Drazí sousedé

Když jsem četla Vejce a já od Betty MacDonald, záviděla jsem jí. Že to k jedněm sousedům měla šest a druhým sedm kilometrů. Samozřejmě, pokud jste společenský tvor, vzdálenost vás ubíjí. Ale já bych to brala. Všemi deseti. Honem.

A to na tom nejsem tak špatně. Bydlím zatím stále na vesnici, máme možnost chodit na zahradu, kterou nevyužíváme a nemáme sousedy přímo za zdí našeho domu. Mělo by to být ještě celkem dobré. Všude to máme kousek a protože nejsme na návsi, je celkem jedno, jak kolem domu chodím oblečená a jestli mi děti blbnou polonahé nebo nahaté úplně.

Přesto ani tady o sousedské hádanice nebyla nouze. Jasně, když nesekáte trávu a nemáte upravené záhonky, tak o vás drby kolují. Že jste do větru, jak asi nic nestíháte a kdo ví, jestli se stíháte starat alespoň o svoje vlastní děti, když už na to ostatní kašlete. Ale to se děje všude.

---

V květnu jsem potkala sousedku, co bydlí mezi námi a polem, které lemuje naši stranu vesnice. Nahodila utrápený výraz, jestli bych jako nemohla něco udělat s kohoutem. Že jsou s mužem v důchodu a rádi by se vyspali, ale kohout prostě kokrhá v půl páté ráno a výběh má podél plotu stojícího mezi námi.

Jako, já nejsem nelida. Fajn, jednou mě to nezabije, když se trochu přizpůsobím. Výběh změnit drůbeži nemůžu, protože tchánovi chodily slepice až do pokoje otevřenými dveřmi, mě štvalo, že kadí kolem domu, kam si chodily holky hrát. A tak jsem začala kurník na noc zavírat a kolem sedmé, kdy je kolem sousedovic domu už pohyb, jsem otevřela dvířka a kur se rozeběhl do všech stran světa. O měsíc později jsem ji potkala znovu a zajímala jsem se, jak spokojená s touto variantou je. Dostalo se mi dlouhého rozhořčení, že lepší není nic, protože nedávno u sebe měli návštěvu, bylo kolem třetí a kohout zakokrhal. Všichni byli překvapení, co to tady na vesnici je za divné zvuky, protože kohoutek je ještě mladý a kokrhat pořádně po chlapácku neumí. Spíš jako puberťák čas od času zamutuje. To nic nemění na tom, že z toho plynulo jedno- nevadilo, že kohout kokrhá ráno, ale že vůbec kokrhá. Že vůbec je. Dokonce mi nabídla, že kohouta klepne, pokud ho nemám kam dát a bojím se ho zabít sama. Ale snad si ho oškubu sama, na to je dost stará. "A prosím vás, jak dlouho žijete na vesnici? Protože tohle mi muž asi nikdy nebude věřit." "Já jsem v důchodu a žiju tady celý život."

I městské dítě jako já chápe, že některé věci prostě na vesnici jsou. Že při bouřce voda odnáší i hlínu z pole, že kuňkají žáby u rybníka, na fotbalovém hřišti je zábava slyšet ještě nad ránem a ráno vypadá jako z filmu o zombie apokalypse. A slepice kdákají a kohouti buzerují už od rána s tím, že bychom měli vstávat. To, že to nechápe starší paní, která na kraji vesnice bydlí celý život, je překvapivé a smutné. A navíc, důchodci prý spí do čtyř, takže budíček o půl hodiny později.....

Čím se paní sousedka hájila dál, mi vyrazilo dech. Že paní naproti našemu domu (takže celkem daleko od jejího domu) si před lety stěžovala, že jejich retrívr Ringo štěká, když zajíždí autem do garáže a ona v zájmu sousedských vztahů na tu stranu plotu nacpala kůlnu, takže pes se už k plotu nedostal a přestal štěkat. Z toho samého důvodu paní sousedka čeká, tedy v zájmu dobrých sousedských vztahů, že i já provedu něco s naším "problémem".

Opět, nejsem nelida, naopak se cítím být celkem mírumilovným člověkem. I já bych si mohla chodit stěžovat k sousedům. Pod plastovou klouzačkou našich holek totiž nacházím napůl sežrané nebo jen zakousnuté hlodavce. A vzhledem k tomu, že mám celkem přehled o kocouřích trasách vedoucích přes zahradu, vím, kteří mládenci to mají na triku. A taky nic nevyvádím. Je mi totiž jasný, že kocourům se blbě vysvětluje, že je na zahradě nechcete. A jejich majitelé by jim to mohli na papír malovat a vysvětlovat, jak by chtěli. A taky chápu, že když prší, zalezete si se snídaní tam, kde je sucho- pod klouzačku. Vlastně si o to koleduju sama. Ale taky neřeším malichernosti a neotravuju sousedy s věcmi, které prostě laicky chápu, ačkoli to nejsou moje zvířata, jsem dítě ze sídliště a celkově se o ně nestarám. Nebuzeruju nikoho a asi tím tady ničím vesnickou morálku a tradici.

-----

Protože se naskytla příležitost, kohout už sídlí jinde. Na druhé straně vesnice, má větší harém a při poslední návštěvě vypadal spokojeně. Tři slepičky zatím mám, ale pokud nám vyjde bydlení v tom 2kk, co se mi líbilo, budou muset i ony jinam. " Problém" se vyřeší, "problém" odejde a odstěhuje se o dům dál.

A tak vám, co máte taky nervy v kýblu ze sousedů, přeju hodně síly je nezaškrtit. A těm, co máte sousedy ze zlata, abyste jim upekli bábovku za mě a zasmáli se spolu nad kafem. Zasmáli se tomu, jak blbý to někteří lidi mají. :-) A hlavně, pokud máte nějaký problém, přemýšlejte dřív, než otevřete pusu.