Se kterou knihou se cítíte opět jako dítě? A je vůbec k něčemu dobré, když objevíte pohádkovou knihu, se kterou jako byste cestovali časem do dětství, když okouzlení stejně v naší realitě a současném časoprostoru vyprchá v záplavě starostí a spěchu? Pro mnoho z nás bude asi odpovědí na první otázku Exupéryho Malý princ. Jak nemilovat chlapce objevujícího světy i podstatu vztahů s tou velkou pravdou, že "to nejdůležitější je očím neviditelné"?! A doporučovanou Paní Láryfáry od Betty MacDonald si budu přát k Vánocům.
Kniha, kterou jsem si přála už hodně, opravdu hodně dlouho, mi přišla nedávno poštou. Když jsem ji rozbalovala, říkala jsem jí "Pojď, ty krasavice jedna, ať se tu porozhlédneš", ale dopadlo to jinak, než jsem tehdy čekala. Věděla jsem, že by se Lucince určitě líbila a taky ano, ta úplně zářila, když jí došlo, že budeme koukat na obrázky a číst po večerech tuhle nádheru. A protože vývoj knihy už od financování sleduji přes facebook Puvodni tvorba pro deti, napadlo mě, že pohádková kniha osloví i mě. No, nejen to.
Asi jsem objevila unikát, který není tak známý, jako Malý princ. Nemá jednu dějovou linku, jednoho autora ilustrací a možná ani tak vybraná slova a jazyk, ale pro mě se stala tato pohádková kniha stálicí na poličce u postele, rozhodně ne jenom kvůli pohádkovému apetitu mých divošek.
Lucinku fascinují ty obrázky. Kupodivu ty, které mě nechávají chladnější a ty, které vyráží dech mě, ohodnotí svým "Aha, dob(r)ý tete", přičemž tete znamená asi milion věcí. Tak podivuhodné slovo moje dítě ovládá, navíc na tuto dvojstranu, kde mě slova docházejí. Ilustrace jsou bezpochyby megaplus. Pohádek je osm a u každé jsou jiné, autorské, barevné a originální.
To ještě nepadlo slovo o pohádkách. Jsou napsané jednoduše, nekomplikovaně a malé děti je budou dobře chápat. Navíc mám pocit, že po několikátém přečtení té o chlapečkovi, co zkoušel dědovi vyrobit auto (a nejlepší bylo to, které namaloval a sestavil sám, ačkoli bylo hrbolaté, nedokonalé a šišaté, protože si s ním dal práci, stálo ho to čas, energii a vymýšlení a kus srdíčka), i moje Lucinka, co delší chvilku neposedí, začala pracovat na trpělivosti. Vydrží už převlékat panenky úplně sama, maluje déle a dokonce, kromě volné tvorby, začíná s omalovánkami. Ta pohádka se líbí i mně. Těším se, až se rozroste sbírka Lůciných obrázků a přibudou za rok i ty od Zuzi. Lucince se zase líbí obrázky i s pohádkou o mašince, která nechtěla jen pracovat, ale občas opustila i koleje a jezdila na louku, jde se kochala barvami, vůní a životem. Jo, to je jí podobné, jako mašinka by na kolejích nebyla skoro vůbec. Ale já sama bych měla z těch kolejí častěji vyjet, jak mi nedávno došlo. Je fajn zvolnit a kochat se.
Psala jsem zatím o dvou pohádkách a těch dalších šest vám prozrazovat nebudu. Ale je v nich dost moudra. Že nezáleží na tom, jaké odlišnosti naši přátelé mají, ale na tom, že jsme spolu rádi a pomáháme si. Že máme mnoho přání, ale musíme mít oči otevřené, protože mohou přijít k nám, ale v jiné podobě, než čekáme. Že každý má svoje místo a poslání, už třeba jen to, že někoho opatruje a chrání.
Mě se splnilo to, co jsem si přála před více než rokem. Už tuto krásku mám a pořád je na poličce u postele, protože mi rve srdce představa, jak ji dávám do knihovny nebo do krabice k ostatním knihám a odnáším do staré prádelny k ostatním sezónním věcem, které jsou připravené na stěhování. K věcem, které mi zatím nechybí. Mě by ale chyběla, Lucince taky, protože si ji ráda pořád prohlíží. Pokud proto chcete někomu jako dárek předat ilustrátorský skvost, pohádky se smyslem a oddech mimo koleje všedního života i pro nás dospělé, objednejte si ji, třeba i s věnováním :-) Navíc se už teď pracuje na pokračování a brzy vyjde i jako audiokniha.
Odkaz na stránky pro objednání, sledování vývoje a novinek
http://www.indigovepohadky.cz/kontakt.html
Facebook/@puvodnitvorbaprodeti/
Instagram/@zit_indigo/
Starší článek, kde jsem si už malovala, jak se na knihu vrhnu :-D
http://zdefaunovo.blog.cz/1603/jak-me-materstvi-zmenilo
Komentáře
Okomentovat