Zbývá se modlit

---

"To je vidět rozdíl mezi tvojí mámou a tou mojí. Tvoje máma čas od času přepošle inzerát na nějaké bydlení v okolí. Taky by možná k sobě na večer vzala Lůcu, abych měla na krku jen Zuzi, zatímco bych balila jako divá. Aby mi prostě nevisely dvě cácory na teplácích. A hlavně, tvoje máma se nabídla, že by nám pomohla s kaucí na byt, kdybychom se někde domluvili. A moje?", hlas mi vyletěl do výšin a já musela polknout.

Moje máma je úkaz. A napsala jsem se o tom taky dost. Navíc se její stav opět zhoršil, dojíždí do Prahy na chemo, čtvrtý nádor na mozku. Taky jsem ji v minulosti zklamala, když jsem se rozhodla odejít nejen z domu, ale hlavně z náboženství, ve kterém mě vychovávala a měla jistou vizi, kam by se mohl můj život ubírat, což mým rozhodnutím padlo celé do kytek. Ale holky nás opět uvedly do slušného a komunikujícího stavu, který potrvá tak dlouho, dokud nezačne holkám říkat, co se bohu líbí a co ne. Jo, bůh. Proto mě její reakce na informaci, že se budeme stěhovat, jen nevím kam, vlastně ani nepřekvapila. Spíš pobavila.

"No, chápeš to? Mail o dvou odstavcích. V prvním rozvláčné info, že chápe, proč nechceme zůstat, kde jsme, ale neví, co by s tím mohla udělat víc, přesto si to jako někdy ráda přečte. A druhý, delší, že když odcházela od mého táty, spolehla se na Jehovu a ten jí pomohl, tak bych to měla taky zkusit. Ale nebude to zadarmo, že tahle bůh nefunguje. Že taky za to na oplátku něco chce, ale to bych věděla, kdyby mi za ty roky něco v hlavě z bible zbylo, ale o tom silně pochybuje. Ale pozor, bude se za nás modlit."

---

Nevím, jestli máte někdo praxi se stěhováním z nedávné doby, ale tady je to fakt děs. Nejen, že jsme si vybrali prázdniny. To se chtějí stěhovat všichni, protože netaháte krabice v mrazu a děti nepřestupují na školu uprostřed školního roku. Navíc tahle strana kraje je předražená, protože je tu dobré spojení do Prahy. Někde objevíte inzerát a den od zveřejnění už prostě není. A to hledáme bydlení už měsíc.

Minulý týden jsem našla inzerát na pronájem 2kk, v prvním patře, u náměstí v Jílovém. Zavolala jsem tam a už byl pryč. Ale pán mi do deseti minut zavolal zpět, že se bude stěhovat jiný nájemník a uvolnil by se byt ten samý, ale o patro níž. A taky bychom měli sklep na kočárek a manželovo kolo. A děti nevadí, na patře už jedna rodina je. Mám zavolat zítra, jak to vypadá a jsem nervózní jako prase. Nechce se mi z domu se zahradou. Nechci se loučit s klouzačkou, pískovištěm a dalšími krámy, co tu holky mají na hraní. Ani s růžemi, hořcem a keři rajčat, co už pomalu zrají. A stáleplodící sazenice jahod, jak bez nich budu žít?! A slepičky moje! Ale na druhou stranu vím, že jestli ten byt nevyjde, budu po dlouhé době, a poprvé kvůli stěhování, řvát. Brečet, až se holky budou vyděšeně ohlížet, co se to mámě stalo. Protože mi to drásá nervy zabavovat je doma, když prší, číst knihy, balit krabice a odnášet je do prádelny, odkud je potom jen naložíme do auta. A Zuzi během balení celou dobu pláče, protože se mě snaží chytit za nohavici kalhot a já ji s krabicí v ruce jen povalím na zadek a jdu hodit další hrstku našich věcí na hromadu, kterou snad potom zase složím a udělám nový domov. Snad. Pokud to zítra vyjde a jestli ne, budu hodně zklamaná a unavená.

S tchýní jsem se nedávno o útrapách hledání bavila. Svým způsobem mě uklidňuje. Je racionální, akční, inspirativní, logická, tvůrčí. Je účetní. Má ráda pořádek a aby měla jistotu, že se něco udělá dobře, buď si to udělá sama, nebo obvolává, zařizuje a dohlíží. Nevěří na boha a v kostele nebyla už desetiletí. Je aktivní. Přesně to moje máma není. Prý bývala, než jsem se narodila. A než přišla paní ke dveřím s knížkou, kterou by si mohly spolu číst. Tchýně mi do kolejí mojí mámy nezapadá. A to je moje máma- přiznejme si- mladší. Říkala, že několik jejích známých se během nedávné doby stěhovalo. A všichni na to potřebovali minimálně půl roku, než něco našli. Povzbudivé. Představa dalších pěti měsíců mě omyla jako tsunami. Abych odlehčila atmosféru, zmínila jsem se o mailu od mojí mámy a především o druhém odstavci. "A víte, Jano, že by to nebyl zase tak blbej nápad? Můžete se už jenom modlit, aby to skončilo dřív než za půl roku."

Tak vám moc děkuju!