Nová podoba rodiny

Co si budeme povídat, je jednoduché zaměňovat pojmy a dojmy v otázkách, které vnímáme citlivě. A jsme předpojatí, zaslepení a nedůvěřiví. A já jsem také, protože v mnoha dětech vidím ty svoje, umím si vybavit, jaké holky byly v tom věku a jak krásné by byly, pokud by byly větší. Jsem jednou mámou.

No a o tom to je. Že se to bere tak, nějak, jak to říct kulantně: samozřejmě. Žena je máma tím, že odnosí, porodí a vychová děti. Muž je otec, když má tentononc s maminkou, o děti se po narození stará. Jo, to je přece rodina.

Byl vydán rozsudek, že se do rodného listu dítěte může jako druhý rodič zapsat i druhý z partnerů. To není kuriozita. Jde ale o registrovaný pár dvou mužů a miminko odnosila paní v Americe. To je ten zádrhel. Pro mnoho povolaných, kteří se nebrání vypustit z pusy (nebo napsat prsty do komentářů na soc. síti) svoje rozhořčení nad zvráceností proti přírodě. A odvolávat se při tom na poznamenání nebohého dítěte, které bude muset žít s vědomím, že "maminka ho vyměnila za peníze a vesele si žije někde za velkou louží".

---

Jako mámu mě některé věci štvou. Když se někdo cizí a nepovolaný odvolává na štěstí- v tomto případě neštěstí a doživotní následky- malého dítka, do kterého mu může být prd. Odvolávat se na přírodu, která sama umožňuje péči dvou jedinců stejného pohlaví o mladé. A při tom všem žít v 21. století, kdy bych už čekala nějaké osvícenství.

Řečeno hodně hodně zlým a naštvaným sarkasmem:

Můžeme zatleskat všem mužům a ženám, kteří zjistili, jak příroda funguje a zplodili dítě. A kteří z jakéhokoli důvodu o něho přišli a teď žije v ústavu. Ano, ústav není nic moc, ale je to přece lepší, než být poznamenán dětstvím u lidí, co si hrají na "rodinu" a přitom si do zadku strkají penis. Dětství v ústavu traumatizující není. Ne, vůbec. Je přece lepší vidět skupinu lidí vychovávaných hetero- společností, než žít s lidmi, co jsou homosexuálové a milují vás. No fuj. A ta paní "matka"? Žít s tím, že kupčí s dělohou?

Konec sarkasmů. Nad tím přemýšlím už od rána a co si budeme nalhávat, internetové diskuse mě vytáčejí do běla. Zlobím se. Jak lidi mohou být tak středověcí, pitomí a arogantní?!

Nevadí mi homosexuálové a můj muž je bi. A co? Nevadí mi s nimi mluvit, ale nesouhlasím s Prague Pride pochody. Se způsobem prezentace, pochod sám o sobě ať klidně proběhne. Věřím, že ve společnosti zpátečnické, kde se ohání lidé zájmy dítěte a přitom odsuzují lásku, se bude žít těžce všem, i dětem. Rodina se změnila. Podoba, ale ne její funkce a povinnosti. Dítě je stále na místě prvním, stále je milováno a chráněno. Dokonce milováno tak moc, že chce být v rodném listu uveden i druhý "táta". Ano, táta, protože zplodit dítě umí každý debil. A paní, co malé dítko odnosila? Že kupčí s dělohou? Cože? Ve 21. století? Jak bychom říkali těm soucitným ženám, které darují vajíčka pro bezdětné páry, kdy nemůže otěhotnět žena? Nebo jsem četla o dceři, která odnosila svého sourozence, protože chtěla splnit přání a sen mamince, která o dělohu přišla. Jak budeme říkat jí? Kamenovat bychom ji nechtěli?! A co tety, které pomohly svým příbuzným a porodily své neteře a synovce? Kde je láska? A že to bude pro dítě šok vyrůstat v rodině dvou maminek nebo tátů, když je společnost heterosexualní? Jaký šok, prosím vás? A co, že si tatínci strkají cosi kamsi? Docházíte k názoru, že děti se na to koukají? Když po přečtení 50 odstínů šedi zkusíte na její naléhání BDSM, orální sex nebo improvizaci mimo ložnici, myslíte, že vaše děti spící ve svém pokoji, budou nějak narušené? Ale prosím vás...

Jsem jako žena a máma šťastná, že alespoň jeden soud bral v úvahu konkrétní dítě, situaci i pár. Jsem pro adopce homosexuálními páry. Protože jsem pro lásku víc, než přeplněné ústavy dětí. Je lepší žít s vědomím, že vás minimálně dva lidé na světě milují natolik, že si vás vzali domů, traví s vámi čas, dělí se o všechno, pečují a zajímají se. A dokonce za vás od prvního dne bojují s tím zlým zpátečnickým světem, který by vás raději viděl tam za dveřmi Klokánka.

Blahopřeji vám, tatínci, přeju hodně sil a štěstí. Fandím vám.