Protože se celkově zastává názor, že černoši jsou přítěží systému, jsou nevzdělatelní a nepotřebují žádná práva. A do špatné chatrče slumu na předměstí. Vydělává si na život od malička vynášením latrín a začíná počítat. Kýble. A nebo různě barevné prášky, které její matka prodává v různých kombinacích dalším závislým. Po její smrti se naučí číst. Ovšem, všeobecné mínění se mění těžko a tak i Nombeko vykonává práci vyžadující neviditelnost, ale uklizečka v tajném zařízení s prořízlou pusou...

---

Dějová linka se rozdvojuje. Ani na druhé polokouli se nežije úplně jednoduše. Obzvlášť, když je vaším otcem ublížený nanicovatý republikán, který ke svému republikánství podivně přišel. A vy sami jste z dvojčat. A neexistujete. Úředně. Prostě děs. Škoda mluvit, jak zdrcující pro duši a intelekt je táhnout na svých bedrech umanutého otce a stejně fanatickèho bratra, když nejste majitelem rodného listu, zato stejného jména i příjmení. Holger. Je to silně demotivující. Setkání s mladou černoškou na severní polokouli je udivující. Ostatně jako celý děj.

Tímto odpovídám na otázku, jaká kniha je. Překvapivá. Děj je naprosto nečekaný. Sice si ve sloupku přečtete, že se děj odehrává v JAR a Švédsku, bude tam bomba, únos krále a předsedy vlády, ale to, jak se to stane, byste nečekali ani v nejdivočejším snu. Proto mě to bavilo. Navíc jsem upřímně chápala pocity postav, které se musely opakovaně potýkat s nezdarem, pády a hledáním varianty B. A navíc mě zaujal jeden moment. Ten moment, kdy syna republikána a jeho stejně rebelskou přítelkyni opustí chuť dokončit plán jeho otce. Tedy ukončit vládu monarchie a nastolit nové státní zřízení. A klidně i násilně, když to nepůjde jinak.

***

Stařík byl první. Jedna dějová linka byla v současnosti, zároveň se vyprávěl příběh Alanova života až do bodu, kdy se dostal do domova důchodců, ze kterého na svoje narozeniny (na začátku knihy) utekl. Navíc každá postava byla široce charakterizována a byl odříkán i její příběh. Moc příběhů. Děj sice překvapivý a také úsměvný, ale opravdu moc návratů do minulosti.

Analfabetka má sice dvě linky, které se protnou a spojí v jednu, ale jednodušeji je prostě nejdřív předtím a děj jde stále dopředu. Nombeko je správně drzá, poučená životem, kde lidé musí mít ostré lokty. Přestože i v dnešní době musíme mít v kariérním postupu kolikrát lokty vytrčené do stran, děj se odehrává v druhé polovině minulého století, kdy byl Mandela vězněm a byl velký zájem vlastnit bombu.

Anders byl také vtipný, také nečekaný. (Koho by napadlo udělat z nájemného zabijáka vůdce s vlastním náboženstvím?) Ale byl jakoby víc sarkastický. Zněl vyloženě jako vtip: to se tahle sejde vrah, recepční a vyloučená duchovní a řeknou si... Neřeknu, co řeknou, to si přečtěte. Celé knize dodává náboj právě ta ironie a kritika náboženství. Jako by bylo vlastně jednoduché z lidí vytáhnout peníze, když se něčemu dá nálepka svatého. Počkat- je to jednoduché.

***

Analfabetka mě zaujala z celé trojice nejvíc. (Jasně, kdo neřekne, že právě dočtená kniha je lepší, než ta dočtená před rokem, když dojmy vyprchaly?) Je o nelehkém životě a přesto jasném cíli, ačkoli se na něho musí čekat. Roky. A odměna je na závěru asi tím nejkrásnějším. Život podle vlastního uvážení.

Knihu, brožovanou, jsem koupila tady;

https://www.megaknihy.cz/evropske/166738-analfabetka-ktera-umela-pocitat.html

Nebo se dá koupit v boxu celý Jonassonův set:

https://www.megaknihy.cz/satira/257010-3-x-jonasson-stolety-starik-analfabetka-zabijak-anders.html